Rozhovor o nástupu globálního křesťanství

Autor: Philip Jenkins - Překlad: Miloš Voplakal - Číslo: 2014/4 (Články)

http://atheism.about.com/library/books/chats/bl_JenkinsChat.htm, autor otázek neuveden.

V podstatně rozšířeném třetím vydání své knihy The Next Christendom: The Coming of Global Christianity (Oxford Univ. Press, 2011) Philip Jenkins pokračuje ve vysvětlování pozoruhodné expanze křesťanství na globálním Jihu – v Africe, Asii a Latinské Americe. Přitahuje pozornost k novým rozsáhlým studiím, které se objevily k tomuto tématu v posledních letech a táže se, jak nové křesťanství ovlivní chudé, mezi nimiž má křesťanská víra nejvíce oddaných příznivců. Jak máme interpretovat enormní úspěch církví na globálním Jihu? Jaký bude politický vliv nových křesťanských hnutí? Přispěje křesťanství k osvobození chudých, dá hlas těm, kdo dosud mlčeli, nebo přinese nová ohrožující rozdělení a konflikty? Osvobodí křesťanství ženy, nebo naopak zavede nové spirituální zásady podřízenosti?

Ocenění prvního vydání Příštího křesťanství (2002): jmenování jednou z „top“ náboženských knih roku od USA Today; jmenování jednou z deseti nejlepších náboženských knih roku od Booklist; získání ceny Christianity Today Book Award v kategorii Křesťanství a kultura (2002). Přehled v The New York Times Book Review praví: „Je to kniha-mezník. Jenkinsovy teze jsou podloženy důkladným zkoumáním, jeho analýza je pronikavá a jeho projekce budoucnosti se může ukázat jako prorocká.“ Baptist Times píše: „Jde o cenný a provokativní pohled na fenomén široce ignorovaný na bohatém Severu, nicméně nesmírně důležitý v nadcházejícím století. (...) Příští křesťanství je hrůzně realistická kniha o vztazích křesťanství a islámu.“ Russel Shaw v knize Crisis: „Časy nevyžadují nic víc než velké přehodnocení současných globálních dějin z křesťanské perspektivy. Příští křesťanství se stane jedním z významných mezníků, ukazujících cestu.“

Co bylo pro vás podnětem k napsání knihy o tomto tématu?

Jako už tolikrát v životě mne popudil článek v New York Times, který prorokoval, že vznikající globalizovaný svět by mohl být sjednocen určitou ideologií připomínající středověké křesťanství, a ptal se, jak může toto křesťanství vypadat. Čím víc jsem pozoroval údaje v celosvětovém měřítku, tím víc jsem si představoval, že budoucí křesťanství bude novým křesťanstvím, a tak začala má kniha.

Současně to bylo právě v době, kdy biskupové z Jihu masivně přehlasovali liberální seveřany na anglikánské Lambeth Conference kritickým hlasem na adresu práv homosexuálů, což pro mne znamenalo omen věcí, které přijdou. Křesťany z Jihu nelze považovat za bezpečně předvídatelné.

Proč myslíte, že tato věc získala tak málo pozornosti?

Domnívám se, že vzdělaní obyvatelé Západu mají určité klamné představy o křesťanství – že je to náboženství bohatého Západu, takže najdete-li křesťanství v Africe nebo Asii, je to koloniální pozůstatek a vlastně tam nepatří, prostě tam bylo zavlečeno. S tím je spojena představa, že křesťanství ruší autentické kultury. Má to být v kontrastu s islámem, který je považován za zakořeněný na Jihu – ačkoli je stejně tak importovaným misijním náboženstvím, často zavedeným v oblastech, které byly předtím křesťanské.

Křesťanství, které má tendenci k praktikování na globálním Jihu, je podobou křesťanství, pro niž nemají lidé ze Západu příliš sympatií, alespoň ne v médiích. Výsledkem je, že obrovské náboženské změny nebyly zaznamenány. V Africe počet křesťanů vzrostl z deseti milionů v roce 1900 na dnešních 360 milionů – a kolikrát jsme o tom slyšeli v přehledech 20. století při změně milénia?

Proč si myslíte, že se liberální, modernistické verze nedokázaly uchytit na jižní polokouli? Ukazuje to na problém inherentní liberálnímu křesťanství, nebo je to spíš funkcí sociologických a kulturních rozdílů? Pokud platí druhý důvod, pak se tážeme, v jakém rozsahu je nějaká permanentní „esence“ křesťanství společná pro všechny sociální a kulturní kontexty.

