Biskup Ketteler – průkopník spravedlivé společnosti

Autor: Manfred Glombik - Překlad: Miloš Voplakal - Číslo: 2013/2 (Osobnosti)

Pastoralblatt, 8/2012.

Solidarita je klíčový pojem katolické sociální nauky. Je to ochota převzít odpovědnost za vlastní jednání. Biskup Ketteler patří k lidem, kteří to ve své době přesvědčivě ukazovali. Jeho zápas se společenskými a politickými problémy zůstal příkladný až do dnešní doby.

Wilhelm Emmanuel von Ketteler se narodil před 200 roky, 25. prosince 1811. Akce¹ a nové knihy² o jeho životě a působení charakterizovaly druhou polovinu roku 2011 zvláště v Mohuči. Bylo a je vhodné připomenout, že v době sociální nespravedlnosti existovali lidé, kteří se z křesťanského přesvědčení zasazovali za sociální spravedlnost. Ve fázi industrializace v 19. století trvalo dlouho, než církev a její sociální etika doplnily princip zachraňující lásky principem tvůrčí spravedlnosti.³

¹ Svobodný pán Wilhelm Emmanuel von Ketteler – nemoderní moderní člověk (1811–1877). Biskupské shromáždění 25. a 26. listopadu 2011 v Mohuči. – Šestice adventních kázání o „velkých sociálních otázkách současnosti“ z roku 1848 v dómu sv. Martina v Mohuči byla v listopadu a prosinci 2011 vykládána vzhledem k současné době: „Dnes do tohoto domu přišla spása“ (Lk 19,9); „Už je tu hodina, kdy je třeba povstat ze spánku“ (Řím 13,11) a „Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je království nebeské“ (Mt 5,3).

² Výběr současných publikací: KARDINÁL REINHARD MARX, Christ sein heißt politisch sein, Freiburg im Breisgau 2011; HERMANN-JOSEF GROSSE KRACHT, Emmanuel von Ketteler. Ein Bischof in den sozialen Debatten seiner Zeit, Kevelaer 2011; Nové vydání Kettelerových pastýřských listů v Akademii věd a literatury, Mainz 2011. Karl kardinál Lehmann ve zdravici v katalogu výstavy „Der verschwundene Dom. Wahrnehmung und Wandel der Mainzer Kathedrale im Lauf der Jahrhunderte“ (Mainz 2011): „Ketteler je spoluzakladatel katolické sociální nauky a jeden z nejvýznamnějších biskupů 19. století.“ Starší publikace k tématu (výběr): JÜRGEN ARETZ (Hg.), Zeitgeschichte in Lebensbildern: aus dem deutschen Katholizismus des 19. und 20. Jahrhunderts, Band 4, s. 22, Mainz 1980. – WILHELM EMMANUEL VON KETTELER, Getragen vom Willen zur Gerechtigkeit. Bearbeitet von Heiner Budde, Köln 1988. – HANS KARL THOMANEK, Der Gesellschaftsvertrag bei Bischof Ketteler und in der Gegenwart, Innsbruck 1991.

³ Alfred Krupp (1812–1887) to v únoru 1873 shrnul větou: „Smyslem práce má být společné dobro, potom práce přináší požehnání, pak je práce modlitbou.“ 20. listopadu 2011 slavili v Essenu dvousté výročí firmy Krupp; dnes Thyssen-Krupp.

