Jiří Vogel, KARL HEIM V DISKUSI TEOLOGIE A PŘÍRODNÍCH VĚD A JEHO POKUS O MNOHODIMENZIONÁLNÍ POCHOPENÍ SKUTEČNOSTI

Autor: Eduard Krumpolc - Číslo: 2014/2 (Recenze)

Jiří Vogel, KARL HEIM V DISKUSI TEOLOGIE A PŘÍRODNÍCH VĚD A JEHO POKUS O MNOHODIMENZIONÁLNÍ POCHOPENÍ SKUTEČNOSTI. L. Marek, Chomutov 2013, 239 str., ISBN 978-80-87127-40-7 (Pontes Pragenses, sv. 61).

Docent Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze Jiří Vogel se v předložené monografii zabývá životem a dílem protestantského teologa Karla Heima (1874–1958) se zvláštním důrazem na jeho přínos pro dialog teologie s přírodními vědami a na jeho model chápání skutečnosti jako mnohodimenzionální entity. Autor se setkal s dílem Karla Heima při studiu husitské teologie v podání Zdeňka Trtíka, který částečně převzal Heimův model pojetí skutečnosti. Touto monografií chce autor představit Heimovu teologii, u nás dosud téměř neznámou, české teologické veřejnosti.

Monografie je uvedena předmluvou autora, v níž je nastíněno její zaměření a vznik díky podpoře Grantové agentury České republiky, která uhradila autorovi studijní pobyt v archivu Karla Heima v Tübingen. Vlastní text je strukturován do šesti kapitol, k nimž je připojen anglicky napsaný závěr a překlad pasáže pojednávající o recepci myšlení Karla Heima v české teologii. Následuje jmenný rejstřík a poměrně rozsáhlá bibliografie.

První kapitola představuje životní cestu Karla Heima od jeho mládí a studentských let přes počátky jeho akademické dráhy a duchovenskou činnost za první světové války, jeho cestu do Číny a zájem o mimokřesťanská náboženství až k jeho profesorskému působení na univerzitě v Tübingen, přednáškovému turné po amerických univerzitách, odmítnutí nacistické ideologie a závěrečná léta jeho života v ústraní.

Druhá kapitola seznamuje čtenáře s Heimovým zájmem o přírodní vědy a o dialog mezi teologií a těmito vědami. Na základě Heimových knih Víra a myšlení (1931) a Křesťanská víra v Boha a přírodní vědy (1949) je popsán jeho pokus o vymezení pojmu prostor a jeho základní dimenzionální vztahy, vztah lidského „já“ ke světu, setkání s „ty“, pojetí času, tematizace subjektu a bezprostředních vztahů za hranicemi lidského světa.

Třetí kapitola uvádí čtenáře do Heimova myšlenkového obrazu světa, který je chápán jako polární, tj. plný konfliktů mezi protikladnými silami, naproti tomu však existuje možnost nadpolárního prostoru, v němž přebývá Bůh jako absolutně svobodná a přitom všudypřítomná bytost. Tento nadpolární prostor je představen jako východisko z napětí mezi relativismem a pozitivismem. Následně je diskutována možnost víry v osobního Boha, potřeba takové víry pro člověka a smysluplnost modlitby člověka k Bohu.

Čtvrtá kapitola je věnována pojednání o křesťanské víře, která se zakládá na zjevení Boha v Ježíši Kristu. Je vysvětlena otázka prvotní viny jako předpoklad pro pochopení Kristova díla vykoupení, smíření člověka s Bohem v Kristově oběti a dokončení Božího díla v druhém příchodu Ježíše Krista. V závěru této kapitoly je vysvětlen smysl existence Kristovy církve a její spojení s Kristem.

Pátá kapitola vysvětluje Heimovu perspektivu vztahu teologie a přírodních věd. Jiří Vogel tuto kapitolu v upravené formě již publikoval ve sborníku vydaném spolu se Zdeňkem Kučerou a Daliborem Vikem pod titulem Náboženství a teologie ve filosofické reflexi: mezi modernou a postmodernou (L. Marek, Chomutov 2012, s. 51–83). Na základě Heimovy pozdní práce Proměna v přírodovědeckém obraze světa je popsána krize dosavadních univerzálních modelů skutečnosti a východisko z této krize v přijetí víry v jediného Boha v biblickém pojetí, nezobrazitelného a nepředstavitelného, v duchu rčení Deus semper maior. Heim rozebírá pád novověkých absoluten, totiž kauzálně mechanistického obrazu světa, absolutního objektu, absolutního prostoru a času, absolutní determinace světového dění, přičemž poukazuje na nutnost obnovy vědomí Boží moci ve světě, která se projevuje mocnými činy, jež nazýváme zázraky. Zázraky nejsou porušením světového řádu, protože běh světa není absolutně determinován, ale je v něm prostor pro uplatnění Boží moci a síly modlitby spojené s vírou.

Závěrečná, šestá kapitola se zabývá odkazem Karla Heima současné teologii. Jsou uvedeny reakce německých teologů na Heimovo dílo během jeho života, zejména K. Bartha, D. Bonhoeffera a E. Brunnera, dále monografie a badatelské práce o Heimově teologii, vznik Společnosti Karla Heima a další ohlasy na jeho dílo. Zvláštní pozornost je věnována recepci myšlení Karla Heima v české teologii, do níž ho uvedl Zdeněk Trtík (1914– 1983). Heimův odkaz teologii je spatřován zejména v jeho zájmu o přírodní vědy a důrazu na jejich studium teology a na dialog mezi teologií a přírodními vědami. Podobně zdůrazňoval Heim i nutnost studia filosofie a mimokřesťanských náboženství.

Vogelova monografie je napsána čtivým jazykem, přitom je věcná a je bohatě dokumentovaná podrobným poznámkovým aparátem. Lze ji doporučit všem zájemcům o studium teologie, ale i filosofie a přírodních věd, dějin filosofie a křesťanského myšlení. Duchovní odkaz Karla Heima zůstává i s odstupem více než poloviny století od jeho smrti stále aktuální a bohužel dosud stále nenaplněný. Tím důležitější je se s ním seznamovat a opětovně se k němu vracet.