Žeň je velká, dělníků málo. Výsledky výzkumu religiozity středoškolské mládeže jako výzva české církvi

Autor: Jiří Unger, Dušan Drabina - Číslo: 2012/4 (Praxe)

Budoucnost církve, 5/2011.

Jiří Unger
Česká evangelikální aliance

Dušan Drabina a Jan Kuklínek
Křesťanská akademie mladých, o.s.

Na jaře 2011 iniciovala Křesťanská akademie mladých velký průzkum mezi středoškolskou mládeží, který oslovil 7121 respondentů ve 30 městech a 149 školách. 17. září 2011 v Praze proběhla konference nad výsledky průzkumu. Konference pořádaná Křesťanskou akademií mladých a Českou evangelikální aliancí byla prostorem pro reflexi toho, co si dnešní mladí lidé skutečně myslí o víře a křesťanství, ale i o otázkách štěstí, svobody, přijetí a svědomí. Jako jeden z výstupů diskusí mezi zástupci církví, pracovníků s mládeží, křesťanských učitelů a sociologů předkládáme české církvi následující výzvu.

Vidět jasně skutečnou situaci

Ve světle tohoto posledního výzkumu, výsledků sčítání lidu i demografického vývoje církví je třeba nezpochybňovat a nepopírat realitu, vzít vážně i nepříjemná data.

Je třeba vážně vnímat signály, které nám mladí dávají, a zabývat se dlouhodobě sebereflexí naší schopnosti oslovovat mladou generaci evangeliem.

Žijeme v post-postkomunistické době. Mladá generace současnosti je zcela jiná než v druhé polovině 90. let. Často nemá ani pozitivní, ani negativní zkušenost s církví a křesťanstvím, které se spíše ztratilo z jejího „radaru“. Ve vztahu ke křesťanství převládá spíše neznalost a lhostejnost. Je třeba přehodnotit skeptickou představu mnoha vedoucích, že mladí lidé nejsou otevření duchovním věcem.

Naše vnímání sebe sama může být klamné a pravý pohled na skutečnost nám může dát kromě jiného i pravidelný kontakt s lidmi mimo církev a související modlitební zápas.

Máme mnohem více příležitostí ke sdílení evangelia, než ve skutečnosti využíváme. Zvláště markantní je otevřenost škol v ČR. Žeň je veliká, dělníků málo.

Vnímání a důvěryhodnost církví

Obecně nevnímáme, jak jsme pro mladou generaci nedostupní a nesrozumitelní, a zároveň jsme slepí k tomu, že jsou mladí duchovním věcem otevřenější, než si myslíme. Je třeba zhodnotit, zda jsme pro současnou mladou generaci srozumitelní a dostupní, nebo zda nevěřícím klademe zbytečné překážky v jejich cestě k víře.

V jistém smyslu je důležité se vždy ptát, jak jako církve působíme na své okolí a co jsme schopni nevěřícím lidem sdělit, jak to komunikujeme a jaký obraz Boha ve skutečnosti lidem zvěstujeme.

Nemůžeme čekat, že lidé budou církev za každých okolností milovat, ale pokud ji odmítají, ať je to z důvodu pravdivosti evangelia a nikoli naší neschopnosti ji účinně komunikovat a vtělovat.

Je třeba se vážně zabývat vnitřní kulturou církví a vytvářet otevřenější prostředí, které se nebojí diskuse, interakce, kritického myšlení, hodnocení ani tabuizovaných témat. Je třeba cíleně měnit vnímání církve jako instituce nepřístupné diskusi.

Mladí lidé ve skutečnosti jsou ochotni přijímat naše hodnoty a postoje, pokud jsme je schopni hodnověrným způsobem vysvětlit a podpořit argumenty. Prosté zákazy nebo moralizování nejsou dostatečně přesvědčivé.

Klíčovou roli hrají kompetentní křesťanští vedoucí, kteří se necítí ohroženi, dokážou být otevření, zranitelní a autentičtí a jsou schopni se vyrovnat s těžkými otázkami nevěřících.

Vzhledem k tomu, že je církev vnímána jako sudičská a pokrytecká instituce, je třeba zvláště v mediální komunikaci církve zvážit, zda příliš „nemoralizujeme hříšníky“. Zda neděláme jen akce proti něčemu na úkor naší vlastní schopnosti zvát druhé k tomu, aby se s námi podíleli na skutcích dobra.

