Struktura a linie pastoračních aktivit pro seniory v české katolické církvi

Autor: Veronika Čepelková - Číslo: 2012/3 (Praxe)

Z publikace Být seniorům nablízku. Studijně-formační texty pro animátory seniorů. Vydalo Diecézní centrum pro seniory, Hradec Králové 2011. – Autorka je vedoucí zmíněného centra. – Příští, „VI. celostátní setkání animátorů seniorů“ se uskuteční letos (2012), 25.–26. října, opět v Hradci Králové.

Náčrt současného stavu

Současnou strukturu pastoračních aktivit především pro aktivní seniory (příp. střední věk), lze zpravidla rozdělit do tří základních skupin: pastorační aktivity na diecézní úrovni, ve farnostech a další aktivity pořádané například v křesťanských domovech pro seniory, různých křesťanských společenstvích, sdruženích apod. V této reflexi se zaměříme především na první (příp. druhou) výše jmenovanou složku.

Pastorační aktivity na diecézní úrovni spadají do péče hned dvou rozdílných složek – center pro rodinu a centra pro seniory. Obě jmenované složky spadají organizačně pod jednotlivá biskupství. Centra pro rodinu mají v České republice dlouholetou tradici. Přestože jejich působnost je celorepubliková, existují mezi jednotlivými diecézními centry rozdíly – ať už co do počtu pořádaných aktivit, financování, počtu lidí atd. Tyto skutečnosti se jistým způsobem odrážejí také v problematice pro-seniorských aktivit. V současné době se aktivní pastorační práci na diecézní úrovni věnují pouze čtyři diecéze. Některé další diecéze dané problematice věnují pozornost a práce se seniory na diecézní úrovni je zde ve stadiu rozvoje nebo není přímo koordinována. Nutno podotknout, že Morava zde jasně předčí Čechy – pastorační aktivity na diecézní úrovni jsou záležitostí všech moravských diecézí, tj. olomoucké arcidiecéze, brněnské diecéze a diecéze ostravsko-opavské. Čechy zastupuje diecéze královéhradecká. Dále lze pro-seniorské aktivity diecézí rozdělit na dvě linie.

Všechny výše zmíněné moravské diecéze reprezentují svoje seniorské aktivity pod centry pro rodinu a ve dvou liniích. V případě první linie se jedná o tradiční model, který započal svoji činnost v olomoucké arcidiecézi v roce 1996 a poté se rozšířil do obou sesterských diecézí. Konkrétně jde o model inspirovaný hnutím La vie montante (Za povznášející život). Svůj původ nalezlo toto hnutí ve Francii s posláním upevňovat u lidí seniorského věku vědomí, že právem patří do společnosti i církve, kde mají své místo a uplatnění. V praxi jde o podporu aktivního společenství starších lidí ve farnosti. Jedná se o pomoc při vytváření farních společenství, prohlubování duchovního života, pomoc věřícím seniorům a podpora věřících vyššího věku, aby se aktivně podíleli na poslání církve, apoštolátu i evangelizaci ve společnosti. Hnutí také podporuje využití zvýšeného množství volného času a životních zkušeností v oblasti duchovního života. Struktura vize La vie montante je následující: v rámci diecéze je ustanoven koordinátor, který má na starosti formaci animátorů ve farnostech. Diecézní koordinátor odpovídá za svoji práci ustanovenému vedoucímu pro sekci seniorských aktivit, příp. jinou nadřazenou sekci. Koordinátor je metodickým pomocníkem a iniciátorem formačních setkání pro animátory seniorů i seniory. Zároveň garantuje morální a duchovní rozměr hnutí. Animátor vede ve farnosti skupinu o cca deseti až dvanácti lidech. Každá skupina (lépe společenství) má zpravidla svého duchovního rádce (kněze), který spolupracuje s vedením skupiny i diecézním koordinátorem. Animátoři jednotlivých seniorských společenství se dvakrát ročně setkávají s diecézním moderátorem (koordinátorem) na pracovních schůzkách, které jsou zaměřeny na výměnu zkušeností a načerpání nových poznatků. Tento model se týká již zmíněné arcidiecéze olomoucké a v jednom směru také diecéze ostravsko-opavské a zčásti i diecéze brněnské. Aktivity v těchto diecézích však nyní pomalu nabírají jiný směr.

