Františkáni v Plzni včera a dnes

Autor: Martina Henrichová - Číslo: 2013/3 (Články)

Plzeň, tak jako každé město, má svoji specifickou lokální náboženskou historii, která výrazně ovlivňuje podobu náboženského života v současnosti. Kromě toho, že Plzeň byla vždy významnou katolickou enklávou, byl její spirituální život do značné míry ovlivněn také působením zdejších řeholních řádů. Do dnešní doby si zde silnou pozici zachoval řád františkánů, salesiánů a dominikánů. Ve svém článku se snažím doložit důležitost náboženské historie města pro jeho současnost na příkladu prvního zmíněného, řádu františkánů. Ten se dnes, i přes malý počet bratří zde působících, těší u lidu velké přízni a šíře jeho působnosti neustále roste. Aktuálnost tématu dokládá i nedávný výzkum v kostele Panny Marie Sněžné prováděný v souvislosti s blahořečením františkánů umučených v roce 1611. Je tedy zřejmé, že církevní historie je zajímavá i pro řadu moderních vědeckých oborů, jako je například forenzní antropologie nebo kvalitativní sociologie.¹

Jednotlivé proudy a stručná historie františkánského řádu

Proudy uvnitř františkánského společenství

Františkánské hnutí bylo od svého počátku velice rozmanité a záhy se začalo dělit na mnoho různých směrů. Nejprve pro všechny následovníky Františka z Assisi existovalo jednotné pojmenování „Řád menších bratří“ (fratres minores neboli „menší bratři“), které pro své společenství zavedl sám František z Assisi. Dnes tento řád, označovaný také jako První řád, zahrnuje především tři základní františkánské proudy – minority (jiným označením konventuály), observanty (dnes známé právě pod názvem františkáni) a kapucíny.

Kromě těchto tří základních františkánských proudů existuje také tzv. Druhý řád, známější pod názvem klarisky („chudé sestry“, založené svatou Klárou) a Třetí řád pro laiky (Kající bratři a sestry), založený samotným Františkem roku 1221 v počáteční fázi jeho působení.

Existují také františkánské komunity uvnitř anglikánské církve (Společnost svatého Františka), nebo naopak komunity, které začaly jako společenství anglikánské církve, ale později přešly pod církev římskokatolickou – tzv. graymorští františkáni, neboli Společnost smíření.²

Život sv. Františka

Zakladatelem původního františkánského společenství, Řádu menších bratří, byl syn bohatého kupce (Francesca Bernardoneho) František, narozený roku 1181 nebo 1182. Po neúspěšném pokusu nabýt rytířského titulu a těžké nemoci začal František vyhledávat osamělá místa k modlitbě a stal se z něho poustevník. Postupně se k němu přidávali další bratři a v roce 1210 odešel sv. František společně s jedenácti druhy do Říma požádat papeže Innocence III. o souhlas s jejich způsobem života. František předložil papeži svoji první, nedochovanou řeholi, s níž dostal ústní souhlas. Po návratu do Porciunkule jej o přijetí do řádu požádala mladá šlechtična Klára, která se se svými družkami usadila v kostele sv. Damiána a položila základy budoucího řádu klarisek. V posledních letech života napsal dvě zásadní díla, Odkaz a Malý odkaz, která shrnují hlavní zásady františkánské spirituality.³ František zemřel v noci z 3. na 4. 10. roku 1226, tentýž den byl pohřben v kostele sv. Jiří a roku 1228 kanonizován papežem Řehořem IX. (dřívějším kardinálem Hugolinem).⁴

Události po smrti sv. Františka a cesta k rozdělení řádu na observanty a konventuály

Za datum vzniku řádu se někdy pokládá 16. 8. 1209, kdy se k Františkově poustevnickému životu v chatrči nedaleko Assisi přidali první čtyři bratři.⁵ Nejčastěji však bývá jako datum založení řádu menších bratří uváděno 29. 11. 1223, kdy byla Františkova Druhá řehole („potvrzená řehole“) schválena papežem Honoriem III. v bule Solet annuere a menší bratři byli tak formálně potvrzeni jako řád.⁶

