Udělení Ceny Oto Mádra za léta 2010–2011

Autor: Jolana Poláková - Číslo: 2012/1 (Panoráma)

Koncem loňského roku přišel čas opět shromáždit v uplynulých dvou letech publikované příspěvky těch autorů, kteří v době předání svého textu naší redakci ještě nedovršili svých třicet pět let, a předložit je odborné porotě k vyhodnocení. Těchto kandidátů udělení Ceny Oto Mádra bylo tentokrát devět. Porotu tvořili čtyři univerzitní profesoři.

Znění jednotlivých vyjádření:

Ignác A. Hrdina (Praha)

Tak jako přede dvěma lety, i letos je obtížné vybrat z žánrově rozdílných dvanácti textů uveřejněných v TT 2010 a 2011 ten, který považuji za nejlepší – všechny je mohu hodnotit jako kvalitní. Velmi mne zaujal (a proto jej doporučuji k ocenění) článek kolegy JAKUBA KŘÍŽE, uveřejněný v TT č. 1/2011 (s. 20–14), Neutralita, nebo nepřátelství? Poznámky ke vztahu státu a náboženství. Autor je navzdory svému mládí zkušeným konfesionalistou – je mj. autorem komentáře k zákonu o církvích a náboženských společnostech v renomované řadě komentářů C. H. Becka. V uvedeném článku správně vnímá „posun od neutrálního pozitivního postoje k náboženství směrem k náboženství nepříznivému laicismu“ v řadě států. Tento fenomén autor analyzuje na pozadí judikatury českého ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku; byl to právě posledně jmenovaný soud, který se pokusil svým skandálním (naštěstí nepravomocným) rozsudkem zakázat kříže ve veřejných školách v Itálii. Jde o případ negace hlavního z kořenů evropské civilizace, daný pokřiveným chápáním lidských práv. Autor ve svém článku, skromně označeném jako poznámky, brizantně ukazuje, že „konfesní neutralita státu neznamená vyloučení náboženství z veřejného prostoru“; a lze mu dát za pravdu: není znám případ, že by takovýto postoj státu k náboženství přinesl skutečné „bonum commune“ pro jeho občany – a o to by představitelům státu mělo jít na prvním místě.

Mikuláš Lobkowicz (Eichstätt)

Pro Cenu Oto Mádra mám dva návrhy a přikloním se tomu, který dostane většinu hlasů. Jsou to dva texty různého druhu.

Velmi se mi líbil článek VOJTĚCHA ŠIMKA o Berďajevovi (TT 2/2010). Na jedné straně je dnes Berďajev zapomenutý filosof, na druhé straně je jedním z nejvýznamnějších ruských náboženských myslitelů. Článek je velmi dobře doložený a obsahuje neobyčejně mnoho skoro neznámých údajů. Nikdy jsem nepotkal český text, který o něm tak důkladně mluví.

Můj druhý návrh je zcela jiný: článek MICHALA ČERNÉHO o mlčení přede mší (TT 1/2010). Je to článek jakoby tichý, ale týká se často zapomenuté a současně velmi důležité pravdy. Kdyby dnes bylo ve světě více – především mladých a mladších – kněží, kteří si tuto pravdu uvědomují, neslyšeli bychom tolik nepromyšleného žvanění před denním nebo alespoň týdenním setkáním s Pánem. Už že o tom vůbec autor píše, je záslužné, a píše o tom důkladně a rozumně.

Karel Skalický (České Budějovice)

PETR PAVLAS, Teilhard, Monod a Dawkins aneb Není evolucionismus jako evolucionismus (TT 4/2010).

Pavlasova studie je mistrně utkána jako střet tří vysvětlení faktu přírodního vývoje pomocí tří evolucionismů, Teilhardova, Monodova a Dawkinsova, jež zasahují nejen do metodologické sféry empirické přírodovědy, ale též do sféry nadempirického myšlenkového postupu vlastního filosofii a v důsledku toho i teologii. Jde tudíž o tříposchoďovou problematiku. Jejich expozice, porovnání a vyvozování závěru je provedeno s velkou znalostí všech tří projektů a jejich metodologie, přičemž, jak se mi to jeví, autor nastiňuje jakousi „meta-metodologii“ pro porovnávání podobných projektů, když vytyčil tři kritéria, totiž přiměřenost, hloubku a konstruktivnost, jimiž podezdívá závěr, že Teilhardova koncepce je podloženější. Pozoruhodnost vidím především v nástinu jeho, jak jsem si ji dovolil nazvat, „meta-metodologie“, jež by si zasluhovala další rozvedení, neboť v ní vidím tu největší obnovnost.

Ladislav Tichý (Olomouc)

Vybrat mezi letošními kandidáty Ceny Oto Mádra toho, kdo má tuto cenu dostat, nebylo snadné. Na jedné straně bylo bez větších obtíží poznat, že prakticky všichni autoři psali své příspěvky s velkým nadšením a také nemalou snahou přesvědčit čtenáře o důležitosti svého tématu a o správnosti předkládaných argumentů. Ovšem na druhé straně se i v článcích se závažnými a zajímavými tématy objevovaly nemalé nedostatky, ať už to byla otázka jazyka (např. nevhodné užívání cizích slov) nebo nepříliš logické, a tím také málo přesvědčivé upořádání látky či nesprávné uvádění dokladů z literatury. Tyto nedostatky by se daly omluvit malou zkušeností autorů, ale vítězný článek by je neměl obsahovat. Jako prostý těchto v určitém smyslu „dětských“ nemocí se mi jevil pouze článek Neutralita, nebo nepřátelství? Poznámky ke vztahu státu a náboženství od JAKUBA KŘÍŽE (TT 2011/1). Tento článek je nejen psán bezchybným a srozumitelným jazykem, ale také zvolený postup při předkládání a probírání problematiky se jeví jako logický a přesvědčivý. Autor rovněž s předvídavým citem odpovídá na otázky, které si čtenáři při četbě mohou položit. Po přečtení článku je čtenáři jasné, co chtěl jeho autor sdělit. Proto, ačkoliv se nejedná o článek s čistě teologickou tematikou, neváhám ho pro jeho formální i obsahové kvality navrhnout na Cenu Oto Mádra za roky 2010–2011.

Z hodnocení poroty vyplývá, že laureátem letošní Ceny Oto Mádra se stává JAKUB KŘÍŽ. – Je absolventem pražské Právnické fakulty UK a loni dovršil svých třicet let. Pracuje jako zástupce ředitelky odboru církví na Ministerstvu kultury ČR a působí na katedře ústavního práva Vysoké školy finanční a správní. Byl předsedou Mladých křesťanských demokratů.

Redakce TT děkuje členům odborné poroty a blahopřeje letošnímu laureátovi.