Ketteler, který pocházel z vestfálské šlechtické rodiny, nastoupil nejprve dráhu juristy a od roku 1835 byl referentem zemského a městského soudu v Münsteru. Roku 1838 na protest proti zatčení kolínského arcibiskupa Klementa Augusta, svobodného pána von Droste zu Vischering (1773–1845), pruskou vládou vystoupil ze státní služby a započal studium teologie, které ukončil roku 1844 kněžským svěcením v Münsteru. Téhož roku byl poslancem frankfurtského Národního shromáždění, kde bojoval za ústavní zakotvení náboženské svobody. Už tehdy projevoval soucit s trápením prostých lidí a vyhraněný smysl pro spravedlnost.⁴ Veřejně vystoupil na prvním katolickém sjezdu ve dnech 3. až 6. října 1848 v Mohuči, v mohučském dómu pronesl pozoruhodná adventní kázání o sociální otázce, stal se proboštem u sv. Hedviky v Berlíně a roku 1850 byl zvolen biskupem v Mohuči.⁵ Spolu s Ludwigem Windthorstem (1812–1891)⁶ založil své Centrum a v letech 1871–72 byl členem Říšského sněmu. Umírá 13. 7. 1877 v Burghausenu. Místo posledního odpočinku nalezl na nenápadném místě ve stěně boční kaple mohučského dómu.

⁴ Arcibiskup REINHARD MARX, Das Kapital, München 2008.

⁵ K přijetí biskupského úřadu v Mohuči psal z Berlína dómskému kaplanovi Dr. Heinrichovi do Mohuče: „Milý příteli, po všem, co se mi přihodilo, jsem nucen předpokládat, že podle vůle Boží mám převzít katedru sv. Bonifáce. Zda to má být trest pro diecézi, nebo zda si Bůh volí nejubožejšího, aby jen Jemu připadla čest, to ví jen On sám. Tak výslovný rozkaz Svatého otce jsem nemohl odmítnout. Jinak bych jednal proti myšlence, která mne vedla a uklidňovala od doby, kdy jsem se stal knězem (…) Se srdečnou láskou Tvůj přítel Wilhelm von Ketteler, Berlín 28. 4. 1850.“

⁶ Diecéze Osnabrück slaví v roce 2012 dvousté výročí narození von Windhorsta. Tento politik se narodil 17. ledna 1812.

Ketteler rozvinul úžasně bohatou pastorační činnost a sociální otázku postavil do středu svého episkopátu.⁷ Měl bojovný charakter: bojoval se socialisty i liberály, komunisty i individualisty, ale též se svou církví.

⁷ V každodenním životě zpíváme a modlíme se „Všechno ke cti mého Boha v práci i odpočinku“ (Gotteslob 615).

Působení

V letech 1864–69 vypracoval mohučský biskup von Ketteler s ohledem na všechny dosavadní myšlenkové pokusy církve a státu něco jako „nový sociální ideál“, který obsahoval prvky sociální reformy a sociální politiky. Shrnul všechny soudobé analýzy a návrhy řešení v oblasti „sociální otázky“ a nezaujatě je prozkoumal. Autorita biskupského úřadu mu umožnila, aby z redakcí a studoven vynesl na veřejnost všechny přístupy a odpovědi k sociální otázce vzniklé v německém katolicismu a aby je uvedl do vědomí nejen věřících. Tak byly překonány všechny romanticky zpátečnické návrhy řešení a připravila se cesta pro praktickou sociální politiku.

Roku 1864 vydal knihu Die Arbeiterfrage und das Christentum, jíž se podruhé, po již zmíněných adventních promluvách, obrátil na veřejnost a opět vzbudil pozornost. Pro bídu dělnictva nalezl dvě příčiny: za prvé všeobecnou svobodu podnikání a hospodářský liberalismus, skrze něž se práce stává zbožím a její cena může být stlačena na existenční minimum, a za druhé všeobsáhlou moc kapitálu. Chápal jako dělníky „nejen dělníky ve vlastním slova smyslu, nádeníky a pracující za mzdu, nýbrž i ty, kteří provozují vlastní podnik, ale s tak malým kapitálem, že se nacházejí v podobné situaci jako dělníci za mzdu, např. malé řemeslníky, živnostníky, drobné majitele půdy a stavení, žijící hlavně z denní mzdy“.⁸

⁸ Kettelerova poznámka v Die Arbeiterfrage und das Christentum.

