Evangelizace – aktuální téma české teologie
Autor: Michal Kaplánek, František Štěch - Číslo: 2012/4 (Panoráma)
V říjnu tohoto roku proběhla v Římě 13. řádná biskupská synoda, svolaná papežem Benediktem XVI. a věnovaná tématu nové evangelizace „ad christianam fidem tradendam“, tedy evangelizace zaměřené na šíření víry. Vzhledem k tomu, že je toto téma zvláště aktuální v sekularizované společnosti České republiky, byla na toto téma svolána teologická konference s názvem „Současné otázky misie a evangelizace“. Konference se konala 20.–21. září na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a jejím hlavním organizátorem byla Česká společnost pro katolickou teologii (ČSKT).
ČSKT je od roku 1990 součástí Evropské společnosti pro katolickou teologii, jež sdružuje teology různých odborných zaměření v jednotlivých zemích, kteří pak spolupracují na společných projektech (mezinárodní teologické konference a publikace). ČSKT v současné době prochází obdobím změn, které odstartovaly dvě úmrtí na začátku roku 2011. Museli jsme se rozloučit jak se zakladatelem společnosti, Oto Mádrem, tak i s předsedou Milošem Rabanem. Proto bylo v květnu 2011 zvoleno nové předsednictvo ČSKT, které si vzalo za úkol nejen zintenzivnění mezinárodní spolupráce v rámci Evropské společnosti pro katolickou teologii, ale také vytvoření platformy spolupráce českých teologů působících na různých teologických fakultách. Nové nasměrování ČSKT uvítali i členové kuratoria Evropské společnosti pro katolickou teologii, které se sešlo v únoru 2012 ve Štrasburku.
Cílem konference „Současné otázky misie a evangelizace“ bylo otevření diskuse na téma předávání víry v kontextu současného světa, který bývá často charakterizován jako vrcholně pluralitní. Církevní hlásání ve všech podobách se dnes nachází ve světě, v němž „žít“ znamená „sdílet“. Velmi často však nejde o autentické sdílení osob, o komunikaci, ale spíše o jednosměrné vysílání bez schopnosti přijímat – v rovnováze s tím, co druhým dáváme. Dokonce se zdá, že již neexistuje jeden svět, který by se mohl stát místem společného života všech jeho obyvatel. Tento svět se změnil v prostor sdílené izolace, jeho struktura se změnila v síť nepřeberného množství individuálních vzájemně izolovaných a zároveň se prolínajících světů. Jak hlásat evangelium v takových podmínkách? Může být křesťanství prostorem, v němž dochází ke skutečné, a ne jen iluzorní komunikaci? Jakým způsobem dnes prakticky svědčit o Kristu? To je jen několik málo otázek, jimiž jsme se v září zabývali. Důležitost a aktuálnost takové reflexe podtrhl ve své zahajovací řeči pražský arcibiskup, kardinál Dominik Duka.
Na programu konference bylo celkem šest hlavních referátů. Jejich úkolem bylo otevřít rozličné teologické perspektivy v přístupu k tématu misií a evangelizace. První den konference zahájil svým příspěvkem prof. Ladislav Tichý. Ukázal, že povolání k misiím a evangelizaci je skutečným novozákonním imperativem pro všechny křesťany. Z biblických textů však nevyplývá jen úkol, ale je v nich také možno najít konkrétní inspiraci pro praxi. Motivací pro každé hlásání musí být víra, která se projevuje láskou. Systematickoteologickým přístupem k tématu konference obohatil účastníky další řečník, jímž byl prof. Ctirad V. Pospíšil. Jeho sondy do problematiky evangelizace v kontextu české církve byly podnětem k diskusi v jednom z odpoledních workshopů. Český teologický pohled obohatila pastorálněteologickou reflexí prof. Maria Widl z Erfurtu. Jejím tématem byla evangelizace, která nejen respektuje, ale také vychází ze současné (sekularizované) kultury. Evangelizace sekularizované kultury znamená, že křesťané, kteří tuto kulturu nejen pasivně přijímají, ale také aktivně vytvářejí, prožívají svou víru způsobem, který respektuje a současně proměňuje kulturní paradigmata sekularizované společnosti. Pro praktickou teologii z toho vyplývá nutnost prohlubování teologie pozemských skutečností v postmoderních podmínkách, což vyžaduje „novou logiku“, která argumentuje teologicky, ale v kategoriích současného světa, tj. v návaznosti na přírodní a sociální vědy. Na dopolední přednášky navazovaly odpolední workshopy, z nichž jeden rozvíjel myšlenky prof. Pospíšila, druhý prof. Widl. Do workshopů se zapojila většina asi čtyřiceti účastníků konference.
Druhý den konference pokračovala – po společné liturgii – referátem doc. Michala Kaplánka, který představil vývoj chápání pojmu „evangelizace“ v posledních padesáti letech, od 2. vatikánského koncilu. Referát ovšem nebyl pouze historickou reminiscencí. Byl spíše reflexí změn v postoji církve jak vůči „misiím ad gentes“, tak vůči potřebě nové evangelizace v sekularizovaném prostředí. Letošní synoda je výsledkem postoje, který můžeme v celé církvi, a zejména v Evropě, sledovat od konce 90. let. Zatímco vývoj těsně po koncilu by se dal charakterizovat obratem „od misie k evangelizaci“, současný tenor, který můžeme pozorovat v dokumentech univerzální církve, ale i místních církví, směřuje opačným směrem, tedy od evangelizace ve smyslu vnitřní proměny věřících k misii ve smyslu šíření víry.
Konferenci uzavřel referát prof. Pavla Ambrose, který upozornil na nedostatečnost dosavadních forem evangelizace tváří v tvář novým formám sekularizace. Tím navázal na referát prof. Widl. Ambros je přesvědčen, že cestou k evangelizaci dnešního světa je vnitřní proměna křesťanů, kteří by se měli stát „kreativní menšinou“.
Výměna názorů teologů i zainteresované veřejnosti v rámci konference byla přínosná. Ukázala však také nedostatek platformy k diskusi uvnitř církve, což se projevilo tím, že se v určitých okamžicích otevřená diskuse odchýlila od hlavního tématu.
Hlavní referáty konference budou postupně vycházet v jednotlivých číslech Teologických textů.