Různice mezi menšími bratry zejména v otázce chudoby vedly nejen k sepsání Druhé řehole roku 1221, ale také k tomu, že roku 1220 se sv. František vzdal řízení řádu a přenechal jej Petru Cattanimu, a následně se roku 1224 zcela stáhl do ústraní.⁷ Protože nebylo zcela jasné, jak sám sv. František řád chápal, požádali provinciálové papeže o výklad řehole. Ten jim také roku 1230 papež Řehoř IX. poskytl bulou Quo elongati, přičemž upravil požadavek naprosté chudoby a zrušil závaznost Františkova Odkazu. To však do sporu vneslo ještě více zmatků a pouze jej prohloubilo. Kolem roku 1350 se začalo komunitní křídlo dělit na konventuály a observanty. Konventuálové přijali novou tradici a schvalovali vlastnictví majetku, zatímco observanti dbali na naprostou nemajetnost jednotlivců i celého řádu a požadovali zachovávání původní řehole bez pozdějších papežských úprav. Ke konečnému rozdělení řádu na konventuály a observanty došlo na mimořádné generální kapitule v Římě dne 29. 5. 1517.⁸

Vznik kapucínů jako nejmladší větve františkánského řádu

Jako reformní hnutí uvnitř observantů vznikla také nejmladší větev františkánského společenství – řád kapucínů. Představu doslovného následování sv. Františka začal prosazovat nejprve bratr Matouš Serafini z Bascia a brzy jej začali následovat i další. O založení nového reformovaného františkánského řádu začal usilovat Ludvík z Fossombrone. Po původním zamítnutí byla jeho žádost v roce 1528 přepracována a následně schválena papežem Klementem VI. Došlo tak k právnímu uznání nové větve františkánského společenství a roku 1529 se konala první generální kapitula. Roku 1532 došlo ke konečnému schválení kapucínů papežem Klementem VII. v bule In suprema jako nového reformovaného směru observantů a v roce 1619 jim papež Pavel V. vyjmutím z formální podřízenosti konventuálům udělil úplnou samostatnost.

Na minoritech, františkánech i kapucínech se neblaze podepsala Francouzská revoluce a následně i osvícenství a s ním spojená sekularizace na přelomu 18. a 19. století. Mnoha obtížím a pronásledování museli představitelé řádu čelit také během josefínských reforem či revoluce ve Španělsku roku 1854. Od poloviny 19. století však začaly všechny tři větve opět sílit a například řád observantů byl v té době nejsilnějším mužským katolickým řádem.⁹

Františkáni v Čechách a v Plzni: svatá Anežka Česká a historie františkánského řádu v Plzni

Příchod františkánů do Čech, zakládání prvních klášterů a vznik prvního oficiálního observantského útvaru

Františkáni se do českých zemí dostali jako misionáři a diplomaté prostřednictvím styků s Německem, představovali oporu papežské politiky a také významnou pomoc pro celou církev. Přinesli nový, gotický sloh, malířství a freskové malby, ale také scholastickou učenost. Původně demokratické italské revoluční hnutí k nám proniká naopak jako aristokratické a jeho hlavními propagátory jsou knížata, vévodové a králové. Strukturálně regulované františkánské hnutí je sice v Čechách od svých počátků glorifikováno věhlasem kanonizovaného světce, na druhou stranu jsou ale naše země ochuzeny o ono charismatické bohatství assiských počátků.¹⁰

Příchod prvních minoritů do Čech lze podle zpráv kronikářů datovat do doby mezi lety 1228–1235.¹¹ Významné mezníky v počátcích českého františkánství tvoří např. rok 1224, kdy byl založen jeden z nejstarších klášterů v Jihlavě, nebo rok 1232/3, kdy u nás byla zřízením samostatné českopolské kustodie započata pevná řádová organizace. Menší bratři se následně usazují také v klášteře sv. Jakuba v Praze, v Brně nebo v areálu „Na Františku“, o jehož vybudování se velkou měrou zasloužila nejvýznamnější osobnost českých františkánských dějin, sv. Anežka Přemyslovna.¹² Během zhruba třiceti let dosáhla v českých zemích františkánská kolonizace nesmírného rozmachu a stala se významným náboženským, společenským a kulturním činitelem. V Praze brzy vzniklo řádové studium a po roce 1348 se minorité také podíleli na výuce na Karlově Univerzitě.

