Světlo světa, sůl země, kvas. Rodina na misiích

Autor: Ivana a Martin Kerhartovi, Stanislav Přibyl - Číslo: 2012/3 (Panoráma)

Milujte se! Časopis pro novou evangelizaci, 18/2011.

Ivana a Martin Kerhartovi (martinkerhart@seznam.cz)

(...) Nakonec jsme byli otcem biskupem vysláni do nejsevernějšího cípu republiky. Dnes tu žijeme jeden a půl roku. A co je tedy naším cílem – povoláním? Jedním slovem by se dalo říct, že misie. Snažíme se s pohledem upřeným na Krista vnášet do těchto míst život, a to obyčejným úsilím začlenit se do obce a šířit radost z žitého evangelia. Je to prostý, ale natolik vznešený úkol, že není možné žít ho ze svých sil a schopností, podobně jako žádné jiné povolání v Církvi není možné žít jen z lidských sil. Proto je to zároveň cesta plná hledání, dobrodružství, trnů i růží.

Naším heslem zůstává benediktinské Ora et labora (Modli se a pracuj). Každodenní snaha o pravidelnou modlitbu, práce u hospodářských zvířat, v kostele a okolo něj i kolem fary a přilehlých kaplí. Přitom můžeme být stále k dispozici potřebám lidí z vesnice i okolí. Snažíme se vytvářet společenství. Když totiž člověka zasáhne první Boží jiskřička, je třeba připravit prostředí vhodné pro zažehnutí plamene! Dvakrát týdně se před mší svatou scházíme s dětmi, mládeží a někdy i dospělými při biblické hodině, nacvičujeme písničky pro bohoslužby. Důležité je, aby u nás lidé, a hlavně děti a mládež, našli to, co často doma postrádají: přijetí, zázemí, společenství, a přátelství do nepohody. V průběhu roku pořádáme dílny, spolupracujeme s místními šikovnými lidmi, řemeslníky a umělci. Uspořádali jsme Tříkrálovou sbírku a roznášeli s dětmi požehnání po domech. Byli jsme překvapeni, jak mile nás lidé, kteří na tyto aktivity nebyli zvyklí, přijali.

Vidíme, že by bylo prospěšné a krásné, kdyby rodin žijících podobně bylo víc. Zatím ještě existuje mnoho volných far a dost mrtvých farností. Nejde ovšem o to, vybrat si pěkné místo a faru, kde se vám bude líbit, ale o nabídnutí svých sil otci biskupovi tam, kde vás bude nejvíc potřebovat a kam vás vyšle.

Pokud jste manželé a cítíte ve svém srdci podobné volání k misijnímu nasazení pro Krista a Církev, rádi se s vámi seznámíme. Můžete nás i navštívit, vidět vše na vlastní oči. Nestojí to za pokus? Velice se těšíme.

P. Stanislav Přibyl

Jaké předpoklady by měla mít rodina, která se vydá na sever, možná na nějakou volnou faru, jako „misionáři“?

Měla by být především vnitřně pevná. Domnívám se, že ona „misijní“ práce nespočívá především v nějaké činnosti, ale v bytí na místě. Na mnoha místech v naší diecézi se může snadno stát, že tato rodina bude široko daleko jedinou katolickou rodinou. Tato rodina musí unést, že bude považována za exotickou, na druhé straně může být někdy i terčem různých zlomyslností lidí, kteří jsou plní předsudků. Vydržet, být světlem a solí, to je první a nejdůležitější předpoklad. – Dále by tato rodina měla mít nápadité členy. Když se něco pro sousedy zorganizuje, udělá, když se pozvou, tento obyčejný lidský kontakt přinese časem otázky po smyslu pobývání daleko od center dění a následné otázky po víře jako motivu takového kroku.

S jakými úmysly by měla taková rodina přicházet?

Měla by přicházet s otevřeným srdcem a s nápady, ale ochotná nechat se přetvářet. Nejhorší by bylo, kdyby člověk přišel s nápady vymyšlenými u „zeleného stolu“ a ty vehementně prosazoval, aniž by je přizpůsobil situaci. Ochota nechat se Bohem vést a považovat za Boží vedení i na první pohled banální podněty – to je asi nejdůležitější úmysl, s ním by se mělo přicházet.

S jakými obtížemi by měli tito misionáři počítat?

Obtíže jsou všeho druhu. Kdo se chce mít dobře, musí zůstat doma za pecí. Na území naší diecéze nemáme nějaké připravené opravené fary na úrovni interhotelu, nejsou peníze, nejsou lidé, někdy už není ani energie něco nového začínat. Pokud se s tímto nepočítá, rychle přijde konec sil a znechucení. Na druhou stranu bych ale rád zdůraznil, že severní Čechy nejsou konec světa, ale naopak prostor s bohatou minulostí a velkými šancemi do budoucnosti. Takže – jako na celém světě – „všude chleba o dvou kůrkách“.