Ve druhé linii se jedná o aktivity různorodé a pro širší skupinu lidí, které nevycházejí z žádného hnutí nebo podobných aktivizačních forem. Tato linie seniorských aktivit nemá svůj vlastní oficiální název, ale můžeme ji pracovně nazvat „Otevřená programová linie“ (OP). Rozvoj aktivit pro seniory linie OP lze datovat od roku 2004. Hlavní myšlenkou této iniciativy je pomáhat seniorům prožívat významné životní období smysluplně a aktivně prostřednictvím různých programů. Postupem času se nabídka rozšířila také na aktivity podporující animátory seniorů. Specifickým rysem linie OP je pestrost nabídky, která obsahuje duchovní, etickou, formační, vzdělávací, sociální a kulturní složku. Přestože se zaměřuje především na podporu seniorů a animátorů seniorů uvnitř církve, díky některým svým aktivitám je otevřená také široké veřejnosti. OP je víceméně uplatňována ve třech diecézích (na diecézní úrovni). Jedná se o diecézi brněnskou, ostravsko-opavskou (druhá linie aktivit) a královéhradeckou. Linie diecéze brněnské a druhá linie diecéze ostravsko-opavské spadají organizačně pod centra pro rodinu dané diecéze. Koordinátoři této linie jsou, podobně jako v linii La vie montante, podřízeni vedoucímu odpovědnému za sekci seniorů („sekce seniorů“ tu neznamená samostatné centrum). V kompetenci koordinátorů je především vlastní příprava aktivit. Stejně jako koordinátor La vie montante, i koordinátor linie OP odpovídá za oblast formační, vzdělávací a etickou. Animátoři ve farnostech jsou podřízeni administrátorovi farnosti. Koordinátoři však kromě organizace diecézních aktivit plní neformální funkci formačního koordinátora i pro farnosti (a tedy i administrátory, kaplany a pastorační asistenty). Podobně je to i v diecézi královéhradecké, která má ještě další zvláštní specifika. OP linii královéhradecké diecéze reprezentuje Diecézní centrum pro seniory, které je v organizační struktuře biskupství samostatným centrem. Koordinátor, resp. vedoucí centra, má kompetence jako každý jiný vedoucí pastoračního centra biskupství a celkovou odpovědnost za přípravu a organizaci programů, pracovníky, spolupracovníky, finanční rozpočet apod. Je přímo zodpovědný biskupskému vikáři pro pastoraci. Centrum pro seniory královéhradecké diecéze je vůbec historicky prvním centrem tohoto typu v České republice, věnujícím se prvořadě lidem seniorského věku. Pod diecézní centrum spadá Diecézní seniorklub a klub přátel centra, sdružující seniory z celé diecéze, dále Rada centra a organizační tým některých pořádaných aktivit.

Všechny zmíněné diecéze mají v rámci pro-seniorských aktivit svá vlastní specifika a není možno říci, že jsou stejná nebo na sobě závislá. Na druhou stranu se ale doplňují a vyměňují si zkušenosti, což je opět z pastoračního i etického hlediska důležité. Tato výměna probíhá na základě pravidelných pracovních schůzek (více viz níže). Jde o výměnu horizontální.

Srovnání linií, popis a význam skupin aktivit

V posledních zhruba sedmi letech se v oblasti pastorační práce udělal velký krok dopředu a pastorační aktivity pro seniory mají v naší církvi své pevné a nezastupitelné místo. Popíšeme podrobněji aktivity a linie, které jsou seniorům k dispozici. Pro přehlednější formu použijeme srovnávací tabulku linií La vie montante (LM) a Otevřená programová linie (OP). K samotné problematice přistoupíme z hlediska skupin aktivit.

Tabulka: Průměrné zhodnocení aktivit čtyř zkoumaných diecézí – situace na přelomu roku 2010/2011

Vysvětlivky: LM = La vie montante; OP = Otevřená programová linie.

Aktivity s duchovním rozměrem (1) mají za úkol prohloubit duchovní život člověka seniorského věku. Patří sem duchovní obnovy, rozhovory, zamyšlení apod. Duchovní rozměr by měl ve všech případech patřit mezi základní stavební kameny, ze kterých se staví velká a pevná stavba následných aktivit. Pokud se nejedná přímo o tu či onu akci s přímým duchovním charakterem, duchovní rozměr se má alespoň odrážet v jiných aktivitách. S duchovním rozměrem úzce souvisí biblická témata (2). K tomuto okruhu lze řadit práce s biblickým textem, biblické katecheze, témata etického poselství Písma. Nemá chybět a ani nechybí v obou liniích.

