Stanislav Přibyl, CÍRKEVNĚPRÁVNÍ STUDIE

Autor: Jan Houkal - Číslo: 2012/4 (Recenze)

Stanislav Přibyl, CÍRKEVNĚPRÁVNÍ STUDIE. Pro HTF UK v Praze vydalo nakladatelství L. Marek, Praha 2012.

Kdo zná některé z už celkem dlouhé řady publikací Stanislava Přibyla, dobře ví, že je autorem schopným nejen spojit široký záběr znalostí v oblasti práva jak kanonického, tak civilního se smýšlením vpravdě teologickým, ale že je i autorem schopným psát způsobem čtivým a obsažným zároveň, takže četba jeho prací může být přínosem pro každého čtenáře, a to i takového, u něhož otázky církevněprávního charakteru nemusí být až zas tak ve středu jeho zájmu. A právě toto se Stanislavu Přibylovi i v jeho poslední publikaci podařilo.

Církevněprávní studie představují soubor patnácti spolu v zásadě nesouvisejících studií (proto také autor zvolil jednoduše jejich abecední pořadí), které se zabývají takovými tématy, jež jsou autorovi (ať už v poslední době či trvale) obzvlášť blízká. Najdeme zde tak články na pomezí dějin práva a patrologie (Episkopální církevní struktura v listech Ignáce z Antiochie, Počátky vývoje hierarchického uspořádání v rané církvi, Ustanovování a disciplína nositelů církevních úřadů v pastorálních listech), na pomezí práva kanonického a liturgického, respektive na pomezí práva a teologie svátostí (Prvky inkulturace v kanonickém manželském právu, Svátostné interkomunio jako ekumenický problém), studie na pomezí kanonistiky a teorie práva (Přirozené právo v normativě Kodexu kanonického práva), nebo naopak statě charakteru vysloveně kanonickoprávního (Úvodní kánony Kodexu kanonického práva, Základní změny v kanonickém trestním právu), dále pak studie zaměřující svou pozornost na dějiny vztahu církevního a civilního práva (Rakouský všeobecný občanský zákoník a kanonické manželské právo, Rudolph Sohm a jeho kritika církevního práva) či takové, které se zabývají měnícím se kanonickoprávním zakotvením ekumenismu (Ekumenický potenciál kodexu kánonů východních církví, Kanonickoprávní recepce ekumenismu) či některých činností magisteria (Kanonickoprávní ochrana autenticity pod označením „katolický“, Základní právní úpravy zvěstování v církvi), nebo například studii kanonických záruk některých práv katolických křesťanů východního obřadu (Kanonickoprávní záruky zachování ritů východních církví pro migranty).

Pro každého, koho církevněprávní problematika aspoň trochu zajímá, může tedy být četba nové knížky našeho autora přínosem. Neteolog a neprávník může získat základní (a zároveň velmi solidní) povědomí o vybraných tématech, právník si připomene, jak dobrá je k církevnímu právu i znalost teologie (jakož i znalost práva civilního), teolog si zase může znovu uvědomit, že i kanonické právo je možné chápat, respektovat a především dělat jako jednu z konkrétních a užitečných aplikací poznání teologického. A to vše může být docela dobrý podnět k tomu, Církevněprávní studie si přečíst, nehledě navíc na řadu zajímavých informací ohledně patnácti témat v nich obsažených…