Patrick W. Carey, AVERY CARDINAL DULLES, SJ, A MODEL THEOLOGIAN, 1918–2008

Autor: František Štěch - Číslo: 2013/4 (Recenze)

Patrick W. Carey, AVERY CARDINAL DULLES, SJ, A MODEL THEOLOGIAN, 1918–2008. Paulist Press, New York – Mahwah NJ 2010, 710 str., ISBN 978-0-8091-0571-7.

V prosinci roku 2008 skončila životní pouť významného severoamerického teologa kardinála Avery Dullese SJ. Tato smutná zpráva našla svůj značný ohlas v rozličných (nejen katolických) médiích ve významných centrech i zapadlých koutech celého světa. Kardinál Dulles byl autorem 28 knih, z nichž mnohým se dostalo několika vydání i cizojazyčných překladů. Počet jeho dalších odborných publikací se blíží k tisícovce. Navíc Dullesova rodina patří v USA k těm vysoce prominentním, neboť kardinálův otec, John F. Dulles, byl státním sekretářem prezidenta Dwighta D. Eisenhowera a strýc Allan W. Dulles se řadu let angažoval ve vedení CIA. Není proto divu, že americká církev začala prakticky ihned hledat vhodného autora, který by se odpovídajícím způsobem vyrovnal s jeho komplexní biografií. Tohoto úkolu se nakonec ujal zkušený profesor „historické teologie“ z Marquette University a bývalý prezident Americké asociace katolických historiků, Patrick W. Carey. Jeho rozsáhlá Dullesova biografie spatřila světlo světa necelé dva roky po kardinálově úmrtí a spolu s knihou The Legacy of Avery Cardinal Dulles, SJ¹ se stala nepostradatelnou publikací pro všechny, kdo se budou v budoucnu chtít zabývat Dullesovou osobou a dílem.

Je to právě pohled na Dullesovu rodinu, jímž Carey uvádí čtenáře do kardinálovy biografie. Ostatní oddíly, jichž má kniha celkem 16, jsou pak členěny podle jednotlivých období Dullesova života a snaží se vždy vystihnout jejich charakteristiku. Pro většinu z nich má Carey dobrou oporu v Dullesově autobiografii, nazvané A Testimonial to Grace.² V každém případě je však kniha A model theologian cenným pohledem zvenčí na intelektuální a spirituální vývoj osobnosti, která v nedávné minulosti zásadním způsobem ovlivnila především americkou katolickou teologii. Kniha postupně zmiňuje a charakterizuje jednotlivá údobí Dullesova života. Od dětství v politicky angažované rodině, přes studia na Choate a Harvardu, kde došlo k Dullesově konverzi ke katolické církvi, vojenskou službu u námořnictva americké armády během II. světové války a vstup do jezuitského řádu až po jeho dlouhou kariéru katolického teologa, která vyvrcholila jmenováním do sboru kardinálů. Je tedy zřejmé, že Patrick Carey usiluje o zasazení Dullesova teologického díla do širšího kontextu jeho životních osudů na pozadí kulturního a náboženského života Spojených států amerických ve druhé polovině 20. století. Z tohoto pohledu je kniha pro evropského čtenáře rovněž cenným zdrojem informací. Carey představuje Dullese na základě pečlivého studia Dullesových publikovaných i nepublikovaných prací. Existence kardinálova archivu mu také umožnila využít jeho osobní korespondenci a mnoho dalších dokumentů. S těmito materiály se však Carey pochopitelně nespokojuje a knihu tak oživuje vlastními rozhovory s kardinálem Dullesem, jeho rodinou, pamětníky, bývalými studenty a přáteli.