Ketteler tím potvrdil, že Ferdinand Lasalle (1825–1864), zakladatel Všeobecného německého dělnického svazu a později Sociálnědemokratické strany Německa, má nepopiratelnou zásluhu v tom, že „ostře a pravdivě odhalil situaci dělnického stavu“. Lasalle zase potvrdil, že „církevní kníže se ujal slova v dělnické otázce. Je to člověk, který se dlouhá léta zabývá učenými výzkumy a dělá to ostře a otevřeně.“

Jestliže Ketteler vstoupil do historie jako iniciátor křesťanské katolické sociální politiky, pak je tomu tak ze tří důvodů. Za prvé to byla autorita, s níž mohl mluvit jako biskup; tím nejen probudil a posílil sociální vědomí katolíků, ale zároveň je církevněpoliticky prosadil. Za druhé se Ketteler vyznamenal odbornou kompetencí. Za třetí to byla střízlivá a pragmaticky založená povaha biskupa, která jej při veškeré teologicky filosofické věrnosti základům chránila před romantickým sněním a ideologickými jednostrannostmi a učinila jeho působení pro současníky zajímavým a oslovujícím.

Výrobní družstva

Sociálněpolitické působení biskupa Kettelera bylo zpočátku poznamenáno přesvědčením, že k sociální obnově společnosti může přispět jen církev. Příčinu společenských zlořádů viděl v odvratu od křesťanství, a proto sázel víc na reformu srdce a smýšlení než na reformu poměrů. Později však stále víc zastával postoj, který sázel na rozsáhlou pomoc státu a státní zásahy.

Tak vznikla myšlenka „výrobních asociací“, v nichž Ketteler viděl možný prostředek k řešení dělnické otázky. Došel k názoru, že sociální otázka nemůže být vyřešena, dokud bude dělník podroben diktátu „železného zákona mzdy“. Bude stále vegetovat na existenčním minimu, kterého často ani nedosáhne. Ketteler měl v úmyslu sám založit několik výrobních družstev. 16. ledna 1864 se v dopise pod krycím jménem obrátil na Lasalla s prosbou, aby „pro něj vypracoval projekt takové asociace“. Lasalle odpověděl bez konkrétního návrhu. Pro biskupovu nepředpojatost svědčí, že četl Lasallovy spisy a napsal mu, aby získal bližší informace o výrobních asociacích.

Ketteler však odmítal Lasallův plán získat k dispozici potřebný kapitál „z kapitálových záloh státní pokladny“, které se měly získat příslušnou majetkovou daní. Viděl v tom „neoprávněný zásah do majetkového práva a překročení právních hranic státního zdaňovacího práva“ a pochyboval o proveditelnosti tohoto plánu. Navíc se biskup obával – jak na základě praktických zkušeností, tak teoretického názoru, že „pomocí prostředků, které nabízí svět, se nikdy nepodaří uskutečnit nádhernou myšlenku výrobních asociací v rozsahu, který by byl v patřičném poměru k mase dělnického stavu a k velikosti jejich nouze“. Jestliže by to vůbec někdo mohl uskutečnit, pak jedině náboženská síla křesťanství.

Kettelerův plán ztroskotal. Roku 1877, před svou smrtí, Ketteler rezignovaně řekl, že „výrobní a partnerská družstva mají jistě svou cenu, jejich úspěchy jsou však dosud nepatrné, a i kdyby byly lepší, pomohly by jen malé části dělnictva“. V tomto směru dnes působí majetkové vzdělávání zaměstnanců, účast na produktivním jmění a kombinovaná mzda.⁹

⁹ Několik zásad k tomu přinesl dokument Evangelické církve v Německu a Německé biskupské konference „Für eine Zukunft in Solidarität und Gerechtigkeit“ z 2. února 1997 v odstavci „Den Sozialstaat reformieren“.

