Nová svoboda III.

Autor: Michal Altrichter - Číslo: 2012/1 (Dokumenty)

První okruh vzpomínek pochází ještě z mého bohosloveckého mládí. Jako Litoměřičan jsem jezdíval ke kardinálu Tomáškovi a nasazoval se též na liturgické asistenci k slavnostem v katedrále apod., a tam byla možnost se sejít s O. Mádrem. Setkávání jsem domlouval přes našeho jezuitu Jakubce. Co mi utkvívá v paměti: jeho svižná chůze, byl příjemně civilně oděný (ne ve smyslu, že tehdy nemohl být třeba kněžsky oděn, ale spíše, že z něho vyzařovala rahnerovská Weltfreundigkeit), měl jasné zacílení vpřed, v jednom okamžiku sledoval i několik pohybů, mnohé komentoval, jako by pro něj bylo vše relevantní. K jezuitům byl spíše zdrženlivý, a nebyla v tom jen zkušenost ze setkání s českými jezuitskými současníky, ale zdálo se mi, že i jakási pozdější reflexe na jeho dřívější římské zkušenosti z Gregoriany (myslím, že určité vyhraněné typy mu nesedly). Samozřejmě, na bubenečská léta jezuitského gymnázia nakonec vzpomínal rád, obdivoval Kajpra, Šilhana; pak věděl o Rahnerovi, Waldenfelsovi příliš mnoho, než aby řekl něco negativního. A nás tovaryše, v dobrém smyslu, tehdy posunoval z českého regionu do světovějšího dění.

Druhá zkušenost s ním: setkání Špidlíka s Mádrem. Jsou to jakoby dva světy, ale přitom na jednom společném poli. Na střeše římského Centra Aletti byla najednou prudká diskuse o německých teolozích, vůbec o východisku teologie. Špidlíkovi nešel pod fous Mádrův „střed“. Říkal, že je to věc individuálního rozlišení, že i něčí vychýlení ze standardu může právě vychovávat osobnosti. Jinak byl třeba T. Špidlík dosti potěšen, když měl kázat na výročí 75 let kardinála Vlka v katedrále a že tehdy směl i zmínit výročí O. Mádra. Velice hodnotil jeho pracovitost, důslednost apod. Samozřejmě, hluboce respektoval obrovské Mádrovy domácí zásluhy.

Třetí okruh bych pojmenoval korespondence. Když jsem v Innsbrucku v roce 1991 sepisoval práci o Suarezovi, věděl jsem, že se mu O. Mádr věnoval během studií v Římě: byl mi tedy nápomocný při konzultaci. Mladého člověka svým postojem výrazně podpořil. Šlo mu tehdy o zdůraznění Suarezova začlenění mystického prvku do filosofování a odvážné prolínání mezioborové. Také dosti zdůrazňoval, že se filosofická témata musejí nahlížet teologicky.

Pak jsou to četné střípky i ze setkávání evropských teologů: přál si živou diskusi, zatímco ona někdy skomírala. Uvědomoval si, jak je mladší generace teologů roztříštěná. Jednu výraznou vzpomínku na něj mám. Když bylo po jakési přednášce na Thákurce v Pastoračním středisku, zloději nám právě vykradli auto a já pobíhal s lopatkou plnou střepin a špinavou metličkou před budovou. Tu mne zastavil příchozí O. Mádr se slovy: „Mladý muži, i kdyby vám porozbíjeli všechna okna, k teologii se musí přistupovat poctivě v jakékoli situaci.“ Tak si povídám, že i tehdy, jsou-li okna dnešní situace místy zamlžená, děravá, jde jen o průchozí jevy stále žádoucí poctivé teologie.

Michal Altrichter

Autor (nar. 1965) je jezuitský kněz, docent spirituální teologie na Cyrilometodějské teologické fakultě UP v Olomouci.