Mezinárodní teologická komise, TEOLOGIE DNES: PERSPEKTIVY, PRINCIPY A KRITÉRIA

Autor: Lukáš Nosek - Číslo: 2014/2 (Recenze)

Mezinárodní teologická komise, TEOLOGIE DNES: PERSPEKTIVY, PRINCIPY A KRITÉRIA. Úvodní studie a překlad Ctirad Václav Pospíšil. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc 2013, 73 str., ISBN 978-80-244-3278-6.

Pozornému čtenáři teologické literatury nemohlo uniknout, že byl přeložen prozatím chronologicky poslední dokument Mezinárodní teologické komise, který se zabývá identitou katolické teologie. Dokument vznikl společnou prací subkomise k tomu účelu zřízené mezi lety 2004 až 2011, když byl poté schválen MTK „specifickým způsobem“ dne 29. listopadu 2011, a poté byl předložen prezidentu MTK kardinálu Williamu Levadovi, prefektu Kongregace pro nauku víry. Překladatelem do češtiny se stal vůči tomu úkolu zřejmě nejodpovědnější odborník, prof. Ctirad V. Pospíšil. Překlad byl pořízen v rámci grantu CMTF UP v Olomouci, za což jistě patří veliké díky.

Český překlad je doplněn krátkým zasvěcujícím komentářem překladatele (s. 5–8). Samotný dokument je sestaven ze tří částí (I. Naslouchání Božímu slovu, čl. 4–19, s. 13–21; II. Setrvávat ve společenství církve, čl. 20–58, s. 22–45; III. Vydávat počet z Boží pravdy, čl. 59–99, s. 46–71), opatřených předběžnou poznámkou a úvodem (čl. 1–4, s. 9–12) a závěrem (čl. 100, s. 72).

V úvodu dokumentu jsou představeny základní pohnutky k jeho sepsání. Autorům jde v podstatě o to, aby se mnohým cestám teologického myšlení, které se podivuhodně vynořily v pokoncilních časech církve, neztratil základní a naprosto podstatný rys jejich identity: aby byla v katolické teologii patrná rozličnost v jednotě stejně jako jednota v rozličnosti (srov. čl. 3, s. 12). Vždyť „při zkoumání nevyčerpatelného mystéria živého Boha a nesčetných cest, jejichž prostřednictvím v různých kontextech působí Boží milost se zaměřením ke spáse, teologie oprávněně a nezbytně nabývá rozličné podoby, nicméně při bádání o jediné Boží pravdě o trojjediném Bohu a plánu spásy, který je soustředěn na jediného Pána Ježíše Krista, musí tato pluralita vykazovat společné a charakteristické rysy“ (čl. 2, s. 11).

Tomu odpovídá i brilantním způsobem odůvodněná a hluboce promyšlená struktura dokumentu: „V bohaté pluralitě svých výrazů, protagonistů, idejí a kontextů je teologie katolická, a proto zásadně jediná tehdy, když vyvěrá z pozorného naslouchání Božímu slovu (srov. 1. kapitola); když se vědomě a věrně staví do společenství s církví (srov. 2. kapitola); a když je zaměřena k Boží službě ve světě, a tak nabízí dnešním mužům a ženám Boží pravdu v inteligibilní podobě (srov. 3. kapitola).“ (čl. 3, s. 12)

Pozorný čtenář již v takto vystavěné struktuře nalezne hluboké inspirace pro další promýšlení a, jak plně doufáme, i pro osobní meditaci. Vždyť teologie zde není představena jako suchá teoretická, akademická disciplína, odtržená větší či menší měrou od života z víry. Ba naopak, ze samotného závěru dokumentu dýchá zcela jiná definice katolické teologie, či možná ještě lépe: jiné prožívání katolické teologie, která rozhodně – jak vyplyne z následující citace – není výhradně určena pro studenty katolické teologie a pro jejich učitele a profesory. Vposledku „katolická teologie studuje Tajemství Boha zjevené v Kristu a také artikuluje zkušenost víry těch, kdo jsou ve společenství s církví a mají díky milosti Ducha svatého, jenž přivádí církev k pravdě (…), účast na Božím životě. Přemítá nad přemírou lásky, skrze niž Otec daroval světu svého Syna (…), a nad slávou, milostí a pravdou, které byly zjeveny skrze Něho pro naši spásu (…). Tato teologie rovněž vysvětluje důležitost toho, aby se naděje kladla více v Boha nežli ve stvořené věci. Jedná se o naději, která hledá vysvětlení (…). V celém svém počínání je katolická teologie, když přijímá výzvu svatého Pavla vzdávat Bohu díky (…), a to dokonce i v těžkostech (…), zásadně doxologická, charakterizují ji tedy chvály a díkučinění.“ (čl. 100, s. 72)

Je opravdovou radostí, že se český čtenář může zásluhou prof. C. V. Pospíšila pravidelně seznamovat s odbornými texty grémia, které zaručuje jednak nespornou odbornou kvalitu na úrovni současného stavu teologického poznání, jednak pravověrnou hloubku, jejíž zárukou je mj. podpis prefekta Kongregace pro nauku víry.

Četbu a promýšlení dokumentu tedy doporučujeme všem, kteří o (své) víře chtějí přemýšlet. Zcela jistě by dokument neměl být přehlédnout kolegy z jiných křesťanských denominací. V tomto směru předkládá mnoho zajímavých podnětů, které by měly být reflektovány z vlastní perspektivy té které denominace. Dokument MTK by se tak mohl stát zajímavou platformou pro ekumenický dialog (nejen) o povaze teologie. V neposlední řadě doufáme, že se text dostane i k těm odborníkům, kteří se zabývají metodologií vědy. Recenzovaný dokument totiž předkládá zásadní příspěvek i k debatě o postavení teologie jako vědy.