Milí a drazí

Autor: Oto Mádr - Číslo: 2012/2 (Dokumenty)

Přepis zvukového záznamu závěrečné řeči pronesené 20. 2. 2007 na sympoziu, které u příležitosti Mádrových 90. narozenin uspořádalo Centrum dějin české teologie KTF UK.

Milí a drazí,

moc jsem vám toho chtěl říci, ale co se mi podaří, nevím. Ale nakonec: proč mnoho mluvit? Už to, že jste tady; a že reagujete, že posloucháte o tom dění, které Duch Svatý v naší české církvi působil a k tomu si vybíral pro různé úkoly různé lidi. A já bych se hlásil především k těm neznámým, kteří nevyčnívali, kteří tiše působili, předávali Boží slovo, Boží život, Boží lásku. A i když nic jiného, tak jenom, že trvali na svém: že jsou Boží a že patří Boží církvi. Bez debaty. Každou neděli v kostele; každé dítě nějak vychovávané v náboženství; každá příležitost, kdy mohli – jste mohli, vy, laici zejména – říci své; a tím zviklat sebejistotu těch hlučných, kteří chtěli zdupat Boží slovo a Boží království.

Proč se jim to nezdařilo? Tolik hluku bylo. Ale proti tomu zvítězí a zvítězila a bude vždycky vítězit ta tichá věrnost, která je spojená s tím nejpodstatnějším – s láskou.

Mít pravdu – to je velká věc. Být takový či onaký – věrný, statečný a tak dále – to jsou věci pro nás křesťany vlastně samozřejmé. Ale: svítit kolem sebe tak nenápadně, to je to nejdůležitější. A jak tu sedíte, každý něco takového jste dělal a děláte. Vy si zasloužíte upřímné poděkování. I za – tedy mohu-li tak skromně učinit – Boží církev, i za její pastýře, kteří tady jsou mezi námi jako jedni z ostatních.

Takže: pomáhejme – ať nám Pán Bůh pomáhá dál – jak jen budeme umět. Čím dál tím lépe. A co ještě? Nashledanou v nebi.