Vězeň Josef Zvěřina v podání agenturní sítě

Autor: Pavel Blažek - Číslo: 2013/2 (Dokumenty)

Výňatky z kritické edice archivních dokumentů nazvané „Zvěřinec“ a jeho členové, která vyšla v časopise Securitas Imperii, 19 (2/2011), dostupném též na stránkách svého vydavatele: www.ustrcr.cz. – V Ústavu pro studium totalitních režimů pracuje i editor citovaných dokumentů: PhDr. Petr Blažek. – Edice zachovává pravopis agenturních hlášení, ani v TT jej nekorigujeme.

14. prosince 1961 npor. Protiva Zdeněk

Zvěřina Josef (...) byl odsouzen státním soudem na 22 roky. Po dobu výkonu trestu se chová provokativně, je celkem 15x kázeňsky trestán. Většinou byl trestán pro náboženské vyučování druhých odsouzených, propagaci Vatikánské politiky. Jeho pracovní morálka zpočátku nebyla dobrá. Později když se dostal do Valdic na BRUSÍRNU, dostal se do tzv. kombajnu, který kolektivně normu plní na 100%. Jest však jisté, že jej podporují výrobky jeho kamarádi z řad kněží. Když byl naposledy kázeňsky potrestán, udělali na něho sbírku, aby měl také nákupy. Jeho vystupování jest sebevědomé, až drzé. Stále shání nějaké písemnosti, kterých používá hlavně pro náboženské účely. Nebyl propuštěn na poslední amnestii vzhledem k tomu, že se neoprostil dosud od starých přežitků a trest na něho nepůsobil.

22. září 1962 npor. Protiva

Mezi kněžské špičky na křížové chodbě I. oddělení patří předem Josef Zvěřina. Skoro by mohl být pokládán vůbec za nejvlivnějšího kněze. Ze své osobní minulosti rád a často vzpomíná svého pobytu v Římě a ve Francii na katolických učilištích. Vzpomíná však i dalších cest v zahraničí, které podnikal nejen z uměleckého zájmu (tento zájem jest třeba považovat v životě Zvěřiny za prvořadý), ale i ze zájmu čistě náboženského a velmi často reakčního. Tu zpravidla nešetří chválou, tak jako nešetří hanou na vše socialistické a pokrokové. Antikomunismus jest i jeho ideál. Svou společenskou oblíbenost si získává především vrozenou dobrotou k lidem, chytrostí a podnikavostí. I on jest pevně přesvědčen o politických změnách ve prospěch církve i Západu. K těmto podle něho dříve nebo později dojde. Nepředstavuje si to tak naivně jako na příklad kněz Hanusz ze Spišské diecéze a připouští, že „leccos z hospodářských vymožeností zůstane“. Sleduje totiž víc než Hanus z tisku vývoj politického dění ve světě. Jeho náboženská aktivita jest částečně tiskového, částečně ústního rázu. Čím delší čas uběhl od nějaké prohlídky na světnicích, tím roste Zvěřinova odvaha v psaní náboženských věcí na všelijaké cáry papíru (zvláště miniaturní) a zdá se, že to nejsou jen mešní modlitby. Slovem silně působí na bohoslovce Pokorného, s nímž pracuje u jednoho brusu, na brusírně, dále ovlivňuje Zvěřina bohoslovce Veselého, hlavně přednáškami z věrouky a křesťanského umění. Za blízké spolupracovníky i pro budoucno považuje Zvěřina daleko širší okruh kněží nežli Hanus. Patří mezi ně Hanus, Mandl, Bárta, Mádr, někteří jezuité jako Šilhan, Vojtek a i další (Bílek). Při Zvěřinově velké podnikavosti – ta je na křížové chodbě velmi známá – je pravděpodobné, že jí více méně dá průchod i v civilu za jakýchkoliv podmínek. Velmi rád také vzpomíná úspěchů mezi vysokoškolskými studenty. Jinak po pracovní stránce jest u něho vše dobré. Pracuje nad 100 %. O chystaný církevní sněm má velký zájem a věří, že výslednicí sněmu bude všeobecná obroda církve.

15. července 1965 Lieskovský

Odsouzený Zvěřina na baráku Butoves většinou čte a studuje. Zajímá se o architekturu a staré stavitelství. O tomto vykládá do nekonečna. V práci se u něho zastavují odsouzení a lidé, kteří mají stejné smýšlení jako on. S nimi se bavívá. Na ubytovně Butoves jest dosti uzavřený, stýká se tam blíže pouze s faráři. Při rozhovorech, které s ním jsou navazovány po stránce politické, se nerad baví, jest velmi opatrný. Sám se v rozhovorech před lidmi, kteří s ním nejsou ve velmi úzkém kontaktu chová velice nedůvěřivě.

9. září 1965 Blahota

Na ubytovně Butoves jsou nyní faráři soustředěni na světnici č. 1. Denně vysedávají pohromadě, zvláště Zvěřina a Bárta, Vícha, Škoda i Lacina. Když se sejdou, potichu hovoří, takže jim není rozumět. Stalo se, že odsouzený farář Kučera František, když Zvěřina šel k zubaři nebo k lékaři, přistoupil k němu Kučera a dal mu v rychlosti nějaký papírek do ruky. Zvěřina jej přijal, rozhlédli se, zda je nikdo neviděl, a pak odešel. Zřejmě se jednalo o nějaký vzkaz a nebo modlitby, které pravděpodobně přes nemocnici přenášejí. Byla to věc, o které asi nesměl nikdo vědět. Dne 8. 9. 1965 po televizi, a když přišli ods. z práce, přišel na světnici Lacina a něco si tam šeptali se Škodou a Zvěřinou a Víchou.