Chaldejská farnost v Sulajmáníi

Autor: Anton Frič - Překlad: Zdeňka Rybová - Číslo: 2015/2 (Dokumenty)

RC Monitor, 15/2015. Výňatky z článku. Titulek redakční.

Z velkých iráckých měst je Sulajmánía nejtolerantnější, nejkulturnější a zároveň patří mezi nejkrásnější města. Leží v horách blízko hranice s Íránem. Na ulicích běžně vidíte mladé muslimské ženy, oblečené velmi evropsky. Věc, která je například v Kirkúku nemyslitelná. V současnosti zde začínají fungovat firmy jako Hilton či Chevron. Přibývají výškové budovy, zábavní parky. (…)

Představitelé církve jsou zde úžasní a neříkám to poprvé. Se svými ovečkami tráví většinu svého volného času. Fara je otevřená pro kohokoli. Kněz je přístupný prakticky v kteroukoli hodinu, a to přesto, že často má svou vlastní rodinu. Tito kněží, kteří se pro své svěřence opravdu rozdávají, nás nutí zamyslet se nad našimi kněžími a naší církví. Tváří v tvář této srdečnosti, vydávání sebe sama a zanícenosti pro církev je těžké chápat odstup a častý nezájem našich kněží a biskupů.

Další vlastností všech představitelů církve, s nimiž jsme se potkali, je upřímnost. Taková ta dětská, ničím nezatížená, která člověku dává svobodu a prostor v mysli pro konání dobra a naplnění vlastního poslání.

Jen málokdy se stává, že by peníze požadoval někdo, kdo je nepotřebuje. Po našich zkušenostech ze Slovenska nebo Afriky je upřímnost místních lidí přímo šokující. Kněz vám řekne: „Čekal jsem na vaše peníze, ale když nepřicházely, požádal jsem o grant u jiné organizace a tam mi žádost hned schválili. Nyní už vaše peníze nepotřebuji.“ Takovou úroveň čestnosti bychom u nás těžko hledali.

(…) Otec Jens se změnil z akademika na kněze, který naplno slouží lidem. Slouží mše svaté, opravuje, rozváží věci v autě, zařizuje učitele kurdštiny pro děti, zajišťuje nákup a při tom všem si najde čas na novou encykliku papeže Františka nebo nejnovější sci-fi román. Jeho mše svaté jsou návratem do časů počátku křesťanství. Oltář obstoupený dětmi, kázání doslova o život a do života, viditelná radost z každé přítomné duše na mši svaté.

Děti i on považuje za budoucnost církve a věnuje jim velkou část své energie.

Je dobře, že někteří lidé věří, že křesťanství na Blízkém východě nezanikne, a že dokonce pokvete. Po všech smutných setkáních a těžkých osudech lidí, s nimiž jsme se dosud setkávali v táborech, bylo toto setkání s otcem Jensem velkým povzbuzením.