Jiří Vogel – Dalibor Vik et al., KAPITOLY Z DIALOGU MEZI VĚDOU A VÍROU

Autor: Dominik Opatrný - Číslo: 2014/2 (Recenze)

Jiří Vogel – Dalibor Vik et al., KAPITOLY Z DIALOGU MEZI VĚDOU A VÍROU. L. Marek, Praha 2013, 278 str., ISBN 978-80-87127-65-0 (Pontes Pragenses, sv. 66).

Může někdo dnes ještě říci něco nového o vztahu vědy a víry? Nebo se každá diskuse musí zvrhnout v ukřičenou apologii křesťanů před ukřičenými zastánci primitivního ateismu? Nová monografie Jiřího Vogela a Dalibora Vika ukazuje, že kultivovaný dialog je nejen možný, ale také čtenářsky zajímavý.

Jak se dá očekávat od obou hlavních autorů, Kapitoly z dialogu se neomezují jen na soudobou diskusi, ale zohledňují i její historický vývoj. Téma se tak rozrůstá nejen do šířky vědních oborů, ale i do dálky historie. Proto se do jeho zpracování zapojilo dalších osm spoluautorů.

Knihu otvírá stať Hanse Schwarze, emeritního profesora z Regensburgu. Na několika málo stranách brilantně načrtává stávající rozložení sil: věda se pro mnoho lidí stala náboženstvím, takže si ani neuvědomují její limity.

Další kapitoly sledují vývoj domácí diskuse i její světový kontext. V obou případech se zaměřují především na osobnosti propojující svět víry a svět vědy. Takový přístup je nejen badatelsky vděčný, ale i čtenářsky přívětivý – vždyť personalizace vládne i dnešní žurnalistice.

Ctirad Václav Pospíšil zpracoval postoj katolické teologie k darwinismu, od publikování spisu O původu druhů až po pád komunismu. Na jeho práci navazují další statě, ostřeji zaměřené na dva zakladatele Československé církve: Karla Statečného a Karla Farského (Jiří Vogel a Tomáš Procházka).

Ostatní kapitoly seznamují čtenáře se zmíněným světovým kontextem, ať už jde o evolucionismus Teilharda de Chardin (Lukáš Štursa), feministickou exegezi Elisabeth Schüssler Fiorenzové (Jiří Lukeš a Ondrej Zatroch), ekologické hnutí (Zdeněk Kučera) nebo různé koncepty moderní filosofie (Dalibor Vik a David Rybák). Pojednání uzavírá fundamentálněteologické zamyšlení Eduarda Krumpolce nad jedinečností naší planety a vírou v Boha Stvořitele.

Ocenit je třeba především diachronní záběr publikace. Na jednu stranu překonává současné stereotypy o tmářských teolozích devatenáctého století. Na stranu druhou vykazuje jednotlivým názorům náležité místo v dějinách.

Jistou nejednotnost knihy je třeba připočíst na vrub rozsahu tématu i autorského kolektivu. Některé kapitoly obsahují filosofickou spekulaci, jiné jsou spíše historickými pojednáními. To vše bez hlubšího propojení. Navíc místy chybí kritická reflexe: například k prezentaci myšlenek Fiorenzové je připojen jen krátký odstaveček o tom, že se vším nemusíme souhlasit. Naproti tomu Teilhardova osobnost je v předcházející kapitole zhodnocena mnohem vyrovnaněji.

Jaké je tedy hodnocení naše? Velký záběr dělá z recenzované publikace vhodnou volbu pro toho, kdo chce získat reprezentativní, i když pochopitelně ne vyčerpávající přehled o dialogu vědy a víry. Jednotlivé kapitoly jsou však úzce zaměřené, takže po titulu sáhne jistě i ten, koho zajímá třeba jen feminismus E. S. Fiorenzové nebo česká teologie devatenáctého století.