Ježíš Kristus

Autor: papež František - Překlad: Milan Glaser - Číslo: 2013/4 (Osobnosti)

Z internetových stránek radiovaticana.cz.

Ježíš je vtělením živého Boha, je tím, kdo vnáší život mezi četné skutky smrti, mezi hříchy, sobectví a uzavírání se do sebe. Ježíš přijímá, miluje, pozvedá, povzbuzuje, odpouští a znovu dává sílu jít, obdarovává životem. V celém evangeliu vidíme, jak Ježíš svými skutky i slovy přináší Boží život, který proměňuje. (Při bohoslužbě „Evangelium života“, 16. 6. 2013)

Ježíš nám dal schopnost vnímat jej jako živoucího, živého a jednajícího mezi námi, aby nás každý den, drazí bratři a sestry, učil nehledat mezi mrtvými toho, který je živ. (Při velikonoční vigilii, 30. 3. 2013)

Z kříže, nástroje nenávisti, ztroskotání a smrti, učinil znamení lásky, vítězství a života. (…) Ale Kristův kříž také vyzývá k tomu, abychom se nechali nakazit touto láskou, učí nás, abychom se na druhé dívali vždy s milosrdenstvím a s láskou, zvláště na ty, kdo trpí a kdo potřebují pomoc, kdo čekají na pouhé slovo, na lidské gesto. Kříž nás učí vycházet ze sebe samých, jít druhým naproti a podat jim ruku. (Závěr pobožnosti Křížové cesty na Světových dnech mládeže, 26. 7. 2013)

Ježíš žil každodenní realitu obyčejných lidí. Byl pohnut před zástupem lidí, kteří byli jako stádce bez pastýře; plakal nad bolestí Marty a Marie zarmoucených smrtí bratra Lazara; povolal celníka za svého učedníka; prožil také zradu od přítele. V něm nám Bůh dal jistotu, že je s námi a mezi námi. (…) Logika Boha, logika kříže však není v první řadě logikou bolesti a smrti, nýbrž lásky a sebedarování, jež vede k životu. Znamená to účastnit se logiky evangelia. Následovat, provázet Krista a zůstat s ním, vyžaduje jakési „vyjití“ ze sebe. Vyjití ze sebe sama, ze znaveného a zvykového způsobu života víry, z pokušení uzavírat se do vlastních schémat, která zužují horizont Boží kreativity. Bůh vyšel ze sebe, aby přišel mezi nás, rozbil svůj stan mezi námi, aby nám přinesl svoje milosrdenství, které zachraňuje a obdařuje nadějí. Také my, chceme-li jej následovat a zůstávat s ním, nesmíme se spokojit s přebýváním v ohrádce devětadevadesáti ovcí, ale musíme „vyjít“ a hledat spolu s ním ztracenou ovci, tu nejvzdálenější. Toto si pamatujme: vyjít ze sebe jako Ježíš, jako Bůh vyšel ze sebe v Ježíši a Ježíš vyšel ze sebe kvůli nám všem.

Někdo by mi mohl říci: „Ale otče, já nemám čas“, „mám toho tolik na práci“, „je to těžké“, „co já s tím vším zmůžu s trochou sil a se svými hříchy?“ Často se spokojíme s nějakou tou modlitbou, neusebranou a nepravidelnou nedělní mší a nějakým tím dobrým skutkem, ale nemáme onu odvahu „vyjít“ ze sebe a nést Krista. Jsme tak trochu jako svatý Petr. Jakmile Ježíš mluví o utrpení, smrti, vzkříšení, o sebedarování a o lásce ke všem, apoštol si jej bere stranou a rozmlouvá mu to. To, co říká Ježíš, nabourává jeho plány, jeví se nepřijatelně, působí potíž jistotě, kterou si vybudoval, tedy jeho ideji Mesiáše. A Ježíš pohlédne na své učedníky a Petrovi adresuje snad jedno z nejtvrdších slov evangelia: „Jdi mi z očí, satane! Neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské“ (Mk 8,33). (Katecheze, 27. 3. 2013)

Následování Ježíše obnáší zřeknutí se zla, egoismu, a volbu dobra, pravdy a spravedlnosti, i když to někdy vyžaduje oběť a zapření vlastních zájmů. A toto rozděluje, jak víme. Rozděluje i ty nejtěsnější svazky. Avšak pozor: nerozděluje Ježíš! On dává kritérium: žít pro sebe, nebo pro Boha a pro druhé; nechat si sloužit, nebo sloužit druhým; poslouchat vlastní já, nebo poslouchat Boha. V tomto smyslu je Ježíš „znamením odporu“ (Lk 2,34). (Před modlitbou Anděl Páně, 18. 8. 2013)

Ježíš však také říká svým učedníkům, že se nemají k ničemu nutit. Pokud nenajdou ochotu k jeho přijetí, mají pokračovat a jít dál. Ježíš nikdy nenutí, Ježíš je pokorný, Ježíš zve. Pokud chceš, přijď. Taková je Ježíšova pokora. On vždycky zve, nikdy nenutí. (Před modlitbou Anděl Páně, 30. 6. 2013)

Při pohledu na Ježíše spatřujeme, že si vybral cestu pokory a služby. On sám dokonce je touto cestou. Ježíš nebyl nerozhodný či lhostejný. Podstoupil volbu a dovedl ji až do konce. Rozhodl se, že se stane člověkem, a jako člověk že bude služebníkem, až do smrti na kříži. Toto je cesta lásky, neexistuje žádná jiná. (Při setkání s chudými, vězni a pracovníky Charity na Sardinii, 23. 9. 2013)