Spása: etika a estetika

Autor: Richard Wurmbrand, Hans Maier - Číslo: 2014/2 (Recenze)

Richard Wurmbrand

Hlas mučedníků, 4/2012.

V Rumunsku to v době vlády komunistů často vypadalo, jako by znovu žil Basil Veliký, neboť jsme mohli slyšet jeho slova, která opakovali svatí dvacátého století.

Když bylo jednomu pastorovi vyhrožováno deportací, odpověděl: „Kam mne chcete poslat do exilu? Vždyť budu ve světě mého Otce, ať mě pošlete kamkoli.“

Na hrozbu konfiskace majetku zněla jeho odpověď: „To, co je skutečně cenné, zůstane se mnou. Potřebovali byste hodně vysoký žebřík, abyste mě o to připravili, neboť svůj poklad mám v nebesích.“

„Tak vás tedy zabijeme.“

„Pro nás křesťany není smrt hrozbou, ale nadějí. Věříme, že jí vstoupíme do lepšího života.“

„Jste blázen! Neusmrtíme vás, ale zavřeme pod zámek do samovazby, mezi kovové stěny, a nikdo vás nebude smět navštívit.“

„Mám přítele, který může projít i kovovými stěnami. Od lásky Kristovy mě odloučit nemůžete.“

Hans Maier

Z knížky Varhany. Co o nich soudí význační lidé (ed. M. Walter), Refugium 2013.

Varhany tiše vládnou nad varhaníkem. Nekřičí, nehrozí, neproudí z nich mračná proměnlivá sentimentalita, jak znějí staré předsudky. Když dobře intonují i hrají, jsou spíše jedním z nejčistěji znějících a nejprůzračnějších nástrojů, který ostře vykresluje mnohdy doslova řezavou transparenci. Tomu odpovídá způsob a technika hry. Jako hoch jsem potřeboval nějaký čas, nežli si ruce na manuálech a nohy na pedálu našly správný způsob hry. Každému hráči, který přechází od klavíru k varhanám, se vede podobně. Musí si zvyknout na to, že má hrát podle notového záznamu na třech osnovách, což je skoro jako číst partituru. Jak snadné, domnívá se varhaník sedící nahoře na varhanní lavici tváří v tvář mnoha píšťalám, rejstříkům, manuálům, jak snadné to má houslista, cellista, hobojista se svým jediným partem! Avšak varhany odměňují hráče bohatě, jakmile jsou překonány počáteční obtíže: rovnoměrný pohyb rukou a nohou, pružný, na uzdě držený rytmicky ovládaný sled hudebních partů v bachovské triové sonátě nebo ve variaci od Alaina, ten tichý souzvuk v tom všem, jako při chůzi nebo při jízdě. Nepoznal jsem větší pocit štěstí nežli tento.