Dynamika církve

Autor: Oto Mádr - Číslo: 2012/4 (Praxe)

A tak otázka není, zda budeme extrémisty, nýbrž jakého druhu budeme extrémisty. Budeme extrémisty pro nenávist, anebo pro lásku? (…) Kdykoli přišli první křesťané do nějakého města, tamní mocipáni se cítili ohrožení a okamžitě se snažili křesťany usvědčit, že jsou „rušitelé pokoje“ a cizí agitátoři. Jenže křesťané i nadále dosvědčovali, že jsou „sborem nebes“ a jsou povoláni poslouchat více Boha než lidi. Nepatrní co do počtu, byli velcí v odevzdání se Bohu. Jejich opojení Bohem bylo silnější než jakékoli zastrašování.

Martin Luther King

Dopis z vězení (1963).

Kristova církev stojí na přijetí Božího pozvání ke společenství s ním. Je zaměřena k životu s absolutní perspektivou. Kdo si představuje, že její učení a podstatný tvar jejího společenství je pouze „weltlich Ding“ jako cokoli na světě, sestupuje do sekulární horizontály religionistiky, do vědeckého pozorování na způsob formikologie, a míjí se s nadsvětskou realitou víry a církve. (…) Církev se vždy obrozuje z hloubky ducha, vždy nového a silného, znitra a shora. Takoví reformátoři mě vždy fascinovali, byli i u nás (Urban, Florian) a i dnes bez hluku šíří evangelium svým vnitřním světlem. Tak tiše roste budoucí pastorace, teologie, laikát a episkopát.

Oto Mádr

Z dopisu (2002).