Žádost o Kristovu lásku

Autor: Čtenář - Číslo: 2013/2 (Dialog)

Z redakční korespondence.

(…) Vnímám kolem sebe lítost a pohoršení z toho, že naši církevní přestavitelé s národem jednají s podobnou přezíravostí, jako jednali komunisté, třeba právě když znárodňovali. (…) Kdyby se chtěli chovat jako opravdová církev, byli by přece aspoň tak slušní, že by řekli: „Víme, vážení občané, že vy jste nám nic neukradli, nýbrž že vašim rodinám komunisté sebrali často víc než nám (…) proto vás prosíme o souhlas s tím, že naše restituce budou muset být hrazeny z vašich společných prostředků. Zároveň vás chceme ujistit, že nechceme mít nějakou svou svobodnou ekonomiku“ (což je termín užívaný také italskou mafií). (...)

Ale i obecněji: Kdyby ti naši nešťastní představitelé zvěrohodňovali svůj kladný vztah k vlastnímu národu přesvědčivými morálními gesty, například kdyby se účinně zastávali lidí, kteří se nějakým způsobem stali oběťmi režimu, podobně jako se utiskovaného národa statečně zastával třeba kardinál Tomášek, byl by postoj občanů k církvi příznivější. Její představitelé však jednají o věcech týkajících se celé společnosti jen s politiky a podnikateli, za zády vlastního národa i vlastní církve, neboli počínají si se stejnou mocenskou arogancí jako ve své době komunisté. Pak se nemohou divit rostoucí nedůvěře a zklamané naštvanosti lidí. Kristově věci to naprosto neslouží! (…) Zesvětštělí hierarchové, jejich úředníci, poradci aj. ve velkém maří drobnou evangelizační práci. Tím svým materialismem a politikařením shazují celou církev. Na rozdíl od papeže Benedikta XVI. nebo kardinála Tomáška, kteří podobně jako Václav Havel pořád přinášejí zdejším občanům velkou morální útěchu, oporu a naději, přispívají „naši představitelé“ naopak k šíření cynismu, skepse a duchovní lhostejnosti. Myslíte, že si někdy všimnou trámu ve vlastním oku?

Čtenář