Rozvíjející se řád však v Čechách čekalo mnoho těžkých zkoušek – hned v počátcích to byly zejména národnostní rozpory a nástup husitství, které u nás téměř vymýtilo řeholní život.¹³ Po roce 1419 vyústila česká náboženská reformace k přerušení kontaktů se zahraniční františkánskou observancí, a tak bytomští a slezští konventuálové ve 30. letech 15. století požádali sv. Jana Kapistrána a sv. Bernardina Sienského o reformu v observantském duchu. Se souhlasem papeže Evžena IV. byly pak v Kozlí a Bytomi založeny dva observantské kláštery, následovaly je kláštery v Hlubčici a Horním Hlohově¹⁴ a zřízení prvního oficiálního observantského útvaru na našem území, rakousko-česko-polského vikariátu roku 1452.¹⁵ Protože rozdělení Čech na husitský a katolický tábor nutilo observanty hledat nouzová řešení, usadila se První observantská komunita na území Čech v domě plzeňského měšťana Jana Hladíka¹⁶ a roku 1459 převzala klášter po konventuálech s kostelem Nanebevzetí Panny Marie.¹⁷

Příchod prvních minoritů do Plzně a jejich vystřídání observanty po husitské okupaci

První příslušníci františkánské rodiny, kteří přišli do Plzně roku 1293, hned s jejím založením, byli však minorité. Mezi ulicemi Zbrojnickou a dnešní Františkánskou, kde již dříve údajně stávala kaplička sv. Barbory, povolil král Václav minoritům vystavět kostel Nanebevzetí Panny Marie s přilehlým klášterem.¹⁸ Přesto, že si bratři hned po svém příchodu získali u lidu velkou oblibu, v počátcích husitství byli katolíci z města vyhnáni a minoritský i dominikánský klášter byly zdevastovány. Roku 1419 totiž plzeňský rodák Václav Koranda zavedl do města Jana Žižku a Plzeň se tak na čas stala centrem husitství. Hned následujícího roku musel však Žižka na nátlak královských vojsk Plzeň opustit, a tak se minorité mohli do města vrátit a začít s výstavbou poničeného kláštera. V roce 1433 bylo město po dobu 10 dlouhých měsíců obléháno husity, ale Plzeň se ubránila a s finanční pomocí měšťanů a basilejského církevního sněmu mohla výstavba kláštera pokračovat.¹⁹ Roku 1460 byl klášter papežem Piem II. na podnět Jiřího z Poděbrad a plzeňských měšťanů předán přísnější větvi františkánského řádu, observantům, a minorité tak museli klášter opustit.²⁰

Těžké časy plzeňských františkánů – 16. století, třicetiletá válka a morové epidemie

Rovněž 16. století bylo pro řád nepříznivé – se vzmáhajícím se protestantismem narůstala náboženská rozpolcenost. Četné nepokoje měly za následek vylidňování klášterů a mnohé přestupy řeholníků k protestantům. Také morové rány přispěly k oslabení pozice církve a úbytku obyvatelstva vůbec. Úpadek klášterního života v 16. století postihl františkánský klášter do takové míry, že zde zůstali pouze dva bratři. Přesto byl právě plzeňský klášter jeden z mála, který si v této těžké době nejen uhájil svoji pozici, ale stal se také významným centrem české provincie. V 16. století zde působily vynikající osobnosti, jako např. kazatel Jan Chýšský, plzeňský kvardián Jiří Dressler nebo autor iluminovaného kodexu s vyobrazením stigmatizace sv. Františka Jiljí z Ratibora.²¹ Další významné události, k nimž v této době došlo, bylo například získání práva pontifikálií²² či konání provinciálních kapitul v letech 1497, 1526 a 1540.²³ Na přelomu 16. a 17. století klášter vnitřní krizi překonal a na čas se stal nejen sídlem Rudolfa II. a jeho dvora, ale také papežského nuncia.²⁴

Ke znovuvzkříšení provincie přispěl také příchod nové větve kapucínů před rokem 1600, která se v českých zemích brzy začala těšit velké oblibě. Observantské kláštery v českých zemích se začaly obnovovat, vzmáhala se kazatelská a zpovědnická činnost. Rozkvět řádu, který byl ještě posílen příchodem irských hybernů, nezastavilo ani napadení kláštera u Panny Marie Sněžné v Praze roku 1611, jež mělo za následek surové vraždy čtrnácti řeholníků.²⁵