Sociálněpolitický program

Pro nezadržitelně rostoucí počet průmyslového dělnictva se muselo hledat jiné řešení. Ve sporech o omyly socialistů se ztratil drahocenný čas. Biskup Ketteler se teď osvědčil jako myslitel sociálního katolicismu a jeho nejvlivnější zástupce a podporovatel. Patří mu zásluha o pozvolnou novou orientaci v sociální otázce v Německu směrem ke státní sociální politice.¹⁰ Nikdy nezakolísal ve své víře ve stavovský sociální řád, avšak ve svých posledních letech dospěl k poznání, že takový řád nelze uskutečnit bez státu, a už vůbec ne proti němu. Myšlenky, které postupně rozvíjel v různých článcích od roku 1865, nalezly odraz v referátu „Péče církve o tovární dělnictvo“, který vypracoval pro biskupskou konferenci ve Fuldě, konanou od 1. do 6. září 1869, a v dokumentu „Magna Charta křesťanského dělnického hnutí“, který vyhlásil před 10 000 katolickými dělníky na Liebfrauenheide u Offenbachu. Touto řečí vyhlásil Ketteler svůj sociálněpolitický program: 1. přiměřené zvýšení mzdy za práci, 2. zkrácení pracovní doby, 3. dodržování dnů pracovního klidu, 4. zákaz práce dětí,¹¹ 5. odstranění práce matek a mladých dívek v továrnách.

¹⁰ Připomeňme si císařské poselství ze 17. listopadu 1881. Tímto proslovem před 130 lety v německém Říšském sněmu to začalo se zákony o nemocenském pojištění z 15. 6. 1883, o úrazovém pojištění z 6. 7. 1884 a o důchodovém pojištění z 22. 6. 1889. Sociální pojištění v Německu má svůj počátek v této řeči a uvedených zákonech.

¹¹ Pokud jde o práci dětí, „Pruský regulativ“ z 9. 3. 1839 se ukázal jako nedostatečný a musel být vylepšen 16. 5. 1853. Dnešní zákony o ochraně mládeže a práce vycházejí z článku 12 Ústavy.

Tak stále víc zastával postoj, který počítal s rozsáhlou státní pomocí a zásahy státu.

Požadavky na stát

Když Ketteler pronesl před biskupskou konferencí ve Fuldě již zmíněný referát, nevyvodila z toho církev žádné závěry; byla zaměstnána jinými věcmi.¹² Z referátu vyplynuly pro stát následující požadavky: 1. zákaz předčasného zaměstnávání dětí v továrnách, 2. omezení pracovní doby dětí zaměstnaných v továrnách, v zájmu jejich tělesného a duševního rozvoje, 3. oddělení pohlaví na pracovištích, 4. uzavření pracovišť škodlivých pro zdraví, 5. regulace pracovní doby (zákon o hodinách), 6. nedělní klid, 7. výplata odškodnění dělníkům, kteří bez vlastní viny utrpěli na pracovišti dočasnou nebo trvalou pracovní neschopnost, 8. zákonné zajištění a podpora dělnických družstev společného zájmu, 9. státní kontrola provádění dělnického zákonodárství jmenováním úředních továrních inspektorů.

¹² Míní se kulturní boj z let 1871–1878, ukončený diplomaticky 23. 5. 1878, a První vatikánský koncil, konaný od 8. 12. 1869 do 20. 10. 1870.

Jedná se o opatření ochranného zákonodárství pro dělníky, která dnes v Německu vešla do celé řady zákonů.¹³

¹³ Z celého množství je třeba jmenovat: zákon o podnikových radách, o spolurozhodování, zákon o doplácení mzdy, zákon o bezpečnosti při práci, o ochraně práce, o ochraně mládeže, o ochraně před propouštěním. Obšírné informace jsou v knize Arbeitsrecht / Arbeitsschutzrecht 2011/2012 Spolkového ministerstva práce a sociálních věcí, Berlín 2011.

