Jean-Pierre Torrell, FENOMÉN „KATOLICKÁ TEOLOGIE“
Autor: Lukáš Nosek - Číslo: 2014/2 (Recenze)
Jean-Pierre Torrell, FENOMÉN „KATOLICKÁ TEOLOGIE“. Krystal OP, Praha 2013, 167 str., ISBN 978-80-87183-52-6.
Srdce teologiechtivého čtenáře muselo zaplesat, když se na pultech knihkupectví objevil překlad krátkého díla jednoho z velkých francouzských dominikánských teologů současné epochy, Jeana-Pierra Torrella, s názvem La théologie catholique. Hutná knížečka vyšla francouzsky poprvé v r. 1994 v knižní řadě Que sais-je? (Co vím?), která krátkou popularizační formou čtenáře zásobuje úvody a přehledy z různých oblastí lidské vědy a kultury. V roce 2008 pak autor dílo doplnil Postskriptem a uvedl tím na trh druhé, doplněné vydání. Český překlad z pera Oldřicha Seluckého vychází právě z tohoto druhého vydání.
Překlad je doplněn kvalitním úvodem z pera Tomáše Petráčka, který představuje život a dílo Jeana-Pierra Torrella (Mistr a teologie. Dominikán Jean-Pierre Torrell, Tomáš Akvinský a radost z myšlení, s. 5–18). Nutno dodat, že nejde o pouhý teoretický úvod do života a díla slavného znalce díla Tomáše Akvinského. Torrell byl totiž Tomáši Petráčkovi několik let i profesorem (i když již emeritovaným) ve švýcarském Freiburgu, a tak je tento kvalitní úvod i osobním svědectvím o vědci, knězi, řeholníkovi a kazateli (srov. 17–18).
Samotný text Jeana-Pierra Torrella je rozčleněn do pěti kapitol (1. Slovo a věc, s. 23–32; 2. Historický přehled, s. 33–63; 3. Věda a moudrost, s. 64–85; 4. Prameny a metody, s. 86–107; 5. Současné proudy a problémy, s. 108–131) a do doplňujícího Postskripta (s. 134–163). Textu předchází předmluva k druhému vydání, krátký úvod (s. 19–22) a závěr prvního vydání (s. 132–133).
Preciznost celé publikace, její čtivost, která nic neubírá na její obsahové hutnosti, v neposlední řadě i poměrně malý počet stran, stejně jako obdivuhodná lehkost předkládaných témat, vytváří z publikace poměrně jasně přístupný a plně doporučeníhodný text. Autorova tomistická erudice a formace rozhodně není na obtíž, ba právě naopak, ukazuje, nakolik je tento myšlenkový směr plodný a nosný i v současnosti.
Rádi bychom upozornili na několik témat, která bychom chtěli podtrhnout. V prvé řadě je to autorova důležitá intuice o spjatosti vědy s moudrostí a o vnímání teologie jako vědy. V textu je této problematice věnována celá 3. kapitola (s. 64–85), která se dá označit za jakési myšlenkové jádro celého dílka. Autor začíná obsáhlejším komentářem k slavnému úryvku čtvrté kapitoly dogmatické konstituce o katolické víře Dei Filius Prvního vatikánského koncilu – o rozumu, který je osvěcován vírou (srov. DH 3016). Úchvatný výklad nejprve završuje částí o fundamentální teologii, která má plnit mj. sapienciální funkci teologie (srov. s. 80–83), později podtrhuje význam teologie jako „praktické“ vědy, když s Tomášem Akvinským konstatuje „fakt, že Bůh může být jen ‚subjektem‘, a proto pouze kontemplován. Teologické poznání však tím neztrácí nic ze svého ‚praktického‘ rázu, protože Bůh jakožto ‚cíl‘ přitahuje toho, kdo ho uctívá, a probouzí v něm pohyb lásky, který ho nese k Bohu; úkolem teologie je řídit i tento proces.“ (s. 84)
Vedle toho se zdá být velmi zajímavá i autorova interpretace posunů vztahu mezi teologií a magisteriem, kterému se věnuje jak v původním textu (s. 127–131), tak i v Postskriptu (s. 152–158). Nastolené kauzy (např. Balasuria, Dupuis, Sobrino) interpretuje krátce, ale velice zdařile a objektivně, i když pochopitelně nezachází do větších konkrétností.
Možná někoho zarazí výběr autorových Současných proudů a problémů (viz s. 108–131), kde je vedle teologií osvobození či feministické teologie část věnovaná vztahu mezi teologií a magisteriem či pastorální teologii. Stojí za upozornění, že se autor právě k tomuto výčtu vrátil ve zmíněném Postskriptu.
Z celého hutného a podnětného dílka bychom mohli ještě dlouho vybírat, parafrázovat a citovat zde uložené poklady. Nicméně rádi je ponecháme čtenáři k jeho vlastnímu hledání a nalézání. Knihu musíme plně doporučit všem čtenářům, kterým je teologie „zbožnou vědou“ (Chenu). V prvé řadě by jistě mělo jít o povinnou četbu pro studenty teologie, zvláště seminaristy, kteří jsou leckdy formováni vnímáním teologie jakožto nutného zla na cestě ke kněžství. Kniha by neměla uniknout ani vyspělejším teologickým odborníkům, kteří v ní dostávají v českém jazyce důležitý referenční bod pro svá další zkoumání. Klíčová třetí kapitola by jistě neměla absentovat v přehledech metodiků a teoretiků vědy. Je zde totiž mnoho důležitých inspirací pro právoplatné hodnocení teologie jako vědy.
Nabízí se také četba tohoto díla paralelně s četbou chronologicky posledního dokumentu Mezinárodní teologické komise, který se zabývá identitou katolické teologie a v českém jazyce vyšel nedávno pod názvem Teologie dnes: perspektivy, principy a kritéria. Obě publikace zásadním způsobem obohacují českou teologickou literaturu o nesmírně cenné příspěvky. I když obě „pouhým“ překladovým způsobem, což ovšem na jejich kvalitě nic nemění.