Snad největší ránu v historii františkánského kláštera způsobil útok Mansfeldových vojsk během třicetileté války. Na jejím počátku se po vzbouření českých stavů proti císaři v roce 1618 spojili stavovští direktoři s protestantskou Unií. Do svých služeb najali vojevůdce Arnošta Mansfelda, a protože Plzeň zůstala císaři věrná, začalo ji vojsko vedené Mansfeldem obléhat. Po několika Mansfeldových útocích byla Plzeň dne 21. 11. 1618 poprvé ve svých dějinách dobyta a Mansfeld se tak po dlouhých bojích stal pánem města. Protože se vojsko chtělo zmocnit městských hradeb a františkánský klášter stál přímo u nich, zbyly z něho po devítitýdenním obléhání pouze trosky – byl poničen kostel, věž i klášter, zničena byla gotická výzdoba, včetně soch, oltářů a kružeb v oknech, cenné předměty byly rozkradeny a dva bratři zabiti. Kvůli neúnosnému stavu kláštera jej bratři museli na čas opustit. Na přání plzeňských měšťanů se však hned roku 1620 vrátili a s jejich pomocí začali pracovat na obnově kláštera, která byla do roku 1632 téměř dokončena.²⁶

Třicetiletá válka znamenala katastrofu nejen pro františkány a katolickou církev vůbec, ale pro celé české země. Kromě zpustošení země, zchudnutí a zadlužení obyvatelstva došlo k obrovskému populačnímu úbytku. Největší vliv na něj měly četné epidemie, v menší míře pak emigrace či přímé ztráty na životech během války.²⁷

Řádění morových epidemií přetrvávalo ještě v první polovině 17. století. Mnoho z bratří tehdy nákaze podlehlo, neboť se obětavě starali o nemocné. První vlna v roce 1634 si vzala za oběť všechny františkánské mnichy²⁸ a po druhé vlně v roce 1648 zůstal klášter prázdný po několik týdnů.²⁹ Přesto však františkánský řád všechny tyto katastrofy překonal a ve 20. letech 18. století zažila česká františkánská provincie největší rozmach nejen v počtu řeholníků, ale také v úspěchu misií, které sahaly až do Egypta a Habeše.³⁰

Josefínské reformy a rekonstrukce kláštera

V následujících zhruba sto letech byl klášter rekonstruován, zvelebován a byl vyzdoben mnoha vzácnými sochami a obrazy. Byla opravena hradba kláštera, postavena např. kaple večeře Páně, oltář sv. Antonína a sv. Jana Nepomuckého.³¹ Roku 1697 byla zřízena také cenná barokní knihovna,³² která ukrývala velké množství vzácných tisků, pergamenové rukopisy s iniciálami a největší počet prvotisků mezi českými kláštery.³³

Josefínské reformy na konci 18. století, které měly za následek zrušení poloviny z celkového počtu klášterů, naštěstí plzeňský klášter příliš nepostihly, a to kvůli pověření kláštera kázat mše pro německé obyvatelstvo.³⁴ Přesto však byla činnost františkánského kláštera značně okleštěna – majetek Třetího řádu³⁵ byl úřadem zabaven a prodán v licitaci, počet řeholníků byl zredukován a hřbitov při klášteře zrušen.³⁶

Zhruba od roku 1880 až do počátku 20. století probíhaly v kostele i v klášteře soustavné rekonstrukce. Nejprve byla opravena kaple sv. Barbory, kde byl zhotoven také nový gotický oltář. Poté byla zřízena kaple Panny Marie Lurdské, opraveny byly pilíře a vnitřní zdi klášterní zahrádky. V kapli sv. Barbory, která měla být v rámci restaurace znovu vymalována, byly při otloukání omítky objeveny vzácné nástěnné fresky velké historické hodnoty. Obnovena byla také kaple sv. Trojice, byly postaveny oltáře Panny Marie Bolestné, Večeře Páně a čtyři malé gotické oltáře. Ohradní zdi byly zbourány a v těsné blízkosti kláštera započala stavba Muzea. Byla dokončena oprava veliké věže a v roce 1899 obnoveny kaple a oltář sv. Antonína.³⁷ Další rekonstrukce probíhaly také v letech 1933–37, a to zejména pod vedením architekta Václava Kleina. Během přípravných prací byly objeveny vzácné archeologické nálezy, jako například náhrobní deska Jana staršího Klea s českým nápisem z roku 1613 nebo krypta pod kaplí sv. Antonína.³⁸ V roce 1937 se stal kostel františkánského kláštera prvním vytápěným kostelem západních Čech.³⁹

Komunistická perzekuce a navrácení kláštera původním majitelům

Události 20. století, jako odstoupení Sudet po Mnichovské dohodě a následná komunistická vláda, měly na českou františkánskou provincii neblahý vliv. Roku 1938 po oddělení šesti konventů jich provincii zůstalo pouhých dvanáct.⁴⁰ Následná komunistická perzekuce věřících však znamenala pro řád mnohem tvrdší ránu.