Otevřenost mimo církev (3) je více specifická pro linii OP a zároveň je velkou výzvou pro linie obě. Otevřenost mimo církev v tomto ohledu spočívá především v aktivitách, kterých se mohou zúčastnit i lidé nenáležící k žádné církevní denominaci, aniž by se při nich cítili jako „v cizině“. Program takovýchto aktivit může, a svým způsobem by i měl, nenásilnou formou poukazovat na křesťanské hodnoty (lze sem zařadit programy pro lidi v domovech pro seniory, benefiční koncerty nebo besedy). Nemusí se přitom jednat jen o duchovně zaměřené programy, ale o vědomí, že jejich organizátor z tohoto kořene vychází. Koneckonců i poradenství nebo relaxační aktivity (17) náleží k běžnému lidskému životu.

Podpora mezigeneračních vztahů (4) je dalším ze stěžejních bodů v oblasti pastorační práce se seniory. Samotné akce, jako pobyty pro prarodiče s vnoučaty, setkání nebo fóra, však nestačí. Sice jsou motivačním a pomocným nástrojem, ale kvalita těchto vztahů je pak především součástí běžného života. K prohlubování mezigeneračních vztahů přispívá předem připravený program obsahující složky duchovní, etické, kulturní a formační.

Jedním z hlavních úkolů diecézní koordinace je spolupráce s farním společenstvím a především s animátory farních společenství seniorů (5). V některých farnostech jmenovaných diecézí je práce se seniory na velmi dobré úrovni, v jiných je potřeba pomoc v rozjezdu, a ve všech případech je úkolem koordinátorů pomoci animátorům v jejich formaci a dalším vzdělávání. LM má v tomto směru uspokojivé postavení. Situace druhé linie je v současné době ve stadiu rozvoje s cílem rozšíření a neustálého prohlubování spolupráce. Činnost farního společenství je vůči diecézní koordinaci autonomní. Nabídka koordinace je zde brána jako podpora. Samotné působení společenství seniorů nejen ve farnostech (někdy seniorklubů) je samozřejmou záležitostí všech diecézí Čech a Moravy.

Diecézní centra se také charakterizují pořádáním aktivit na diecézní úrovni (6). Tyto aktivity nesuplují farní akce, ale mají následující specifika: umožňují účastníkům z mnoha farností nebo jiných společenství setkat se vzájemně na diecézní úrovni (diecézní setkání), což má být také svým způsobem vrcholem dílčích pořádaných aktivit, podněcují účastníky k aktivitě, podporují vzdělávání, inspirují. Diecézní aktivity v rámci LM jsou určeny především animátorům seniorů. OP nabízí variantu pro seniory i animátory.

Interdiecézní spolupráci (7) je možno právem nazvat jakousi perlou v mozaice kamínků všech akcí. Otevřeny jsou jí obě linie se svými koordinátory, animátory a seniory. Stěžejní a první aktivitou, určenou zejména animátorům seniorů a zájemcům o práci se seniory, je celostátní setkání animátorů seniorů. Svoji prioritu si drží nejen co do titulu první akce tohoto typu na celostátní úrovni vůbec, ale hlavně díky snaze o kvalitní formaci, vzdělání, vzájemnou komunikaci, výměny zkušeností účastníků a v neposlední řadě reflexi získaných poznatků a povzbuzení pro další nebo novou práci. Akce je pořádána jedním centrem (jednou diecézí), ale na některých aktivitách se podílejí také centra ostatních diecézí. Další, poměrně novou aktivitou je mezidiecézní setkávání seniorů. Smyslem těchto setkání je vzájemné poznání jednotlivých diecézí – jednotlivých diecézních poutních míst a především programů, které diecéze pro seniory nabízejí. Mezidiecézní setkání je aktivitou putovní a probíhá jednou za dva roky (od roku 2011 se začíná střídat s celostátním setkáním animátorů seniorů). Mezidiecézní komunikací je také pravidelné pracovní setkávání koordinátorů z diecézí, při němž se aktivně pracuje na celorepublikové úrovni. Tato forma spolupráce patří mezi prioritní. Na základě práce koordinátorů se prohlubují vztahy mezi jednotlivými diecézními centry a dochází k rozšiřování aktivit s cílem pomoci seniorům i animátorům čerpat poznatky a zkušenosti od svých kolegů.

