Církev proti korupci a sociální nespravedlnosti

Autor: Kompendium sociální nauky církve - Číslo: 2012/2 (Punctum saliens)

Politická korupce představuje jednu z nejzávažnějších deformací demokratického systému, protože zrazuje jak mravní zásady, tak normy sociální spravedlnosti; poškozuje správné fungování státu a zároveň negativně ovlivňuje vztah mezi těmi, kdo mají v rukou správu, a těmi, kdo jsou spravováni; zvyšuje nedůvěru vůči veřejným institucím, což vede k vzrůstajícímu nezájmu občanů o politiku a o ty, kdo je zastupují, a následně k oslabování institucí. Korupce pokřivuje v samotném kořeni úlohu zastupitelských institucí, protože se tak stávají prostorem politického obchodování mezi požadavky klientů (zájmových skupin) a vládními službami. Dochází k tomu, že politická rozhodnutí upřednostňují úzké zájmy těch, kdo mají k dispozici prostředky k jejich ovlivňování, a brání v uskutečňování společného dobra všech občanů. (čl. 411)

Občan není ve svědomí vázán poslouchat předpisy veřejné autority, které jsou v rozporu s požadavky mravního řádu, se základními lidskými právy nebo s učením evangelia. Nespravedlivé zákony uvádějí morálně poctivé lidi do dramatických problémů v oblasti svědomí. Když jsou vybízeni, aby se podíleli na mravně zlých činech, mají povinnost odmítnout. (...) Nikdo se nemůže vyhnout odpovědnosti za své skutky a na základě této odpovědnosti bude také každého soudit sám Bůh (srov. Řím 2,6; 14,12). (čl. 399)

Autorita se musí nechat vést mravním zákonem: veškerá její důstojnost závisí na tom, že vše koná podle mravního řádu, „který má zase jako svůj počátek a cíl Boha“ (PiT 4–7). Z důvodu nezbytného vztahu k tomuto řádu, který politickou autoritu předchází a na němž se ona sama zakládá, i s ohledem na své zaměření a na lid, jemuž slouží, politická autorita nemůže být pojímána jako síla, která by byla určována výhradně kritérii sociologické a historické povahy. (...) Právě z mravního řádu, nikoli ze svévole nebo z vůle po moci autorita vyvozuje moc závazně rozhodovat a svou mravní legitimitu a má povinnost převádět tento řád do konkrétního působení k dosahování společného dobra. (čl. 396)

Zásada univerzálního určení statků vybízí k tomu, aby se pěstovalo pojetí ekonomie inspirované mravními hodnotami, které nikdy nebude ztrácet ze zřetele původ ani zacílení těchto statků, aby tak bylo možno budovat spravedlivý a solidární svět, v němž by vytváření bohatství mohlo mít pozitivní funkci. Bohatství totiž (...) jako výsledek vynalézavosti, schopnosti plánovat a lidské práce představuje užitečný prostředek k rozvíjení blahobytu lidí i národů a k tomu, aby se zabraňovalo jejich vylučování nebo vykořisťování. (čl. 174)

Univerzální určení statků ukládá společné úsilí o to, aby každá osoba i všechny národy dosáhly takové úrovně, která je nezbytná k integrálnímu rozvoji, aby tak všichni mohli přispívat k rozvoji lidštějšího světa, „v němž by každý mohl dávat i přijímat a v němž rozvoj jedněch nebude překážkou rozvoje těch ostatních ani pohnutkou k jejich ovládnutí“ (LC 90). Tato zásada odpovídá výzvě, kterou evangelium ustavičně adresuje osobám i společnostem všech dob, které jsou neustále vystaveny pokušení dychtit po majetku. Tomuto pokušení se chtěl vystavit i sám Pán Ježíš (srov. Mk 1,12-13; Mt 4,1-11; Lk 4,1-13), aby nám tak ukázal cestu, jak je překonávat za pomoci jeho milosti. (čl. 175)

(...) Sociální nauka má také úlohu žaloby při střetu s hříchem. Jde o hřích nespravedlnosti a násilí, který rozličným způsobem proniká společností a nabývá v ní konkrétní podoby. Tato žaloba se stává soudem a obhajobou práv opomíjených a postižených násilím a týká se především práv chudých, nejposlednějších a slabých. Tento soud a tato obhajoba jsou tím intenzivnější, čím více se nespravedlnost a násilí šíří, čím více postihuje celé kategorie osob (...), čím více vyvolává sociální problémy, působí útlak a nerovnoměrnosti, které postihují společnost. Podnětem a určením valné části sociální nauky církve jsou velké sociální problémy, na něž je třeba poskytnout odpověď ve smyslu sociální spravedlnosti. (čl. 81)

Papežská rada pro spravedlnost a mír, Kompendium sociální nauky církve, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2008.