V dubnu roku 1949 komunistické vedení vyvolalo konflikt s církví, její představitele označilo za své nepřátele a za nástroj Vatikánu v boji proti socialistickým zemím. Hnutí věřících a duchovních proti církevní hierarchii a Vatikánu zorganizovala nejprve v tzv. Katolické akci, později v Mírovém výboru katolického duchovenstva. Výsledkem komunistického proticírkevního boje byla faktická likvidace mužských řádů a řeckokatolické církve. Náboženská literatura a církevní tisk byly cenzurovány nebo zcela zakázány, diplomatické styky s Vatikánem byly přerušeny. Většině biskupů byl znemožněn výkon funkce a mnoho duchovních, mezi nimi i františkánští bratři, se stalo oběťmi vykonstruovaných církevních procesů.⁴¹

Procesy vrcholily v roce 1950 a mezi nejznámějšími případy byl tehdy např. exprovinciál Jan Evangelista Urban, odsouzený v roce 1953. V roce 1954 byl odsouzen také otec Innocenc František Kubíček nebo plzeňští františkáni Jiří Josef Mazanec a Efrém Karel Kovařík. Osudnou se mnoha bratřím stala také noc ze 13. na 14. 4. 1950, během níž bylo několik klášterů v Čechách i na Moravě přepadeno a jejich představení odvezeni do internačních klášterů v Želivě a v Hejnicích.⁴² Při záboru klášterů byl do želivského tábora převezen také pražský kvardián Jaroslav Ambrož Tobola, který během výslechu v roce 1953 za záhadných okolností (zřejmě následkem mučení) zemřel.⁴³

V dubnu roku 1950 byla bezpečnostními orgány zahájena tzv. Akce K, během níž měli být mužské řády centralizovány v devíti klášterech. Už od ledna roku 1949 zvýšili vykonavatelé církevní politiky svůj zájem o řády, od léta pak svůj dozor nad nimi zvýšila také Státní bezpečnost. Akci provázela velká propagandistická kampaň, v níž byly řády označeny za střediska protistátní činnosti a jejich představení pak jako agenti Vatikánu, imperialismu, nacistů apod. V březnu roku 1950 byly zahájeny procesy s církevními představiteli.⁴⁴ Z františkánů byl jedním z prvních zatčených Jan Evangelista Urban, který byl odsouzen ke čtrnácti letům vězení. Zatčeno bylo celkem sedm představitelů řeholních řádů, přičemž všichni byli označeni za špiony Vatikánu. Každý řád měl údajně přidělenou úlohu a františkáni byli obviněni z toho, že nabádají věřící na vesnici k sabotážím. Brzy nato měly být vyklizeny kláštery a hodinu před půlnocí dne 13. 4. 1950 zasáhla Akce K plzeňské redemptoristy a františkány. Oba kláštery byly přepadeny příslušníky Státní bezpečnosti a policie, vchody byly zajištěny a řeholníci byli v utajení odvezeni do internačních táborů. Františkáni byli internováni v Broumově a Bohosudově, redemptoristé v Králíkách a salesiáni v Oseku až do roku 1960. V září roku 1950 františkánský klášter převzala Národní správa studentského domu v Plzni a v roce 1953 budova připadla Západočeskému muzeu. Po roce 1960 byli někteří řeholníci uvězněni a ti mladší museli často sloužit u PTP.⁴⁵

Až do roku 1989 byl v prostorách kláštera internát mládeže a poté se začalo jednat o navrácení kláštera františkánům. Roku 1991 byl po dlouhých jednačtyřiceti letech františkánský klášter konečně navrácen původním majitelům.⁴⁶ Zásluhou vzájemných kontaktů bratří, jejich rozptýlení po farách a také díky některým významným osobnostem té doby, jako byl např. Jan Baptista Bárta, však provincie komunistickou represi přežila a po listopadu roku 1989 začala konečně zase žít svobodně. Dnes žijí bratři v konventech v Praze, Plzni, Brně, Liberci, Moravské Třebové a Uherském Hradišti, klarisky žijí v Brně a Štenberku (zde kapucínské klarisky) a počítá se se znovuotevřením klášterů v Hájku a Voticích, kde v současnosti probíhají soustavné rekonstrukce.⁴⁷