Za nejvýznamnější Dullesova teologická témata můžeme označit zjevení, víru a církev, zejména pak vývoj její věrouky. V tomto ohledu jej můžeme označit především za fundamentálního teologa. Jeho myšlení bylo ovlivněno celou řadou významných osobností. Za všechny lze jmenovat Johna Henryho Newmana, Henry de Lubaca, Yves-Marie Congara či Michaela Polanyiho. V posledních letech svého života byl velkým příznivcem papeže Jana Pavla II. a sympatizoval i s jeho nástupcem Benediktem XVI. Důležitým teologickým impulzem, který do značné míry ovlivnil utváření Dullesovy teologické pozice, byla polarizace v americké teologii 60.–70. let 20. století, kdy proti sobě stáli „rigidní konzervativci“ a „radikální reformátoři“ (s. 271). Uprostřed tohoto rozpolcení a velikých změn, které následovaly po II. vatikánském koncilu, se Dulles snažil vyhnout extrémům, sám sebe považoval za umírněného teologa tzv. „středního proudu“. Byl totiž přesvědčen, že teolog je zodpovědný za udržování živého odkazu víry a budování církve v současnosti. Polarizaci a bezbřehý pluralismus americké společnosti i katolické církve vnímal jako destruktivní činitele, proti kterým je třeba postavit smysluplnou alternativu. Tou se v Dullesově případě stala kontinuální snaha popsat změny v církvi i ve společnosti a vytvořit prostor pro rozdílné názory a jejich vzájemnou interakci takovým způsobem, aby byla překonána jistá názorová zmatenost charakteristická pro toto období. Již tehdy Dullesova teologie usilovala o legitimní vnitřní pluralismus v církvi. Jasným dokladem toho jsou např. jeho publikace Models of the Church a Models of Revelation. Carey v této souvislosti cituje Dullesovo vyjádření o snaze „uniknout z bolestného dilematu mezi modernistickým imanentismem a anti-modernistickým externalismem“ (s. 270). Přijímal neoscholastický realismus, ale odmítal jeho antimodernismus a manualistickou teologii. Kritizoval radikální příznivce tzv. „sekulární teologie“ a sympatizoval s teology, kteří sice zdůrazňovali božskou imanenci, ale zároveň nepopírali transcendenci. Často se tak stavěl do pozice „mediátora“ mezi extrémními teologickými názory. Tato Dullesova pozice může být v mnohém inspirativní pro teology dnešních časů, kdy zažíváme ještě větší eskalaci názorového pluralismu a radikalismu nejen uvnitř katolické církve, ale i na poli ekumenismu a mezináboženského dialogu. Propletení náboženských struktur se strukturami sekulárními je navíc tak intenzivní a nepřehledné, že vyžaduje ze strany současných teologů enormní pozornost a značnou erudici. Jsem přesvědčen, že i zde může Dullesovo dílo nabídnout solidní základnu i metodu pro spřádání vláken současné teologie.

Je beze sporu, že Carey s Dullesem sympatizuje, a tak se v případě jeho knihy jedná spíše o jakousi laudatio než o kritickou monografii, ačkoliv i Dullesovým oponentům je v knize dán prostor. Jejich argumenty jsou však jen prezentovány a k jejich hlubší reflexi v kontrastu s Dullesovým myšlením nedochází. I přes to je to kniha velmi cenná, neboť představuje na příkladu kardinála Dullese výjimečný pohled na vývoj amerického katolického myšlení a kultury posledních šesti či sedmi dekád a přímo vyzývá k dalším studiím, které mohou být více polemické. Na závěr tedy zbývá jen dodat, že celou knihu opatřil svou předmluvou provinciál Tovaryšstva Ježíšova, Joseph A. O’Hare. V každém případě byl kardinál Avery Dulles jedním z nejvýznamnějších katolických teologů 20. století, jehož význam přesahuje hranice Spojených států, a (nejen) proto mám za to, že je teologem, na kterého by se nemělo zapomínat, ba naopak, je to myslitel, který by se měl i dnes, v jedenadvacátém století, hojně připomínat. Careyho kniha je pro to vynikajícím základním kamenem.