Kroužky vysokoškoláků I.

Autor: Zora Turková-Piatkevičová - Číslo: 2012/1 (Dokumenty)

Jako všechny moje vzpomínky na dětství a mládí, jsou i tyto vzpomínky na patera Mádra a na chvíle s ním strávené jen útržkovité, nezakotvené v kontextu. Ani už nevím, kdy přesně jsem se dík svým terciářským spolusestrám Marii K. a Dagmar K. začala účastnit kroužků, které pater vedl. Předcházelo myslím to, že p. Mádr nastoupil po vyhnání kapucínů do kostela pod Loretou, kam jsme pravidelně chodily. Jak jsme s ním navázaly osobní kontakt, si už nepamatuji – pravděpodobně při zpovědích. Já jsem byla tehdy v oktávě, uvažovala jsem o vysoké a pater mě v tom podporoval.

Konkrétní vzpomínky na naše kroužky mám jen mlhavé, i když se párkrát konaly i u nás v bytě. Probírala se mravouka, střídaly jsme se na zpracování témat, čerpaly jsme přitom ze tří pramenů: ze Speszovy Kasuistiky, Dacíkovy mravouky (přesný název už nevím) a z Peckovy knížky Umění žíti. Bývalo nás tuším kolem čtyř až šesti, samé dívky. S ostatními kroužky jsme v kontaktu nebyly, i když některé lidi z nich jsme znaly. V době páterova zatčení, kdy došlo i na výslechy a postihy lidí jemu nejbližších, jsme trochu čekaly, jestli dojde i na nás. Že nedošlo, za to vděčíme paterově schopnosti zametat stopy a jeho nesmírné odpovědnosti za druhé. Tehdy se nám jako jedněm z prvních dostalo do rukou dnes už historické, ale stále platné „Slovo o této době“.

Víc o naší práci v kroužcích bohužel říci nemohu, ale atmosféru tehdejšího společenství si vybavuji dodnes. Stejně tak prožitek intimních chvil při slavení eucharistie, při zpovědi, při promluvách a duchovních cvičeních. Vybavuji si tón paterova tichého hlasu, nepatetické a věcné sdělování věcí nejniternějších. Žádné velezbožné řeči, ale náročné výzvy k zajetí na hlubinu. Z toho, co nám dával, žiji dodnes, i když si to často neuvědomuji a i když přečasto selhávám. Byly jsme s p. Mádrem poměrně krátkou dobu, ale bylo to tak intenzivní, že to vydalo na léta.

Po paterově propuštění z vězení jsem se s ním ještě několikrát setkala. Přestože toho tolik prožil, přestože se během svého dalšího života setkal s tolika výjimečnými lidmi a měl tolik vzácných a oddaných přátel, spolupracovníků a obdivovatelů, zatímco my jsme se z jeho života vytratily, při našich letmých setkáních se k nám vždycky věrně a láskyplně hlásil. Nezapomněl.

Zora Turková-Piatkevičová

Autorka (nar. 1931) působila jako středoškolská profesorka a překladatelka. V „normalizačních“ 70. letech směla jako praktikující katolička pracovat pouze v dělnických, později administrativních profesích.