Františkáni v Plzni dnes

Současný stav a aktivity kláštera

V roce 1995 byly zahájeny náročné rekonstrukce, po jejichž dokončení měl být klášter využit pro arciděkanský úřad, byty kněží, expozici církevního umění, pracovny Západočeského muzea a diecézní muzeum, v němž budou shromážděny vzácné církevní památky.⁴⁸ Kostel a západní křídlo kláštera mělo nadále sloužit pro potřeby římskokatolické církve.⁴⁹

Po vrácení kláštera řádu po pádu komunismu jej bratři darovali místní církvi. Ta v klášteře po ustanovení plzeňského biskupství Janem Pavlem II. v roce 1993 zřídila děkanství namísto původního, v katedrále svatého Bartoloměje, z něhož se poté stalo sídlo biskupa.⁵⁰ V roce 1995 se do budovy bývalého františkánského kláštera nastěhoval farní úřad katedrály sv. Bartoloměje, arciděkanství a zárodek Diecézního muzea.⁵¹ První etapa rekonstrukčních prací byla ukončena 3. 6. 1998 a v prostorách křížové chodby a dřívější kapitulní síně bylo slavnostně otevřeno Diecézní muzeum. Základem expozice se stala kolekce děl z výstavy Gotika v západních Čechách a další exponáty, čerpající především z umělecké sbírky Západočeského muzea.⁵² Expozice však fungovala v devadesátých letech pouze krátce, protože pro návštěvníky prý nebyla dostatečně „srozumitelná a přístupná“, jak v článku pro MF Dnes uvedl bývalý generální vikář Robert Falkenauer.⁵³

V roce 2008 byla dokončena kompletní rekonstrukce kostelní věže vysoké přes 50 m, v roce 2009 byla obnovena část střechy nad presbytářem a v létě roku 2010 byla zahájena oprava střechy kostela, která byla rozplánována minimálně na dva roky. Po dokončení střechy by měl být kostel odvodněn a odvlhčen, poté bude zahájena oprava fasád a nakonec bude zrekonstruován interiér. Zároveň stále pokračuje přestavba části konventu, a to na Muzeum církevního umění plzeňské diecéze. Evropská unie akci podpořila dotací 35 milionů korun a pravidelně přispívá také radnice, která v posledních pěti letech věnovala přes 2 miliony korun. Celková rekonstrukce je rozplánována až do roku 2013.⁵⁴ V současné době jsou v prostorách kláštera v podkroví byty pro potřeby biskupství a Diecézní centrum mládeže. V klášteře kromě biskupství, Diecézního muzea a nově i Diecézního centra, které pořádá různé akce pro mládež (např. vysokoškolský klub Hora), sídlí také křížové sestry. Ty pečují o biskupa, starají se o kapli a generální kurii.⁵⁵ I když františkánský klášter dávno nepatří františkánům, pod správou farního úřadu katedrály sv. Bartoloměje je centrem čilého duchovního života i kulturního ruchu. Přestože převážná část kláštera je dnes pro veřejnost po většinu dne uzavřena, v kostele se každý den konají pravidelné bohoslužby, každou středu zde probíhají tzv. setkání nad Božím slovem, každý pátek od 15.00 adorace a každou středu, pátek a neděli křížové cesty. Každou středu a čtvrtek se koná studentská mše svatá pod záštitou studentského klubu Hora. Zhruba jednou za měsíc se zde scházejí také členové Sekulárního františkánského řádu. Pravidelně se zde konají mše svaté v anglickém či polském jazyce a dokonce mše svaté pro vietnamskou komunitu. Kromě těchto pravidelných akcí zde probíhají například občasné besedy a přednášky na různá zajímavá témata spojená s životem ve víře. Z kulturních akcí lze zmínit například četné koncerty (např. komorního sboru Vox imperfecta nebo souboru Ensemble affabile) nebo věhlasnou Noc kostelů, která se letos v květnu konala již počtvrté.

Odchod bratří na faru a současnost

Na základě rozhovoru s bratrem Juniperem (OFM) jsem se dověděla, že bratři klášter přenechali plzeňskému biskupovi, neboť vzhledem k jejich malému počtu nebylo v jejich moci se o něj starat. Ten jim na oplátku pomohl sehnat jejich současné centrum na Lochotíně, kde budou mít „nejblíže k lidu“ a mohou tak úspěšně plnit svoji misii pro obyvatele sídliště. Na přání biskupa Františka Radkovského tak vznikla v září roku 1996 malá komunita ve farním bytě na Vinicích, který pro bratry zakoupilo biskupství.⁵⁶

