Tomáš Kotrlý, POHŘEBNICTVÍ. Právní zajištění piety a důstojnosti lidských pozůstatků a ostatků

Autor: Helena Haškovcová - Číslo: 2013/4 (Recenze)

Tomáš Kotrlý, POHŘEBNICTVÍ. Právní zajištění piety a důstojnosti lidských pozůstatků a ostatků. Linde, Praha 2013, 308 str., ISBN 978-80-86131-95-5.

Dne 4. března 2013 byla v budově Právnické fakulty UK za předsednictví prof. JUDr. Jiřího Rajmunda Tretery oficiálně představena kniha teologa Tomáše Kotrlého. Její téma je neobvyklé. Tematizuje totiž problematiku pohřebnictví, a to z hlediska právního zakotvení piety a důstojnosti lidských pozůstatků a ostatků. Zájem budoucích čtenářů tohoto náročného textu byl překvapivě velký, jak o tom svědčilo početné obecenstvo, které po úvodních projevech J. R. Tretery, H. Haškovcové a B. Baštecké živě diskutovalo.

Kniha, kterou v Actech Curiae č. 2/2013 doporučilo pražské arcibiskupství, je základně rozčleněna do čtyř celků, které jsou dále děleny do celé řady menších kapitol. Po obvyklé předmluvě z pera J. R. Tretery, úvodu a seznamu dále používaných zkratek je první problémový celek nazván Vymezení. Kromě základních termínů zaujme přehled vývoje pohřebnictví. Druhým tematickým celkem je Péče o lidské pozůstatky. Jsou uvedeny příslušné mezinárodní prvky a následují fakta týkající se mrtvého lidského těla, kompetencí států, postupů při úmrtí, přepravy zemřelých těl, povolení k pohřbívání a vlastního pohřbení (a to i svépomocí, bez pohřební služby). Dále jsou uvedeny povinnosti pohřbít, působnosti obcí, náklady spojené s pohřby a konečně i svízelná a tabuizovaná problematika specificky českého nepohřbívání mrtvorozených dětí.

Obsahem třetího celku je péče o lidské ostatky, kde autor popisuje nedotčení jejich důstojnosti, hrubé porušení dobrých mravů, nálezy mimo pohřebiště a hanobení lidských ostatků. Upozorňuje na databázi hřbitovů, která byla na slavnostním křtu knihy názorně prezentována. Další kapitoly pak přibližují provoz veřejných a neveřejných pohřebišť, hrobů a hrobek a pojištění.

Čtvrtý celek se jmenuje Péče o pozůstalé a obsahuje kapitoly o kořenech křesťanské péče, o právní posmrtné ochraně osobnosti, předpokladech odborné způsobilosti (koncesované a volné živnosti) a konečně o regulaci reklamy. Za každým celkem je výstižné shrnutí probrané problematiky.

Závěr reprezentuje 14 cenných příloh a jako obvykle je zařazen seznam literatury a souhrn v českém a anglickém jazyce.

Kniha Tomáše Kotrlého je napsána přehledně a text svědčí o autorově výborné odborné erudici. I když si ji jistě nebude nikdo číst „v posteli před spaním“, nepochybně dobře poslouží nejen těm, kteří jsou v pohřebnictví profesně činní. Recenzovaný text dobře využijí pracovníci povinných obcí, kteří mají na starosti sociální pohřby a příslušné hřbitovy. V tomto smyslu je kniha dobrou příručkou v tom nejlepším slova smyslu. Zejména některé pasáže mohou otevřít potřebnou diskusi. Záleží ovšem na úhlu pohledu, který vyplývá z konkrétního profesního zaměření případných diskutujících.

Za oblast lékařské etiky, která je mým oborem, považuji za potřebné upozornit zdravotníky především na problematiku ochrany a důstojnosti lidských pozůstatků. Například mrtvorozené dítě není běžně reflektováno jako předmět pietního zacházení. Ačkoliv je na lékařských fakultách věnována pozornost multikulturnímu ošetřovatelství, není zahrnuta problematika toho, co dělat a jak poradit pozůstalým, zemře-li u nás cizinec jiné víry (např. kde je možné pohřbít muslima). Větší pozornost by měla být na fakultách věnována i problematice oznamování úmrtí zarmouceným pozůstalým.

Činnost zdravotníků končí, když nemocný přes všechny odborné intervence zemře a lékař mrtvé tělo ohledá. Konečná úprava těla zemřelého a pohřeb je pak starostí „jiných“ profesionálů. To je jistě z praktického hlediska pravda. Ale pohřeb je nejen výrazem úcty k zemřelému (dnes stále dramaticky redukovaný, komercionalizovaný nebo dokonce prováděný bez obřadu), ale také možností, kdy si loučící se příbuzní a přátelé mohou uvědomit, že smrt patří k životu a že i jejich život je konečný. Tím ovšem problematika pohřebnictví dostává celospolečenský charakter a bylo by jistě přínosné, kdyby se lidé alespoň občas zajímali o poslední věci člověka, včetně těch svých.

Čtenáři jiných profesí (právníci, psychologové, sociální pracovníci atd.) jistě najdou v kvalitním textu T. Kotrlého také inspiraci pro svou práci nebo pro své podnětné a potřebné úvahy.