Spolupráce na mezinárodní úrovni (8) je významná z hlediska čerpání nových poznatků a možnosti inspirace z již ověřených programů v oblasti pastorace seniorů. Země jako Německo nebo Rakousko mají v tomto směru co nabídnout. Jmenujme třeba program LIMA (Lebensqualität im Alter), obsahující čtyři základní složky, jako trénink paměti, psychomotorický trénink, kompetenční trénink a vyrovnávání se s otázkami smyslu života a životem obecně. Cílem tohoto ověřeného programu je dobrá kvalita života až do vysokého věku, pozitivní změna hranic (pokud je to možné), přijetí hranic (pokud je to nutné) a výměna zkušeností s lidmi v podobné situaci. LIMA u nás dnes úspěšně pokračuje v přizpůsobeném programu KLAS (Klub aktivních seniorů) v linii OP. Kromě tohoto programu, zaměřeného přímo na kvalitu života ve stáří, existuje v linii OP například aktivita volně navazující na mezinárodní program „Biografické učení z těžkých dob pro společnou současnost a budoucnost“ s úkolem pomoci dnes již starším lidem vyrovnat se s těžkým obdobím, které prodělali v období druhé světové války nebo v poválečné době. Mezinárodní spolupráce s hlubším kontextem je dnes tedy možná a vítaná, ale v některých ohledech ne příliš jednoduchá (pořadatelé takovýchto aktivit musejí mít jazykové, odborné i jiné předpoklady). Tady je zvláště angažovaná OP linie a další roky ukážou, zda bude s to se s požadavky Evropské unie a její grantové politiky vypořádat.

Formace a vzdělávání samotných seniorů (9) a animátorů seniorů (10) je specifická a důležitá pro obě linie a děje se skrze vlastní programy jednotlivých diecézí. Například prostřednictvím zmíněného KLASu (OP), dále v rámci LM linie, která používá vlastní kvalitně zpracovaná skripta (11), nového formačně-vzdělávacího programu Aktivan a mnoha jiných způsobů připravených vynalézavými koordinátory, potažmo animátory. Lze sem zařadit i přípravu na stáří (12), obsaženou ve formačních programech a studijních materiálech, což by mělo být i nadále jednou z priorit obou linií.

Mezi etickými tématy má zvláštní místo téma podpory osamělých seniorů (13) i manželského soužití seniorských manželských párů (14). V linii OP se pomalu, ale jistě rozjíždějí aktivity manželských setkání seniorů, navazující na klasická manželská setkání, s cílem reflektovat a prohloubit život v manželství starších lidí. Co se týče osamělých seniorů, aktivity obou linií jsou určeny také lidem osamělým a je důležité, aby se na tyto lidi nezapomínalo a aby byli zváni do jednotlivých společenství.

K aktivnímu a plnohodnotnému životu mnoha seniorů patří účast na poutích (15) nebo poznávacích cestách (16). Poutní iniciativy mají být promyšlené, přirozené, ne nátlakové, povzbuzující ve víře, vzdávající díky Bohu, přímluvné. Takové poutě mohou člověka seniorského věku posunout o stupínek i dva výš. Není nejšťastnější si ale myslet, že tato forma aktivit, která je zastoupená v obou liniích, musí člověka automaticky posunout dál, že je vhodná pro každého. Je to otázka volby. Poznávání přírodních krás, historie, architektury, národů a kultur je pak vítaným doplňkem s cílem obohatit svůj rozhled vůči sobě i okolí.

Spolupráce s médii, ať už křesťanskými (18) nebo mimocírkevními (19), má význam především v rámci propagace – tj. informování církevní i mimocírkevní veřejnosti o tom, co se bude dít (co mohou jednotlivá centra nabídnout). Křesťanská média dnes hrají podstatnou roli v šíření „dobré zvěsti“ a nabídka pro-seniorských programů by se měla stát jejich nedílnou součástí. Pravidelná spolupráce s veřejnými médii může být vhodnou příležitostí oslovit ještě širší okruh lidí.

Závěrem

Pastorační aktivity pro seniory u nás jsou ve fázi rozvoje a neustále je vyvíjena iniciativa programové náplně vylepšovat a rozšiřovat. Zároveň stále více nových animátorů z různých míst ČR projevuje zájem zahájit ve své diecézi nebo farnosti práci se seniory a nabídnout jim tak možnost prožívat seniorský věk aktivně a smysluplně.

Uskutečňovat nadále pravidelný a ještě pevnější krok zájmu směrem k seniorům i animátorům seniorů je výzvou pro současné i budoucí generace. Tato snaha je úzce spjata s cílem pomáhat jim v křesťanském životě a jeho dalším růstu s vědomím naděje vyvěrající a ústící v Spasiteli Ježíši Kristu.