V dubnu roku 1998 biskupství bratrům koupilo také objekt zrušené mateřské školky na Lochotíně, v Komenského ulici č. 17. Bratři se do budovy nastěhovali v létě, objekt byl postupně rekonstruován za výpomoci bratří v Řezně a v říjnu téhož roku zde bylo otevřeno pastorační centrum sídliště, tzv. Domeček, v jehož prostorách bratři žijí. Budova je zároveň sídlem Římskokatolické farnosti Plzeň-Severní předměstí. Zde, v příjemném neformálním prostředí mohou bratři snáze předávat víru lidem z města, kde není, tak jako na venkově, tak silně založena tradicí. V tomto ohledu františkáni ve městě plní spíše misijní úlohu a přivádějí k víře mnoho nových obyvatel. To má zřejmě vliv i na vzhled zdejší komunity, která se skládá z velké části z mladých lidí. Dne 3. 11. 1996 proběhla první mše svatá v Lochotínském pavilonku, které se tehdy účastnilo hned 40 lidí. Na Nový rok již počet návštěvníků stoupl na 110 a od té doby se zde nedělní mše konají pravidelně. V Domečku se postupně začala scházet mládež, která zakládala první společenství. Postupně se činnost fary rozrostla také o další oblasti, jako je například péče o děti i dospělé, spolupráce se skautským oddílem apod.⁵⁷ Od doby, kdy se bratři do Domečku nastěhovali, se složení komunity několikrát změnilo. V dnešní době zde žijí celkem tři řádoví bratři – kvardián Dominik Daniel Valer, Didak Robert Klučka a Juniper Josef Oravec.⁵⁸

Přesto, že se plzeňský konvent sv. Františka skládá pouze ze tří bratří, jeho členové jsou mimořádně činní a všestranně se podílejí jak na pastorační, sociální a vzdělávací, tak na kulturní činnosti. Od pondělí do čtvrtka se zde konají pravidelné bohoslužby. Lochotínský Domeček spolupracuje s mnoha mládežnickými, sportovními či hudebními spolky, různými společnostmi pro dospělé, ženy, mladé manžele a se všemi, kteří chtějí duchovně růst. Všechna tato společenství se víceméně pravidelně scházejí v Domečku ke společným modlitbám či komunikacím s bratry. Mimoto bratři pomáhají v sociální sféře, spolupracují s Léčebnou dlouhodobě nemocných, Domovem důchodců či Ústavem sociální péče. Jak jsem se dozvěděla z rozhovoru s bratrem Juniperem, v současnosti bratři spolupracují především s nemocnicí Privamed a přicházejí sloužit svátostí smíření nebo eucharistie několika starším či nemocným lidem také do vlastních domovů. Kromě toho bratři působí i mimo Domeček, slouží například pravidelné mše svaté v lochotínském Pavilonku, farním bytě na Vinicích, kostele Všech svatých na Roudné či kostele Povýšení sv. Kříže v Chotíkově. Na každý měsíc připravují originální program a v létě pořádají různé výlety či soustředění po Čechách i v cizině.

Mezi komunity, které se scházejí v Domečku a usilují zde o duchovní obnovu, patří například společenství „Manželata“, společenství vinařů, členové sekulárního řádu tereziánského Karmelu – „Společenství Karmel“,⁵⁹ společenství přímluvné modlitby nebo společenství „Maminky“ (páteční růženec pro maminky). Kromě výše zmíněných společenství se v Domečku scházejí také mnohé další drobné skupinky, které se svými modlitbami přimlouvají za děti i dospělé. Kulturní zajímavostí je například sedmičlenná skupina, která zpěvem doprovází mešní liturgie v Pavilonku⁶⁰ nebo tzv. „Biblické tance“, včetně výuky izraelských tanců pro veřejnost. Pravidelná páteční setkání mohou navštěvovat věřící z jakékoliv církve a výukové lekce dokonce nevěřící. Od pondělí do čtvrtka vždy v 17.30 zde probíhá mše svatá, každé úterý od 19.00 eucharistická adorace a každý první čtvrtek v měsíci od 20.00 modlitba chval. Velká pozornost je věnována také dětem a mladistvým, pro něž zde probíhá pravidelná výuka náboženství, mohou se připravovat na svaté přijímání, navštěvovat skauta nebo se věnovat různým sportovním aktivitám.