Křesťanství je nekonečně flexibilní – mimochodem jako islám – a to vysvětluje, proč je obojí tak úspěšné. Důrazy pentekostálního nebo fundamentalistického křesťanství mají na globálním Jihu úžasný smysl; zvláště uzdravování a exorcismus, což je koneckonců ústřední starostí větší části Bible. To nám pomáhá připomenout, že v životě společnosti Jihu, s jejími velkými rozdíly bohatství a chudoby a s jejími venkovskými základy, se Bible čte jako dokument ze současnosti: lidé její svět velmi dobře znají a dává jim velký smysl. Pro mnoho nových věřících jsou příběhy o zázracích a uzdravování v poselství raného křesťanství tak samozřejmé, že by každá církev, která by neměla tato znamení moci, byla podezřelá. Jak si stěžuje jeden starozákonní úryvek, „v těchto dnech bylo slovo Páně vzácné; nebylo ani mnoho vidění“. Ve své knize cituji současného Afričana: „Když jsme byli v evropských chrámech, čítali jsme o skutcích Ježíše Krista. Ochrnutí mohli chodit a mrtví byli navráceni životu. Zlí duchové byli vymítáni. Tak tomu bylo v Jeruzalémě. My Afričané, instruováni bílými lidmi, jsme však nikdy neudělali nic takového. Byli jsme poučováni, abychom četli Bibli, ale sami jsme nikdy nedělali, co činili lidé Bible.“ Bible je pro ně živým dokumentem.

Jestliže se mocenská centra křesťanství přesouvají na Jih, pak to znamená, že vliv tradičního křesťanství na Severu zeslábne. Co myslíte, že zaujme jeho místo? Myslíte, že se to ukáže pro Sever jako pozitivní, nebo jako negativní? Pozitivní, nebo negativní pro křesťanství?

Zdá se, že v Evropě křesťanství rychle umírá – v Americe tomu tak není. Evropa si myslí, že se pohne k jakémusi benevolentnímu sekularismu; jsem však zvědav, zda to dokáže. Demografické trendy jsou strašné: bílého obyvatelstva rychle ubývá a rychle rostou komunity z třetího světa. Zdůrazňuji, že mne neznepokojuje rasová proměna, alarmující však je představa bohaté, ale stárnoucí bílé společnosti, obležené mladou a relativně chudou muslimskou dolní třídou. Vypadá to jako v Libanonu roku 1975. Hrozba sociálních konfliktů je děsivá. Představuji si, že Evropa se v příštích letech může stát velkým misijním teritoriem s černými a hnědými misionáři, pokoušejícími se obrátit bílé. Tyto trendy již existují. USA jsou v tom všem velkou anomálií: zdá se, že je to poslední velká západní společnost, v níž si křesťanství zachovává hegemonii, je náboženstvím většiny obyvatel.

Ve své knize vysvětlujete, že růst církví na Jihu může vést k rostoucím (a stále násilnějším) konfliktům s islámem. Domníváte se, že některé ideologie těchto církví (například důraz na apokalyptickou víru) za to budou částečně odpovědné? Existuje něco, co by měl někdo (církve na Severu, vlády na Severu nebo Jihu) udělat, aby se takovému vývoji zabránilo?

Znám natolik dostatečně historii, abych věděl, že během staletí žádné náboženství nebylo příliš tolerantní vůči druhým, ale dnes je hrozba násilí a pronásledování převážně na muslimské straně rovnice, bez ohledu na teologii jednotlivých křesťanských církví. Myslím, že obě strany by mohly spolu šťastně žít, jak tomu bylo po dlouhá léta v Africe; existuje však destabilizující faktor peněz, plynoucích od muslimských společností Středního východu, především ze Saúdské Arábie, který nutí místní muslimy, aby zaujímali extrémnější pozice, a dokonce přijímali zákony šaría. Tak se to dělo při destabilizaci Nigérie v minulém desetiletí; Saúdové za to nesou velkou odpovědnost. Přál bych si, aby vláda USA omezila jejich možnosti nebo aby poskytla podporu ohroženým křesťanům. Přál bych si, aby USA prohlásily, že jejich národním zájmem je bránit násilné nebo vojenské expanzi islámu v Africe a Asii a že budou intervenovat, aby tomu zabránily. Jestliže se lidé chtějí obrátit k jakémukoli náboženství podle své volby, nebo náboženství úplně opustit, pak je to jejich vlastní věc. Nicméně pronásledování a nucené konverze, které dnes vidíme po celém světě, musí být řešeny a my jsme jediní, kdo má sílu to udělat.

Jaká byla reakce na vaši knihu? Je rozdíl v reakcích liberálních a konzervativních křesťanů? Mezi křesťany severní a jižní polokoule?

Byl jsem poněkud překvapen tím, kolik lidí považuje mé projekce za děsivé, což jsem určitě nezamýšlel. Výhled na růst fundamentalismu po celém světě straší mnohé, i když by nemusel být spojen s násilím nebo netolerancí. Někteří evangelikálové vyjádřili vzrušení z kvantifikací, které jsem citoval. Nejvíc mne poplašilo, když mne někdo chválil jako proroka. Profesoři na to nejsou zvyklí.

Stalo se něco, co by změnilo nebo potvrdilo vaše předpovědi budoucnosti křesťanství od doby, co jste dokončil rukopis své knihy?

Nastalo 11. září, což po celém světě přitáhlo pozornost k islámu. Snad to bylo až příliš mnoho pozornosti, protože to odtáhlo pozornost od přítomnosti křesťanů na Jihu. Můj hlavní problém je v tom, že se změnilo pramálo. Křesťané jsou dále masakrováni a pronásledováni a zdá se, že západním vládám je to jedno.