Zemřel Avery Dulles
Autor: František Štěch - Číslo: 2009/1 (Osobnosti)
V pátek 12. prosince 2008 proběhla světem smutná zpráva o smrti významného amerického teologa, kardinála Avery Dullese SJ. Zemřel ve věku požehnaných devadesáti let v jezuitské rezidenci na Fordhamské univerzitě.
Kardinál Dulles se narodil 24. srpna 1918 v městečku Auburn, ve státě New York, v rodině významného amerického diplomata Johna Fostera Dullese, který byl státním sekretářem v neklidné době prezidentského úřadu Dwighta D. Eisenhowera. I když rodinná tradice určovala přináležitost k baptistické denominaci, konvertoval budoucí kardinál v roce 1940 ke katolické církvi. Po absolvování armádní služby vstoupil roku 1946 do Tovaryšstva Ježíšova, aby se o deset let později stal knězem. Získal doktorát na Papežské Gregoriánské univerzitě v Římě (1960) a stal se profesorem teologie nejprve na Woodstock College (1960–1974), posléze na Catholic University of America (1974–1988) a nakonec od roku 1988 až do své smrti byl držitelem profesury pro náboženství a společnost Laurence J. McGinleyho na Fordham University v newyorském Bronxu. V roce 2001 byl jako dosud jediný americký teolog (bez biskupského svěcení) jmenován papežem Janem Pavlem II. do kolegia kardinálů katolické církve.
Byl význačným komentátorem a vykladačem myšlenek 2. vatikánského koncilu ve Spojených státech. Je autorem 24 knih a více než 800 studií, esejů a článků, z nichž mnoho bylo publikováno v nejprestižnějších periodicích. Z nejvýznamnějších publikací jmenujme jeho knihy Models of the Church (1974), Models of Revelation (1983), The Catholicity of the Church (1985), The Assurance of Things Hoped For (1994), The Craft of Theology (1995), A History of Apologetics (2005) či Magisterium (2007). Většina z kardinálových knih se dočkala několika vydání i překladů do různých světových jazyků. Byl nositelem řady významných cen i ocenění a držitelem celkem 38 čestných doktorátů z mnoha amerických i světových univerzit. Byl prezidentem významných amerických teologických společností (Catholic Theological Society of America, American Theological Society) a členem Papežské mezinárodní teologické komise, angažoval se rovněž v ekumenickém dialogu křesťanských církví.
Mé osobní setkání s kardinálem Dullesem se odehrálo přesně před rokem. I přes svůj vysoký věk a značně podlomené zdraví mne jako mladého aspiranta doktorátu ze systematické teologie z Čech velmi ochotně přijal ve své rezidenci na Fordhamské univerzitě. Stal se patronem mého tamního výzkumného pobytu a věnoval značnou pozornost mé vznikající disertační práci, zabývající se aspekty fundamentální teologie v jeho rozsáhlém teologickém díle. Jeho ochota a zapálení, s nímž se mi během mého pobytu v New Yorku věnoval, na mne učinila ohromný dojem. Dokonce svolil ke krátkému rozhovoru, který přinesla revue ČKA Universum ve svém prvním čísle loňského roku (s. 5). Vzpomínám si, že, ač silně fyzicky paralyzován, psal mi s nadšením o práci na své budoucí knize, zabývající se tématem nové evangelizace, kterou se mu již bohužel nepodařilo dokončit. Kardinála Dullese jsem na sklonku jeho života poznal nejen jako vynikajícího ducha 20. století, ale také jako skromného křesťana, který s úžasnou pokorou přijímal své veliké fyzické utrpení. Svou poslední veřejnou přednášku (1. dubna 2008) uzavřel následujícím způsobem:
„Dobrý život nemusí být snadný, jak nás náš Pán a svatí učili. Papež Jan Pavel II. ve svých posledních letech často říkal: ‚Papež musí trpět.‘ Utrpení a úbytek sil nejsou největšími zly, nýbrž normálními složkami života, zejména v pokročilém věku. Až do svých devadesáti let jsem mohl produktivně pracovat. Jak jsem se stával stále více ochrnutým a neschopným hovořit, mohu se ztotožnit s těmi mnoha fyzicky postiženými a němými v evangeliích, vděčný za láskyplnou a obratnou pomoc, které se mi dostalo, i za naději ve věčný život v Kristu. Jestliže mne nyní Pán volá do období slabosti, dobře vím, že jeho moc může dosáhnout své dokonalosti i v nemohoucnosti. Požehnáno budiž jméno Pánovo!“
Kardinálův život a dílo může být inspirujícím příkladem křesťanům všech denominací i všech věkových skupin. Jeho věrnost katolické tradici se snoubila s ekumenickou otevřeností, intelektuální přísnost a poctivost s lidskou shovívavostí. Církev v něm ztratila jednoho ze svých velikých otců. Jeho nástupcům zde však zůstal odkaz v podobě rozsáhlého díla, které není mlčícím monumentem, nýbrž jako živé světlo, věrné hluboké tradici církve, svítí do časů budoucích – na cestu do Božího království, kam nás kardinál Dulles, uprostřed času očekávání svátků příchodu našeho Spasitele, předešel.
V této aktuální souvislosti připomínáme, že v TT 3/2006 vyšla stať Františka Štěcha „Originální svědectví Boží milosti. Život a dílo kardinála Roberta Averyho Dullese“.
Přeložené Dullesovy texty lze nalézt v číslech: 3/2005 (Eucharistická církev – vize Jana Pavla II.), 1/2003 (Druhý vatikánský koncil – mýtus a realita), 1/2002 (Víra zraje s věkem), 6/1995 (Nová evangelizace).
