Kroužky vysokoškoláků IV.

Autor: Elena Ondrášová - Číslo: 2012/1 (Dokumenty)

Když se řekne Oto Mádr, první, co mě napadne, je označení spiritus agens.

Jako vysokoškolačka jsem byla zapojena do práce různých skupin studentů na fakultách i na kolejích. Našich pravidelných schůzek se vždy účastnil i nějaký kněz, kterého pozval ten, kdo schůzku pořádal – většinou tímto knězem byl právě Oto Mádr. Měl pro nás vždy připravené nějaké duchovní slovo, ale do paměti se mi vryl tím, jak se zajímal o každého z nás. Vyptával se, co kdo byl schopen od minulé schůzky vykonat, a velmi bděl nad tím, abychom, když jsme se do něčeho dali, v tom také vytrvali. A pokud někdo ve svém úsilí polevil, snažil se ho znovu vyburcovat k činnosti.

Sedával pravidelně v jedné zpovědnici u kapucínů na Hradčanech, a tam jsme za ním chodívali také s různými vzkazy. Zpětně se to ukázalo jako velká neopatrnost, StB zpovědnici hlídala a všechny si nás fotografovala. To také přispělo k mému zatčení v lednu 1952. Poté, co Vladimír Jukl odešel z Prahy, jsem totiž zprostředkovávala kontakt mezi ním a Oto Mádrem, protože jsem jezdívala z Prahy domů na Slovensko.

Elena Ondrášová (roz. Pellerová)

Autorka (nar. 1927) vystudovala Matematicko-fyzikální fakultu UK. Komunistickým režimem byla 8 let vězněna. Po svém propuštění (1960) pracovala nejprve jako dělnice, teprve od konce 60. let byla zaměstnána v pražském Podniku výpočetní techniky.