Podzemí 80. let I.

Autor: Adolf Rázek - Číslo: 2012/1 (Dokumenty)

Za přátelství s ThDr. Oto Mádrem, Otíkem, děkuji Pánu, který nám v Pražském jaru daroval politické uvolnění. Přednášky „Živé teologie“ byly místem prvních setkání nás bývalých muklů.

(...) V roce 1978 začala nová životní etapa. Otík se stává šéfredaktorem, vydavatelem i nakladatelem samizdatové literatury a od první poloviny 80. let i dovozcem křesťanské literatury. Tato již z výčtu zřejmá široká činnost byla umožněna spoluprací velkého počtu přátel v ČSR i v zahraničí.

První samizdaty byly opisy na průklepovém papíru v desítkách výtisků. Ještě před rokem 1980 vyšel Teologický sborník za velmi aktivní spolupráce s P. Josefem Zvěřinou a „tiskařem“ P. Radimem Hložánkou v Hoštce. Texty, vytvářené už cyklostylovou technikou, přijaly k odlišení od různých jiných tiskovin název Teologické texty a jejich poslední, 17. číslo bylo věnováno otázkám víry v našem světě z hlediska význačných světových teologů (Rahner, Valadier, Kasper a další). V ediční řadě „Duch a život“ bylo vydáno do roku 1989 také 17 titulů, v řadě životopisů „Přátelé“ jich vyšlo 13. Pozornost byla věnována i charismatické obnově čtyřmi tituly, od roku 1985 byla vydávána ročenka pro psychology Psí a v letech 1988 a 89 dvě čísla časopisu pro bioetiku a pastorální medicínu Salus.

Nejširšímu okruhu čtenářů byla určena „Alfa-Omega“ se čtyřmi publikacemi, a zejména 37 monotematických krátkých textů v řadě „Orientace“, odpovídajících na aktuální otázky. Náklad jednotlivých titulů se pohyboval ve stovkách až 2000 kusů.

Distribuce byla prováděna za pomoci sítě spolupracovníků, především z řad bývalých muklů, zejména duchovních, ať s nebo bez „státního souhlasu“, kteří rozšiřovali i dováženou literaturu katolickou a evangelickou do obou společenství. Je samozřejmé, že činnost nezůstala Státní bezpečnosti utajena, protože, jak víme již z Písma, jeden z dvanácti zrazuje.

Dr. Mádr byl také jedním z iniciátorů Desetiletí duchovní obnovy, a jeho přičiněním vznikla i skupina pracující na jeho zajištění v nelegálních podmínkách, paralelně vedle skupiny pracující legálně.

StB v roce 1984 zhodnotila situaci následovně: „Nelegální církev po překonání vnitrostranické a vnitrostátní krize po r. 1968–69 byla donucena stáhnout se do ústraní a přejít na kvalitativně vyšší a tím i náročnější formy své práce (…) došlo zde k propojení na zahraniční církevněpolitická centra.“ Dále konstatovala, že se „podařilo rozkrýt řídící centrum a dokumentovat činnost zejména ThDr. Josefa Zvěřiny a ThDr. Oto Mádra (…) od tvrdého soudního postihu se upustilo“.

Stejně tak se upustilo, dík mezinárodní publicitě a otevřené podpoře otce Tomáška, od tvrdého postihu skupiny laiků zajišťujících tisk a distribuci samizdatů, zatčených v dubnu 1985. Bezpečností tehdy zabavené zařízení se podařilo brzy nahradit a činnost v roce 1986 podmínečně odsouzených mohla pokračovat.

Byla tak doložena slova bl. Jana Pavla II: „V ČSSR nelegální církev neexistuje. Pracuje zde legální katolická církev, pouze v nelegálních podmínkách.“

Adolf Rázek

Autor (nar. 1930) je inženýr elektrotechniky. Po propuštění z vězení pracoval jako dělník a technik, později jako vedoucí technicko-hospodářské správy Matematického ústavu ČSAV. V 90. letech působil v hodnosti plukovníka jako vyšetřovatel a dokumentarista Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu.