Výpovědní hodnota a akceptabilita závěrů celostátních fór mládeže

Autor: Jan Balík - Číslo: 2013/1 (Téma)

Původ celostátních fór mládeže

Celostátní fóra mládeže (CFM) mají svůj počátek ve světových dnech mládeže (SDM), iniciativě, které dal vznik a náplň bl. Jan Pavel II.¹ Jistým způsobem naplňovala to, co tento „papež mladých“ napsal v roce 1988 v dokumentu o laicích Chistifideles laici: „Církev má mnoho co říci mladým lidem a mladí lidé mají mnoho co říci církvi“ (čl. 46).

Sekce pro mládež Papežské rady pro laiky od roku 1987 několik dní před vlastním konáním SDM zvala po dvou mladé zástupce všech biskupských konferencí světa, velkých hnutí a řeholí a pozorovatele z řad zodpovědných za pastoraci mládeže na rovině národní či celosvětové, aby se sešli a vzájemně hovořili o svém životě v církvi a ve společnosti.² Dlouholetý zodpovědný za jmenovanou papežskou instituci, a tedy i organizátor mezinárodních fór mládeže, Renato Boccardo (od 1993 do 2000) píše, že tato fóra nebyla kongresem ani studijním seminářem, ale zkušeností víry, časem naslouchání a hledání. Jejich smyslem nebylo vytvořit jakýsi demokratický parlament mladých, ale rozvíjet dialog ve společenství mládeže a biskupů. Umožňovala zakusit synodalitu církve. Zejména těm, jimž je v církvi svěřena zodpovědnost za pastoraci mládeže, poskytovala ojedinělou příležitost naslouchat mladým lidem z celého světa.³ Mladým zas dávala možnost intenzivně prožít katolicitu církve, její rozmanitost, různost kultur, zkušeností a charismat i její univerzalitu.⁴ Účastníci fóra se vždy osobně setkali s papežem a během vyvrcholení SDM přijímali různé služby na pódiu.⁵

Vznik a podstata celostátních fór mládeže v ČR

Z České republiky se delegáti z pochopitelných důvodů zúčastnili poprvé až v roce 1991. Na VI. mezinárodní fórum mládeže v roce 1997 v Paříži byli za ČR vysláni Jitka Marková a Tomáš Pekař, který v té době pracoval v Arcidiecézním centru života mládeže Rajnochovice a účastnil se zasedání Sekce pro mládež ČBK. Právě on po svém návratu navrhl, aby se fóra mládeže začala konat na celostátní rovině, a jeho návrh byl přijat. První CFM se pak konalo v roce 1999. V současné době se konají vždy několik měsíců před celostátním setkáním mládeže a v optimálním případě jsou předcházena fóry na diecézní rovině.⁶

CFM jsou diskusní setkání zástupců mladých věřících s biskupy. Mladí delegáti, kteří jsou ve věku od 18 do 30 let, reprezentují co nejširší spektrum života církve. Zastupují jak práci na úrovni diecézí, vikariátů a farností, tak i mnoho dalších iniciativ pro mládež pod vedením hnutí, řeholí, nových komunit, občanských sdružení a vysokoškolské pastorace.⁷

Účastníky fóra jsou ze své podstaty biskupové, kteří přicházejí s mladými lidmi rozmlouvat, sdělit jim své myšlenky a hlavně jim naslouchat.

Jako pozorovatelé jsou zváni ti, kteří mají v církvi na jakémkoliv místě zodpovědnost za pastoraci mladých lidí nebo jsou odborníky v této oblasti pastorace.⁸

Metodika práce a vznik závěrů

Svou fyziognomií je fórum místem zkušenosti církve. Proto je třeba, aby na něm mladí lidé zakusili atmosféru svobody a naslouchání a hmatatelně zažili lásku, která je darem Ducha Svatého a v církvi spojuje nejrůznější rozdíly. Jen ve světle křesťanské lásky lze nalézat pravdu. Fóra tak na prvním místě představují zkušenost s Kristem žijícím uprostřed církve a zkušenost se společenstvím církve. Jedná se o snahu uskutečňovat synodalitu v církvi, kterou je třeba prožít a zakusit. Proto také podstatnou součástí fór je naslouchání Božímu slovu a jím inspirovaný život, společná modlitba, každodenní krásně slavená eucharistická liturgie a příležitost ke svátosti smíření.

Na úvod fóra vystupují skupiny delegátů za subjekt, který zastupují, a sdělují ve stručnosti to, co si předem připravili s mladými, které mají kolem sebe. Následující praktický program fór mládeže se soustřeďuje na diskuse mladých lidí v malých skupinách a na jejich vystupování v plénu. Z pochopitelného hlediska má každé fórum zvolené téma, kterého se ale delegáti nemusí přímo držet. Mají tedy možnost zvlášť na plénech hovořit o tom, co jim samotným připadá důležité. Biskupové mladým lidem naslouchají, diskutují s nimi v malých skupinách a hovoří k nim na plénu.

Vše, co mladí lidé sdělí osobně nebo jako výsledek diskusí ve skupinách, je zapisováno a dále studováno skupinou, která řečené analyzuje, postupně vytváří syntézu a tak připravuje závěry CFM. Tuto pracovní skupinu tvoří mladí delegáti pod moderací zodpovědného za mediální komunikaci fóra. Tímto zodpovědným je kněz, člen Sekce pro mládež ČBK. V roce 2012 byla skupina tvořena knězem zodpovědným za mediální komunikaci, tiskovou mluvčí a pěti mladými účastníky.

Z metodologického hlediska jsou závěry psány buď formou souhrnu diskusí, které se postupně vyjadřují k různým tématům (1999, 2007), nebo mají charakter stručně formulovaných hesel (2002, 2012). Od roku 2002 byly schvalovány aklamací, jíž předcházela možnost připomínkování, kterou přítomní mladí lidé hojně využívali. V roce 1999 vznikly závěry až po skončení fóra a byly podrobnější, neboť byly zamýšleny jako materiál pro tehdy probíhající Plenární sněm katolické církve v ČR. V roce 2012 skupina odpovědných za sestavení závěrů vytvořila ještě jeden dokument, s názvem „Inspirace pro mladé aneb Co bychom mohli dělat lépe“,⁹ který shrnoval podněty vzešlé z diskusí delegátů.

Porozumění závěrům

Z výše uvedeného vyplývá, že je velice vhodné se závěry, které delegáti předkládají, zabývat. Avšak je třeba jim nejprve porozumět. Především je nezbytné konstatovat, že výpovědi mladých nemají charakter sociologického průzkumu ani nečerpají svou autoritu ze statistických údajů. Nejde ani o dokument vzniklý v jakémsi parlamentu mladých. Nejedná se ale ani o nezávaznou anketu či soubor roztříštěných názorů.

Jak vyplývá z výše uvedené fyziognomie CFM, jejich závěry jsou zachycením vnitřních duchovních proudů a inspirací v životě a v myšlení mladých věřících katolíků, které vycházejí na povrch nejen díky jejich přípravě a vzájemným diskusím, ale především na základě prožitku atmosféry církve, společenství lásky, které je základem fóra. Jde o to, aby mladí prožili Boží blízkost, a aby tak fórum bylo vedeno Duchem Svatým. Mladí lidé pak dokážou často vyjádřit to, co opravdu v sobě nosí, a neuvíznou jen u vnějších a povrchních konstatování. Dospělí pozorovatelé, ale i mladí účastníci fór tuto skutečnost zážitku opravdové, živé církve často zakoušejí a popisují ve svých dojmech.

Zjištění fór se nedá omezit jen na poznání pohledů, názorů a tendencí mladých katolíků. Protože delegáti jsou naplno ponořeni v kultuře svých vrstevníků, jejich výpovědi jsou zdrojem informací o mladých lidech zcela obecně, přinejmenším o těch, kteří projevují zájem o lidské a duchovní hodnoty a nespokojují se pouze s konzumním způsobem života.

Naslouchat mladým lidem a studovat závěry fór umožňuje slyšet kompetentní hlas nových generací církve. Biskupové a všichni, kteří se podílejí na jejich odpovědnosti za hlásání evangelia, zde nacházejí bohatý materiál, kterým mohou svou službu mladým lidem inspirovat.

Ze zkušenosti je možné konstatovat, že mladým delegátům opravdu záleží na tom, aby jejich hlas byl slyšen a aby nehovořili jen do prázdna. Především ze světa společnosti, politiky, ale někdy i z církevního prostředí mají zkušenost, že jsou jejich hlasy přeslechnuty. Proto se obávají, že se tak stane i se vším, co vyplyne z jejich diskusí na fórech. Přítomnost, blízkost a naslouchání biskupů i dalších dospělých osob, kněží i laků, jim ukazuje, že církev si jejich hlasu váží, přijímá ho a počítá s ním. Opomenout pohled mladých by totiž ve své podstatě bylo velkou chybou, jejímž důsledkem by mohla být ztráta velké potenciality a kreativity mladých.

Obsah výpovědí mladých delegátů

Na základě správné hermeneutiky závěrů fór mládeže můžeme přistoupit k shrnutí toho, co z nich lze vyčíst. Je možné se pokusit zobecnit hlavní tendence, které v sobě mladí lidé, přinejmenším věřící katolíci, nesou.¹⁰ Lze rozlišit tři základní kategorie těchto výpovědí. Obecné o mladé generaci a pak konkrétní a specifické požadavky.

Mezi obecné výpovědi o mladé generaci, které CFM přinesla, patří především ujištění, že mladí lidé ve svém nejvnitřnějším nitru touží po pravdě a po prožívání opravdové lásky. Mladí katolíci jsou vděčni za to, že žijí v církvi, mají k ní úctu a jsou vděčni za osobní vztahy s biskupy. Touží, aby v církvi byly prožívány osobní vztahy a aby v ní našli kvalitní duchovní doprovázení a solidní formaci. Cítí spoluodpovědnost za evangelizaci a pro její zdar chtějí nabídnout své schopnosti. Vnímají ohroženost rodiny a záleží jim na tom, aby bylo rodině vráceno její nezastupitelné místo.

Ruku v ruce s tím se objevuje konstatování, že mladí lidé trpí váznoucí komunikací mezi kněžími a laiky, nepřijímáním jejich přínosu, duchem neochoty ke spolupráci, neprůhledností církevních struktur, špatným mediálním obrazem církve a pohoršuje je movitý přepych církve a zasvěcených osob.

Konkrétní požadavky nebo spíše očekávání mladých delegátů se týkají na prvním místě touhy po tom, aby kněží byli muži komunikace a zdravých lidských vztahů, a aby farnosti byly skutečným domovem, otevřeným všem. Z tohoto důvodu se objevil v roce 2012 požadavek, aby byli bohoslovci při své formaci intenzivněji vedeni k životu ve společenství, ke spolupráci s laiky a k práci s mládeží. S tím souvisí též pokaždé se objevující požadavky, ve kterých delegáti od těch, kdo je doprovázejí, vyžadují přijetí, osobní vztahy, trpělivé vedení, stálou motivaci, porozumění, ale i odvahu, aby byli přizváni ke spoluodpovědnosti.

S tématem vztahů se pojí i touha delegátů po tom, aby mohli uskutečňovat svůj život v malých společenstvích, která jsou místy duchovního růstu, povzbuzení, svědectví a utvrzení ve víře a konkrétního zakoušení lásky. Mladí vědí, že takováto společenství záleží na nich, ale zároveň vnímají, že k tomu, aby jejich společenství mohla existovat a prosperovat, potřebují podporu kněží a zkušených laiků.

Druhým okruhem požadavků je touha po kvalitní formaci ve víře. Mladí lidé cítí, že je jim poskytována nedostatečná výchova. Vyžadují integrální formaci, která by se dotkla celé lidské bytosti. Volají po tom, aby jim byla předávána podstata víry takovým způsobem, aby jim to pomáhalo nalézat její porozumění a aby si víru uměli obhájit sami před sebou i před druhými. Touží po uvádění do modlitby, žádají o vysvětlování liturgie a Písma svatého. Pochopitelně očekávají, že jim bude poskytnuta možnost víru prožívat a sdílet uprostřed konkrétního společenství. V oblasti morálky potřebují nejen znát normu, které církev učí, ale požadují, aby jim byla vysvětlena. Aby ji mohli přijmout, potřebují, aby se jim stala uchopitelnou. Kromě toho požadují, aby jim církev zprostředkovala odborné rady, jak naplňovat vysoké ideály o manželství a rodině. Ve své podstatě jsou tedy na své vychovatele nároční a vyžadují kvalitu.

Objevily se také požadavky, které na základě jejich konkrétnosti můžeme nazvat specifické. V roce 2002 to byla žádost, aby vznikl kvalitní křesťanský časopis pro náctileté¹¹ a aby přípravy na manželství byly kvalitní.¹² V roce 2007 a 2012 delegáti přišli s žádostí, aby byla připravena metodika na přípravu ke svátosti biřmování a aby pro ni byly vypracovány rámcové materiály. Jistě zajímavou žádostí, která vyšla z fóra v roce 2012, je požadavek, aby diecéze podporovaly vznik gynekologických ordinací pracujících v souladu s učením katolické církve.

