V zápasech za Boží věc

Autor: Marie Blažková - Číslo: 2012/1 (Osobnosti)

Z rozhlasové recenze vysílané Radiem Proglas 9. 3. 2008.

„Odkudsi se neslyšně vynoří, sám se přitom učiní zcela nenápadným, a pouze na něco upozorní. To ‚něco‘ je ale natolik důležité, že nelze couvnout. Jeho zaujetí pro věc přejde i na vás, nelze odolat. Čtu-li, že ti, kteří se učinili těmi nejmenšími služebníky, budou největší v království Božím, vzpomenu vždycky na něho.“ Tuto pěknou charakteristiku jednoho z nejvýznamnějších českých teologů současnosti patera Oty Mádra z pera Petra Příhody najdeme na záložce výborné knihy, vydané v nakladatelství Vyšehrad.¹ Ráda bych ji doporučila našim posluchačům, poněvadž přináší nejenom pozoruhodný životní osud výjimečného a osobně mimořádně statečného českého kněze, nýbrž i svědectví o významném úseku naší nedávné historie. (...)

„Křesťanská svoboda není jen uvolnění od něčeho, nýbrž svoboda k něčemu: k pravé autonomii. Bůh nám nabízí nepřekonatelně plný smysl života tím, že mu sloužíme ve svých bližních. Služba ovšem zahrnuje oběť svobody. být pro druhé zmenšuje možnost být pro sebe. Přesto opět zkušenost potvrzuje Kristovo zaslíbení, že kdo se kvůli němu vzdá svého, už v tomto životě dostane stokrát více. Blahoslavení chudí v duchu jsou svobodní od sebe, jejich život není prázdný. To je poklad, který nerezaví a nemůže být nikým odcizen.“² Oto Mádr si vnitřní svobodu nenechal vzít nikdy. Ve své knize vzpomíná například na situaci, kdy se jej během mnohaměsíční vyšetřovací vazby snažili přimět k přiznání skutků, kterých se nedopustil: „Byl jsem v temnici, listopadová zima, tam se netopilo, a já věčně nachlazený. Ráno takzvaná káva s kouskem chleba. Celý den jsem musel chodit, večer jsem si mohl lehnout, ale na ledový beton, takže jsem prochodil i noc. Po druhém poslání do temnice jsem řekl referentovi, který se zajímal o můj dojem z takového zacházení: V temnici někdo změkne a někdo ztvrdne!“

(...) Na teologické fakultě Univerzity Karlovy vyučoval Oto Mádr bohužel jen krátkou dobu. Přesto jej za svého učitele považuje i řada lidí, kteří jej osobně neznali nebo se s ním setkali jen letmo, znají však jeho práci a nechávají se inspirovat příkladem jeho života.

V zápasech za Boží věc není biografie nebo kniha rozhovorů, jaké se známými osobnostmi sepisují pilní redaktoři jako na běžícím pásu. Dá se myslím říci, že neobsahuje zbytečné slovo.