Církev je vnímána jako ta, která omezuje svobodu a autonomii mladých lidí, kteří jsou obecně stále méně ochotní se řídit vnějšími morálními pravidly. Je proto třeba vzít vážně důležitost svobody jako pozitivní hodnoty a naplnit ji křesťanským obsahem.

Mediální obraz církve není nejpodstatnější, ale má vliv. Zvláštní odpovědnost v této oblasti nese římskokatolická církev, jejíž obraz definuje většinové mínění české mládeže o církvi a jejím životě.

Dlouhodobě budou důležité výrazné pozitivní příklady (zvláště konkrétních sborů a organizací), které mohou ovlivnit vnímání církve ze strany mladých lidí.

Být pozorný k potřebám mladých lidí

Většina mladých lidí hledá naplnění svých klíčových potřeb v rodině a ve vztazích. U Boha ani církve však vztahy primárně nehledají.

Vzhledem ke stavu rodiny a počtu rozvodů je mnoho mladých lidí hladových po stabilních vztazích a zdravých rodinách, které jim církev může nabídnout.

Důraz na rodinu, vztahy, sexualitu, přátelství, modely funkčních rodin může být mostem ke dnešní generaci studentů.

Ve službě mládeži je důležitá přítomnost „významných dospělých“.

Je třeba vytvářet relevantní vztahové prostředí nejen v rámci paralelního světa mládežnických aktivit a organizací, ale také v samotných sborech a církevních společenstvích. Mnozí mladí obrácení přicházejí do církve mnohem později, až když je jejich víra silnější než skepse vůči církvi, a přizpůsobují se církevní kultuře, spíš než aby se ona přizpůsobovala jim.

Zájem o Bibli

Zájem trvá a je velkou příležitostí. Bible je kromě Ježíše tím, o co mají studenti v ČR relativně vyšší zájem. Mnozí ji vnímají jako součást obecné vzdělanosti a mudroslovné literatury.

Rozdávání Biblí, kurzy o Bibli na školách atd. jsou vhodnou formou, jak obnovit povědomí o Bohu a evangeliu.

Školy otevřené křesťanům

Prostředí škol je stále velmi otevřené spolupráci s křesťanskými organizacemi nebo církvemi. Zvláště v oblasti primární prevence (rasismus, drogy, pornografie, rodina…) může církev mnoho nabídnout a přinášet křesťanské hodnoty a skutečná řešení soudobých problémů. Pokud jsou se školami navázány dlouhodobě dobré lokální vztahy, je možno školské prostředí oslovit projektovými dny nebo dalšími dlouhodobými aktivitami.

Církev by měla registrovat, jak velký vliv a dopad má práce křesťanských učitelů, kteří každý denně oslovují desítky mladých lidí, na něž mají vliv. Modlitebně je podporovat a vytvářet vhodné prostředí, kam mohou být mladí lidé ze škol pozváni.

Interní křesťanští učitelé na školách, i když jsou především profesionální pedagogové, mají možnost se ke své víře přiznat před studenty i vedením školy. Jejich osobnost křesťanského učitele má na žáky větší vliv než jen obsah toho, co je v předmětech učí. Významným faktorem je dlouhodobý vztah, kdy je jako třídní učitelé doprovázejí i řadu let. Otevřenou možností je vést křesťanský kroužek v rámci školních volnočasových aktivit.

Externí křesťanští učitelé a lektoři mohou být interními učiteli přizváni do různých preventivních programů, dějepisu apod. Mají ještě větší pole působení, protože už jako křesťané přicházejí, a tak se od nich prezentace jejich křesťanského postoje očekává. (Etické dílny, lektoři NMP, ACET…)

Vliv spolužáků. Mnohdy má pro mladé lidi větší autoritu jejich spolužák než jiný dospělý. Rodiče a církev by tak měli mladé lidi připravovat na účinné svědectví a současně by je měli upozornit na možné nebezpečí šikany, jíž mohou být v důsledku své víry vystaveni. Zároveň je dobré podporovat iniciativy samotných věřících žáků na školách.

Připojte se k nám v modlitbách za mladou generaci v naší zemi.