Čtvrté celostátní fórum mládeže přineslo mimochodem i jedno ve své podstatě alarmující zjištění, které směřuje k vážnému sebezpytování všech hlasatelů evangelia. Z účastníků, vesměs ve věku vysokoškoláků, měl málokdo představu o tom, co se ukrývá pod termínem sociální nauka církve, a v nejlepším případě si pod ním představovali činnost charity.

Závěr

Podobně jako bl. Jan Pavel II. zdůrazňoval důležitost dialogu mezi mládeží a církví, i papež Benedikt XVI. tvrdí, že je třeba, aby svět dospělých byl pozorný vůči světu mladých, uměl mu naslouchat a přisuzoval mu důležitost (srov. Poselství k oslavě dne míru 1. 1. 2012).

Církev je nositelkou velikého pokladu víry a přináší mladým lidem možnost osobně se setkat s Boží láskou, naslouchat Ježíši Kristu a objevit hlas Ducha Svatého, který je orientací v jejich důležitých rozhodnutích, která od nich mládí vyžaduje.

Na druhé straně jsou zvláště zodpovědní lidé v církvi vyzýváni, aby naslouchali mladým lidem. Nejen proto, aby novým generacím rozuměli a mohli reflektovat jejich návrhy, ale především proto, že celá církev naslouchá Božímu hlasu a hledá cesty, kterými je třeba se ubírat. Svatý Benedikt ve své řeholi vyzývá, aby se opat radil i s těmi nejmladšími mnichy, protože: „Pán často vnukne mladšímu lepší nápad.” (PL 66,287; v českých překladech 3,3)

CFM je tedy eminentním místem živé církve, kde jeden obdarovává druhého. Proto i mladí odjíždějí obohaceni prožitou zkušeností a lze očekávat, že tato zkušenost posílí jejich víru a přispěje jim ke schopnosti vést mezi lidmi dialog lásky.

Kardinál Dominik Duka v roce 2012 poděkoval delegátům 4. celostátního fóra mládeže těmito slovy:

„Fórum bylo možností, aby proběhl intenzivní dialog mezi mladými lidmi a biskupy. Vzájemné naslouchání není snadné, ale pokud je vedeno kultivovaně, neútočně a v opravdové lásce, je vždy přínosné a je pro dobro církve. O tom jsme se všichni ve Žďáru nad Sázavou mohli přesvědčit.

Během fóra jste se společně zamýšleli nad současným životem církve a jejím působením ve společnosti. Svým způsobem jste připravovali podobu církve budoucnosti. Pro biskupy, kněze a všechny, kdo se účastní evangelizační a pastorační služby, jsou vaše diskuse a závěry možností zamyslet se nad tím, co vnímá současná mladá generace jako palčivé, co mladí lidé od zodpovědných lidí v církvi očekávají a co zase církvi nabízejí.

Děkuji vám za aktivní účast, za opravdový zájem o církev a za sestavení závěrů.“¹³

Dovětek: Fóra mládeže jako inspirace

Synodalita v církvi, dialog zodpovědných s ostatními členy církve, bratrský vztah kléru s laiky a vzájemné naslouchání, to vše je vnímáno ve všech dokumentech církve posledních desetiletí jako přednostní úkol v životě církevního společenství. Zkušenost ukazuje, jak je ale dialog nesnadný a s kolika obtížemi se setkává.

CFM patří mezi mimořádný nástroj místní církve, který je schopen zachycovat a formulovat dění mezi mladými. Podobný nástroj zatím pro jiné skupiny v církvi (např. rodiny) postrádáme. Je zřejmé, že mladí lidé na fórech zakoušejí dialog, který tolik zdůrazňují koncilové dokumenty (např. Lumen gentium 37, Gaudium et spes 44). Tento dialog je také nejlepší cestou pro hledání cest církve v současnosti. Z tohoto hlediska jsou CFM průkopnickým činem.

Existuje ještě jeden důležitý pohled na fóra mládeže. Kdo sleduje problémy místních církví v řadě západních zemí, může konstatovat, že často vznikají také z nedostatku vzájemného naslouchání mezi klérem a věřícími laiky. Fóra mládeže umožňují prostřednictvím kvalifikovaného zastoupení mladých vést skutečný dialog a kromě jiného tak pomáhají předcházet nedorozuměním a kritikám, které probíhají v zahraničí.

Lze konstatovat, že CFM lze považovat za již osvědčenou metodu, která může inspirovat další skupiny věřících v církvi. Rozvoj této iniciativy může napomoci k uskutečňování synodality Božího lidu, jak k ní vedou nejen dokumenty univerzální církve (např. Novo millennio ineunte 42–43), ale také znamení časů.