Kromě výše zmíněných pravidelných aktivit mimo Domeček lze uvést například ještě svátost smíření, která se koná rovněž v lochotínském Pavilonku či modlitební společenství přímluvné modlitby, které se koná každé pondělí v bytě u jedné ze členek společenství, Marie Ventové. Bratři rovněž několikrát do roka organizují křížové cesty městem a speciální akce v období svátků, zejména Vánoc a Velikonoc (hlavně v kostele Všech svatých nebo v lochotínském Pavilonku).⁶¹

Závěr

Historie dnes velice širokého františkánského řádu sahá až do 13. století, kdy se syn z bohaté aristokratické rodiny, František z Assisi, rozhodl žít poustevnickým životem. Přestože neměl v úmyslu založit řád, brzy se k němu začali přidávat další bratři, až se původně malé hnutí komunitního typu rozrostlo po celé Itálii a brzy i mimo ni. S nárůstem počtu členů bylo stále obtížnější zachovat původní ráz společenství, a tak se již za Františkova života začaly vyskytovat první rozdíly v názorech jeho nástupců, zejména v otázce chudoby. Ty po jeho smrti vyvrcholily v rozdělení řádu na observanty a konventuály a v posledních důsledcích vedly také k vytvoření nejnovější větve kapucínů. Rané františkánské hnutí se brzy rozšířilo i na české území, kde v prvních třiceti letech dosáhlo velkého rozmachu a stalo se významným náboženským, kulturním a společenským činitelem.

Také v samotné Plzni má františkánský řád nesmírně dlouhou a bohatou historii. První příslušníci františkánské rodiny, minorité, přišli do Plzně roku 1293 hned se založením Nové Plzně a brzy nato si vystavěli vlastní kostel Nanebevzetí Panny Marie s přilehlým klášterem.⁶² Ten je jednou z nejstarších památek města a dodnes patří k jeho nejvýznamnějším dominantám. Vzhledem k poloze v těsné blízkosti městských hradeb čelil mnoha útokům spojeným s dobýváním Plzně. Přečkal však husitské války, dobývání Mansfeldem, stejně jako necitlivé architektonické zásahy do historického jádra Plzně na přelomu 19. a 20. století, a dodnes si uchoval svoji původní gotickou podobu. Kromě architektonických skvostů z období gotiky, baroka i renesance skrývá také nejstarší stavbu na území historického jádra, kapli svaté Barbory, jejíž vznik údajně předcházel založení Plzně. O tom, že františkánský řád je a vždy byl důležitou součástí města a pomáhal utvářet jeho historii, svědčí jeho bohatá kulturní, sociální i vzdělávací činnost. Bratři byli již od svého příchodu ve městě velice oblíbeni a napomáhali v těžkých časech, například v době morových epidemií.

Přesto, že v současnosti žijí v Plzni pouze tři členové františkánského řádu, musím přiznat, že šíře jejich působení možná leckoho udiví. I když se bratři v mnoha svých zásadách museli značně přizpůsobit moderní civilizaci, myslím, že hlavní étos řádu se jim daří zachovávat poměrně úspěšně. Současní františkáni jsou, tak jako jejich předchůdci, zcela oddáni službě bližnímu. Jak jsem se mohla sama přesvědčit, spolupracují s několika zdravotnickými a sociálními zařízeními, napomáhají rozvíjet duchovní, kulturní, ale také vědomostní růst dětí a mládeže. To se projevuje nejen při spolupráci se školami a různými spolky, ale také v organizaci rozmanitých akcí nebo letních soustředění. Velký počet lidí spolupracujících s farností i bratry svědčí o jejich dobrém vlivu a působení na veřejnost. Jejich skromnost, pokora a harmonické soužití by mohly být vzorem pro dnešní uspěchanou materialistickou společnost. V minulém století bydleli františkáni v klášteře, zatímco v současné Plzni již žijí v moderních prostorách bývalé školky. Jejich obydlí se tak dnes v mnoha ohledech podobá bydlení většiny Plzeňanů. Přitom si však zachovalo komunitní ráz a značnou otevřenost veřejnosti. Komputerizace současné společnosti, která zasáhla i františkány, má mnohé příznivé důsledky, jako je např. zrychlení komunikace nejen mezi jednotlivými farnostmi v Čechách i v cizině, ale také mezi duchovními a farníky. Umožňuje rovněž oslovit větší počet věřících i nevěřících, těch, kteří chtějí církvi pomáhat apod. Jednotlivé farnosti mají dnes vlastní internetové stránky, prostřednictvím nichž snáze informují o činnosti a aktuálních událostech.