Nesmírná hodnota ničeho

Autor: Richard Wurmbrand - Číslo: 2013/2 (Praxe)

Hlas mučedníků, 4/2008.

Některé velké křesťanské organizace na Západě se obracejí na profesionální specialisty v oblasti reklamy, aby jim pomohli přesvědčit lidi k dávání peněz za určitým účelem. Za tuto službu pak takoví specialisté vyinkasují až 50 % z toho, co tato reklama přinesla.

Naše misijní organizace podobných služeb nevyužívá, nicméně jednou nás jeden takový odborník navštívil a my jsme mu dali nahlédnout do naší korespondence. Tam se například dočetl:

Prosím, poraďte mi, jak bych se měl zachovat. Sponzoroval jsem prostřednictvím jedné misijní organizace jisté dítě v Brazílii částkou dvaceti dolarů měsíčně. Nyní jsem ale přišel o zaměstnání a bydlím na ubytovně. Přemýšlím o přerušení mého sponzoringu, ale nevím, zda je to správné. Mám přece ještě nějaké peníze v bance, ale ty zase potřebuji pro své přítomné i budoucí náklady.

V jiném dopise stálo:

Jste pro mě velkým povzbuzením. Váš zpravodaj čtu již dva roky. Prosím, modlete se za mne, abych nezvlažněl. Na vaši práci jsem vám nikdy nepřispěl, protože se topím v dluzích a žiji ze dne na den. Nesmýšlejte o mně zle. Mohl jsem vám dříve poslat nějaké dary, ale neučinil jsem to. Promiňte mi to.

Náš odborník si přečetl mnoho takových dopisů a také dopisy od čtenářů, kteří byli na sociální podpoře a poslali nám pět nebo deset dolarů. S údivem ve tváři tento odborník nakonec prohlásil: „To je na nic!“

Připomínáme si událost ze židovské historie. Za krále Šalomouna měli Židé monumentální chrám, na kterém pracovalo 183 000 dělníků (2. Královská, 5. kap.). Tento chrám ale později zničili Babyloňané. Když se Židé později vrátili ze zajetí, mohli si dovolit vystavět již jen nepatrnou svatyni. Prorok Ageus proto lidu říkal: „Není ve vašich očích jen pouhé nic?“

Pak je však prorok ujistil, že Hospodin naplní právě tento nepatrný chrám větší slávou, než tomu bylo u chrámu původního (Ageus 2,5-9). V tomto chrámu se nakonec objevil Ježíš.

Jsme nepatrnou misií, jsme „jako nic“. Naší ambicí je říci s apoštolem Pavlem: „... nic nejsem.“ (2. Korinťanům 12,11)

Podporují nás především ti nejmenší věřící, které svět počítá za nic, ale je to Bůh, který dává pravou slávu. I když se někteří pokorně omlouvají, že nemohu dát nic, přesto se jejich vroucí modlitby mohou stát paprsky, které dosáhnou srdce dalších lidí a zapálí je Kristovou láskou.

S tím, co někteří označují za nic, lze konat dobré dílo. Doporučujeme vám, abyste to své „nic“ svěřili Bohu. Pokud je s ním zacházeno s láskou, bude přinášet velký užitek.

S tím naším, co je jako nic, tiskneme Bible a křesťanskou literaturu, vysíláme rozhlasové relace. A k tomu nám pomáhají dary jedinců, které nevěřícím očím připadají jako nic. A nemáme na mysli jen pronásledované křesťany, snažíme se dosáhnout i k jejich pronásledovatelům.

Všechna naše činnost byla prováděna takřka s ničím, stejně jako druhý chrám byl „pouhé nic“. Dokázali jsme to však díky tomu, že známe hodnotu ničeho.

Náš nedozírný skvostný vesmír stvořil Bůh z ničeho. A z tohoto důvodu je nic hodnotným materiálem! Naši Zemi, tento ohromný balón s jeho pěti miliardami obyvatel, zavěsil Bůh na ničem (Job 26,7). Pokud by ji zavěsil na silném ocelovém laně, toto lano by se již dávno přetrhlo. Ale nic je velmi rezistentní materiál.

„Nic“ je v křesťanství nejvyšší hodností, stojí výš než arcibiskupové nebo papež. Pavel píše, že je nic.

Zaměřit svůj pohled na těžkosti je depresivní. My se díváme na Ježíše. Při jedné příležitosti měl kolem sebe několik tisíc hladových lidí, ale k jejich nasycení jen pár bochníků chleba a několik ryb. Místo toho, aby prohlásil, že je to pro tolik lidí jako nic, poděkoval Bohu, požehnal to málo, co měl, a vykonal zázrak.

S mnohými z nás se zachází, jako bychom nebyli vůbec nic, anebo téměř nic. Mnozí z nás toho mají jen málo nebo skoro nic. Nedívejte se kolem sebe, abyste se utvrzovali v tom, jak malou máte šanci, že se něco změní. Pohled vzhůru je vždy lepší.

Pro prvního mučedníka Štěpána byl pohled na vlastní okolí velmi děsivý. Kolem něho byli lidé s velkými kameny v rukou, připravení ho zabít. Když se ale podíval vzhůru, spatřil Ježíše v jeho slávě, a tím se stal trvalou inspirací církvi pro všechna staletí.

Děkujme Bohu za to, že nemáme takřka nic, protože tak můžeme ve svých životech i církvích dosáhnout velkých věcí.