Církev chudých

Autor: Jon Sobrino - Číslo: 2013/4 (Dialog)

Getsemany, 5/2013.

(…) Ignacio Ellacuría učinil důležitý teologický krok se značnými praktickými důsledky, když přesněji vymezil, jak je třeba rozumět pojmu „církev chudých“. Napsal na toto téma tři texty, z nichž budeme citovat to podstatné (bez přesného odkazu na stránku). Církev chudých není část církve, nemá regionální těžiště, nýbrž je konstitutivním a konfigurativním rysem církve jako celku. Vyznačuje se tím, že se staví na stranu chudých a bere na sebe důsledky tohoto rozhodnutí – důsledky jak pro hierarchický a organizační stav církve jako instituce, tak pro její hlásání evangelia. Je to církev solidární, solidární především s chudými a jejich problematikou. A proto je to církev pronásledovaná, přesně řečeno, pronásledovaná bohatými. Zaujímají-li chudí v církvi to místo, jež jim přísluší, pak je církev jako instituce naplněna Duchem. A blahoslavenství se pak mohou jevit jako zakládací listina církve chudých.

Rozeberme si to na čtyřech bodech:

1. Církev chudých není církev, která „stojí mimo svět chudých a odtamtud jim nabízí velkorysou pomoc“. Církev se nekonstituuje v logické nezávislosti na chudých, aby si pak – dodatečně – kladla otázku, co s nimi.

2. Základ církve chudých je vposledku teologální. „Spojení Boha s lidmi, jak je uskutečněno v Kristu Ježíši, je – na dějinné úrovni – uskutečňováno spojením Boha, který se zříká sám sebe, se světem chudých.“

3. Chudí jsou podmínkou a zdrojem spásného charakteru církve. „Tím, že se církev realizuje mezi chudými, že jim v poslední instanci zasvěcuje svůj život a umírá pro ně, může se křesťansky stát účinným znamením pro všechny lidi.“

4. Chudí tvoří církev zevnitř, což bylo a stále ještě je prakticky ignorováno. „(Církev chudých je) církev, v níž jsou chudí hlavním subjektem a principem vnitřní struktury.“ To se možná málo ví a ještě méně se to praktikuje. Znamená to, že chudí jsou – spolu s evangeliem a pravou evangelijní tradicí – jedním z principů, jež dávají tvar následování, spiritualitě, učení, liturgii, morálce, církevnímu právu atd.

Chudí konfrontují církev s evangeliem – úplně samozřejmě a bez vytáček. A jestliže jim církev nejen stojí po boku, nýbrž se stane jejich obhájkyní, pak se ex opere operato dostává do konfliktu s modlami, s božstvy přinášejícími smrt. Pak se nutně stává pronásledovanou církví.