Ketteler však žádal též od církve v pastorálně praktickém sedmibodovém programu již roku 1869: 1. podporu nejrůznějších dělnických organizací, 2. zohledňování dělnické otázky při výchově kléru, přičemž jednotliví duchovní mají být povzbuzeni ke studiu národního hospodářství, 3. aby při ustanovování duchovních v dělnických oblastech se bral ohled na jejich schopnost starat se o blaho dělníků, 4. aby se hledala osobnost, která by mohla být pro dělníky tím, čím „byl pro tovaryše blahoslavený Kolping“, 5. aby byl v každé diecézi ustanoven „diecézní zástupce“ pro otázky dělnictva a aby se tito spojili pro společnou naddiecézní pastoraci dělníků, 6. vlastní tiskové orgány, aby se „všude probouzel zájem“ o řešení dělnické otázky, 7. aby se každoroční sjezdy katolíků trvale zajímaly o sociální otázky.

Církev má mít moc a kompetenci zvláště v těchto oblastech. Tak byl dán podnět pro založení katolických dělnických organizací: Katolické zaměstnanecké hnutí (KAB), Kolpingovo hnutí, Katolíci v hospodářství a správě (KKV), Svaz katolických podnikatelů (BKU) a křesťanské odbory. Tyto organizace dnes nevykazují žádný velký vliv navenek.¹⁵

¹⁴ Adolph Kolping (1813–1865), duchovní správce, sociální reformátor a „otec tovaryšů“.

¹⁵ S výjimkou požadavku na zvláštní rentu a zákaz práce v neděli.

Odkaz

Biskup Ketteler prokázal velkou vážnost při plnění svých úkolů a v otevření nových cest ve službě pracujícím. Cítil vnitřní i vnější nouzi lidí. Na konci svého života mohl říci: „Celý život jsem zasvětil službě chudému lidu.“ Když roku 1877 zemřel, zapálili katoličtí dělníci v Porúří „věčnou lampu“ od ohně vysoké pece a zanesli ji do mohučského dómu ke hrobu svého biskupa. Papež Lev XIII. (1810–1903) o něm řekl: „Je to můj velký předchůdce.“

Co Ketteler tehdy žádal, je dnes součástí Ústavy Spolkové republiky Německo ze dne 23. května 1949.¹⁶ Tato ústava

¹⁶ Text lze bezplatně získat u Bundeszentrale für politische Bildung v Bonnu.

– chrání život, důstojnost a svobodný rozvoj jednotlivce,

– garantuje podstatu a bezprostřední úkoly rodiny,

– zaručuje svobodnou činnost rozličných společenských skupin a svazů,

– přiznává svobodě náboženství, jakož i církevnímu právu na samostatnost a sebeurčení, vysoké ústavněprávní postavení.¹⁷

¹⁷ Čtyři Kettelerovy požadavky jsou zohledněny v článcích 1, 4, 6, 9 a 140 Spolkové ústavy.

Papež Jan Pavel II. (1920–2005) shrnuje ve své encyklice o lidské práci Laborem exercens ze dne 14. září 1981 úkol naší společnosti: přednost osoby nad věcmi a lidské práce před kapitálem. Papež se odvolává na „střed křesťanské nauky o práci“, na prvotní poselství Bible o smyslu a hodnotě lidské práce.¹⁸ V promluvě na téma dělnictva při návštěvě Německa 16. listopadu 1980 odkázal papež na biskupa Kettelera: „(...) Dívejte se na problém práce v dimenzích díla spásy a spojujte práci s apoštolátem! Církev dnešní doby potřebuje zvláštním způsobem tento apoštolát práce: apoštolát dělníků a apoštolát uprostřed dělníků, aby osvítila tuto širokou životní oblast světlem evangelia.“

¹⁸ Srov. též MANFRED GLOMBIK, Aus dem Tagebuch der katholischen Soziallehre. 30 Jahre Laborem exercens, in: Pbl 64 (2012), 58–62.

Výhled

„Ecclesia militans stojí u rakve jednoho ze svých vůdců, jehož ztráta nepřebolí snadno, jehož náhradu bude dlouho marně hledat (…) Německo mělo jen málo takových církevních knížat, kteří by jako tento vynikali ve vědění a praktické činnosti“ – tak psal jeden německý deník po Kettelerově smrti.

