Modlitba v ohrožení

Autor: papež František - Číslo: 2013/3 (Lexikon)

O nebi a zemi, Paseka, Praha 2013. – V závorkách čísla stran.

(…) Lhostejnost má různé podoby. Když se z liturgických úkonů stávají pouhé společenské události, ztrácejí sílu. Například taková svatba. Člověk se musí ptát, co je duchovního na obřadu, kdy kněz káže o hodnotách, ale ostatní jsou naladěni na úplně jinou notu. Lidé se berou v kostele, protože chtějí Boží požehnání, ale tohle přání někdy skrývají tak dokonale, že se až stává neviditelným. V kostele během svatebního obřadu někdy dochází – a já upřímně přiznávám, že nevím, jak tomu zamezit – k jakémusi umanutému soupeření mezi svědkyněmi a nevěstou o to, která je lépe či méně oblečena. Těmto dámám nejde o duchovní akt, chtějí se pouze předvádět. Tíží to moje svědomí, ale nevím, jak to zarazit. Uvádím svatby jako příklad, protože tam je to nejvíc vidět. (55)

Cítím se hrozně, když slyším o „ceníku“ určitých náboženských úkonů. Jedna farnost v Buenos Aires stanovila například před dvěma lety poplatky za křest, jejichž výše se odvíjela od toho, v jaký den se měl křest konat. Nebo snoubenci navštíví farní sekretariát a tam jim dají k nahlédnutí „ceník“: s kobercem to stojí tolik, bez koberce tolik… a tak dále. Z bohoslužby se tak stává obchod. (58)

Lidé, kteří jsou lhostejní k Bohu, přikládají důležitost všemu světskému. (…) Světský postoj je narcistní, konzumní, hedonistický. (56)

Modlitba je aktem svobody. Někdy ale máme tendenci modlitbu ovládat, což je stejné jako se snažit ovládat Boha. Tato deformace souvisí s přílišnou ritualizací nebo se snahou mít vše pod kontrolou. Modlitba znamená mluvit a naslouchat. Zažíváme během ní chvíle hlubokého ticha, úcty a očekávání. V modlitbě se uctivé mlčení doplňuje s jistým druhem smlouvání, jako když Abraham vyjednával s Bohem o trestu pro Sodomu a Gomoru. I Mojžíš smlouvá, prosí za svůj lid, chce Pána přesvědčit, aby jeho národ netrestal. Toto vlastně docela odvážné chování je spolu s pokorou a úctou v modlitbě nepostradatelné. (54)

Také bych se chtěl zmínit o významu pokání jako součásti modlitby. Musím prosit Boha, aby se nade mnou slitoval, protože hřeším. V jednom Ježíšově podobenství vystupuje bohatý člověk, který se modlí a děkuje Bohu, že není jako ostatní lidé, protože dodržuje zákony a koná vše, co se od něj žádá. Za ním leží na zemi celník pověřený výběrem daní pro Římany a ani se neodváží zvednout hlavu, jen prosí o smilování a odpuštění hříchů. První vyšel z chrámu tak, jak do něj vstoupil, ale ten druhý byl očištěn. Pokání znamená předstoupit před Boha, přiznat se ke všem hříchům a pokořit se. Proto nejsou zpupní lidé schopni se modlit, proto se nemohou modlit samolibí. (59)