Živá církev

Autor: Benedikt XVI. - Číslo: 2014/4 (Punctum saliens)

Z poslední katecheze Benedikta XVI. při generální audienci na náměstí sv. Petra 27. 2. 2013.

Děkuji, jsem opravdu dojatý, vidím živou církev.

Mé srdce se v této chvíli rozšiřuje, aby objalo celou církev na celém světě, a vzdávám Bohu díky za zprávy o lásce, která koluje v těle církve, a také o naději, která nás otvírá a nasměrovává k životu v plnosti, k nebeské vlasti v nebi. Nesu všechny v modlitbě, v přítomnosti, která je Boží. Rozjímám o každém setkání, o každé cestě, každou pastorační návštěvu nesu v srdci. Všechny nesu v modlitbě, abych je svěřil Pánu, abychom měli úplné poznání jeho vůle, se vší moudrostí a duchovním pochopením, abychom svým životem dělali Pánu čest, chovali se způsobem hodným jeho lásky a ve všem nesli ovoce dobrých skutků. V této chvíli je ve mně veliká důvěra, protože vím, a víme to všichni, že slovo pravdy evangelia je silou a životem církve. Evangelium očišťuje a obnovuje, přináší ovoce, kdykoli ho společenství věřících poslouchá a přijímá Boží milost v pravdě a žije v lásce.

Bůh nikdy nedopustil, aby chyběla celé církvi a také mně jeho útěcha, jeho světlo a jeho láska. Chtěl bych pozvat všechny, aby obnovili svou pevnou důvěru v Pána. Aby se svěřili jako děti do jeho náruče. Jako děti, které jsou si jisté, že tato náruč nás vždy podrží. Chtěl bych, aby se každý cítil milován tím Bohem, který dal svého Syna pro nás a který nám ukázal svou bezmeznou lásku. Chtěl bych, aby každý cítil radost být křesťanem. V jedné krásné modlitbě, kterou je možno recitovat denně, se říká: „Tobě se klaním, můj Bože, tebe miluji celým srdcem, tobě děkuji, že jsi mne stvořil a učinil křesťanem.“ Ano, těšme se z daru víry. Je to to nejvzácnější dobro, které nám nikdo nevezme. Děkujme za to Pánu každý den. V modlitbě a také v odpovídajícím křesťanském životě. Bůh nás miluje. Ale čeká, že také my ho budeme milovat.

Ale není to jenom Bůh, kterému bych chtěl v této chvíli poděkovat. Žádný papež není sám u vedení Petrovy bárky, i když na něm jako na prvním je tato odpovědnost. A já jsem se nikdy necítil sám při nesení radostí a tíhy petrovského úřadu. Pán mi po bok postavil tolik lidí, kteří s velkodušností a láskou k Bohu a k církvi pomáhali a byli mi nablízku. (…) Vždy jsem vnímal velikou pozornost a hlubokou lásku – ale také já jsem měl rád všechny a každého bez rozdílů. Tou pastorační láskou, která je srdcem každého pastýře, obzvláště biskupa Říma, nástupce apoštola Petra. Každý den jsem nesl každého z vás ve své modlitbě se srdcem otce. Chtěl bych, aby můj pozdrav a mé poděkování dorazilo nakonec ke všem. Srdce papeže se rozšiřuje pro celý svět.

Papež patří všem, a tak se mnoho lidí cítí nablízku jemu. Dostávám i velké množství dopisů od prostých lidí, kteří mi píší jednoduše, ze svého srdce, dávají mi zakoušet svoji lásku, která se rodí se společenství Ježíše Krista v církvi. Tito lidé mi nepíší tak, jak by se psalo například nějakému knížeti nebo někomu velkému, koho neznají. Píší jako bratři a sestry nebo jako synové a dcery, se smyslem pro velmi vřelý rodinný vztah, rodinné pouto. A tady je možné se dotknout dlaní toho, co je církev. Není to nějaká organizace, sdružení za účelem náboženských a humanitárních cílů, ale je to živé tělo. Je to společenství bratří a sester v Těle Ježíše Krista, který nás všechny sjednocuje. Zakoušet církev tímto způsobem a stále se moci rukama dotýkat síly, lásky a důvodu k radosti v době, které mnozí připisují, že je v úpadku, znamená vidět, že Ježíšova pravda má moc a že církev je dnes živá.

Drazí přátelé! Bůh vede svou církev, neustále ji podpírá, a to především v obtížných okamžicích. Nikdy neztraťme tuto vizi víry, která je jedinou pravou vizí cesty církve a světa. V našem srdci, v srdci každého z vás ať je neustále radostná jistota, že Pán je vedle nás. Neopustí nás. Je nám nablízku a objímá nás, zahrnuje nás svou láskou.