Co říci na konec? Ketteler byl možná revolucionářem, který tehdy neměl žádný vzor. Byl biskupem 19. století, který rozhodným způsobem poznamenal katolickou sociální nauku a katolické sociální hnutí v Německu i mimo ně. Velké city radosti, lásky a utrpení přinesly představiteli katolické církve rostoucí pozornost i u nevěřících. I když mnoho jeho pastoračních a politických snah a podnikání upadlo v zapomenutí, jedna věc zůstává: obraz biskupa, který hledal dialog s lidmi. Jeho život, spisy a výroky příkladně dokládají, že jeho charisma odpovídalo jeho přirozenosti, že mu bylo dáno jednat s lidmi přesvědčivě.

Potřebujeme dnes nového Kettelera?¹⁹ Biskupa je třeba postavit do své doby a také dnes je třeba stále znova hledět za kulisy politického a společenského vývoje. Budeme se muset víc zamýšlet nad specifičností naší společnosti.

¹⁹ Katolické dělnické hnutí (KAB) v Německu se odvolává ve svých programech na Kettelera. Opětovně vydává bestseller Texte zur katholischen Soziallehre.

Nejdříve potřebujeme pro náš život prostor k dýchání a pro všechno, co chceme aktivně utvářet a uvést do pohybu: korektně a vážně.

Dnes je beze sporu, že církev a křesťané jsou v demokratickém společenství spoluodpovědní za spravedlivější politické, hospodářské a společenské struktury. Všechny síly a instituce, odpovědné ve společenství, jsou oslovovány a vyzývány, aby činily to, co jim náleží podle jejich předpokladů a odpovědnosti pro lepší společné blaho. Církevní prohlášení dosáhla pozoruhodné úrovně.²⁰ Církve se staly neklidným svědomím naší hospodářské společnosti. Křesťanská sociální nauka není abstraktním systémem norem; spíše vychází ze vždy nové reflexe lidské zkušenosti v dějinách a současnosti ve světle křesťanského obrazu člověka. Nepřináší žádná technická řešení a konkrétní návody k jednání, nýbrž zprostředkovává perspektivy, hodnotové orientace, kritéria posuzování a jednání. Má jak prorocky kritickou, tak povzbudivou, usmiřující a léčivou funkci. Tak je zachována souvislost proměny vědomí a proměny struktur. Papež Jan Pavel II. důsledně žádal: „Nemějte strach! Otevřete dokořán brány Kristu. Otevřete hranice a státy, hospodářské a politické systémy pro jeho moc!“ Následující vývoj ve společnostech ukázal, že to nebyla žádná povzbudivá rétorika, nýbrž že papež touto větou ohlásil program pro církev.

²⁰ Srov. též MANFRED GLOMBIK, Aus dem Tagebuch der katholischen Soziallehre. Die Magna Charta der Sozialordnung, in: Pbl 63 (2011), 149–154.

Dnes probíhají ve všech vrstvách společnosti spory o chudobě starých lidí, o bohatství, minimální mzdě, příspěvkové rentě, o zajištění peněz a věcných výkonů pro rodiny. Znamená to, že jedině stát nese odpovědnost za ekonomiku a zároveň to znamená, že nese odpovědnost za hospodářský osud všech lidí činných v ekonomice. V jeho pojetí to může pouze znamenat, že stát, a ne nějaké zájmové skupiny, nese odpovědnost za to, že právní a instituční rámec pro ekonomické jednání jednotlivce je nastaven tak, aby bylo možné samostatné jednání ve svobodě. V tomto smyslu by dnes i Ketteler zdůrazňoval roli státu a naléhal na opatření zákonodárce, která by zvětšovala volný prostor jednotlivce, aby se přizpůsobil změněným podmínkám ve všech oblastech naší společnosti a vlastní silou se osvobodil od hospodářské tísně. Fenomén mohučského biskupa má tedy i dnes v dialogu s politikou a uvnitř církve mnohé fasety.