Nabídky duchovního léčení – humbuk, nebo alternativa?

Autor: Herbert Busch, Birgit Schiller - Překlad: Miloš Voplakal - Číslo: 2011/4 (Praxe)

Pastoralblatt, 3/2010.

Stále více pacientů hledá kromě návštěvy rodinného lékaře nebo psychoterapeuta zároveň – často i výhradně – kontakty k duchovním léčitelům nebo esoterickým nabídkám spásy.

Trh s esoterickou životní pomocí vzkvétá a neměl by zůstat bez komentáře z hlediska lékařských praktiků, z terapeutické perspektivy a jistě též z pohledu duchovní správy.

První rozlišující kritéria

„Alternativní“ jsou takové postupy, které se usídlily vně klasické školské medicíny nebo uznávaných psychoterapeutických metod a úmyslně se vzdávají přírodovědeckého zdůvodnění a ověření nebo uznání jako terapeutická metoda nebo postup ji doplňující.

„Esoterické“ jsou ty názory, které – nehledíce na hlavní proudy vědeckého a náboženského myšlení – zastávají názor, že existuje vyšší poznání, které se sděluje jen mimořádně citlivým nebo zasvěceným.

Toto „zvláštní vědění“ je svými zastánci získáváno v náboženském vidění nebo meditaci a zprostředkováno magickými úkony nebo přenosem energie. Zájemci jsou postupně zasvěcováni, resp. školeni, aby nově získané poznatky předávali dál, nebo se sami cítí svými zážitky k tomu povoláni.

Vztažné body k lékařství a psychologii

– Mnozí esoterici a poskytovatelé alternativ se domnívají, že svými duchovními poznatky mohou dojít k platným diagnózám a účinným metodám léčení.

– Mnozí se domnívají, že mohou lidem nabídnout šance k vyléčení a rozvoji svou prací s energetickými poli a silami člověka a vesmíru, v něž věří, nebo kontaktem s božským při léčení duchem, v transu a přenosem sil (např. prací s čakrami nebo aktivací energie čchi).

– Jiní slyší „vnitřní slovo“, božské vnuknutí nebo zprávy od andělů, duchů nebo zemřelých.

– Opět jiní používají astrologii, tarotové karty a horoskopy k alternativní pomoci.

Zpravidla se jedná o blahodárná nebo varovná poselství a o symbolizaci problémů a věcných obsahů. Výklady a ochranné rituály mají povzbudit znejistělého a hledajícího člověka, aby se sám uzdravil pomocí své osobní víry. To vše je v protikladu k střízlivým diagnózám, reflektovaným rozhodnutím a závazným výrokům medicíny a psychologie. Ale právě zde leží podle našeho názoru velká výzva pro lékařství a psychoterapii – totiž, že při všech nepopiratelných rizicích mohou lidský příklon, rituál, sugesce, symbolizace, varování a podněty působit zcela léčivě. Cena, kterou platí příznivci této scény, spočívá v tom, že výlučné omezení na náboženský nebo spirituální výklad povede k ignorování nezbytnosti jiných výkladů a příčin, např. organické příčiny choroby.

Nábožensko-psychologické hodnocení

Mnohé alternativní postupy čerpají svou atraktivitu z odporu vůči tomu, co je obvyklé, a z kulturně-náboženských kořenů. Zatímco odpor k obvyklému je spouštěn obecnou nechutí k církvi, vědě, technice a společnosti, spočívají počátky alternativních postupů pravidelně v cestách obrácení, poznání nebo osvícení, tj. předpokládají ochotu věřit, kulturní vztah, dodržování pravidel, následování, práci na sobě a vytrvalé cvičení.

Právě zde však leží problém. Je příliš málo „učitelů“ schopných spirituálního vedení a stěží existují žáci, kteří věnují čas, trpělivost a vytrvalost výzvám těchto cest.

Většina těchto nabídek je v důsledku toho odtržena od svých kulturních a náboženských podkladů a nabízena na trhu jako produkty (workshopy, semináře, nabídky pomoci pro život). Těmto zkrácením pak podléhají i mnozí konzumenti. Očekávají rychlé zlepšení bez „vážného a vytrvalého snažení“, tj. bez toho, že by skutečně chtěli něco ve svém životě změnit. Metody se tak stávají všeléky, které lze v případě potřeby libovolně kombinovat a vždycky aplikovat, místo aby se hledaly příčiny a spouštěcí mechanismy nemocí a duševních poruch v organické oblasti a též ve vlastních zážitcích a chování. Chvályhodnými výjimkami jsou např. jóga bez nároku na osvícení, jako prostředek duševní a tělesné harmonizace, akupunktura jako metoda, které se lze naučit, tai-či nebo meditativní tanec a hudební terapie jako koncentrační postupy. Jsou srovnatelné s kreativními umělecky terapeutickými nabídkami, snáze se integrují a neztrácejí svůj účinek i bez spirituální dimenze.

Esoterická životní pomoc a vlastní pomoc mají své hranice; podle našeho názoru je bezpodmínečně třeba lékařské péče při:

– úrazech při nehodách,

– těžkých úrazech hlavy a mozku,

– infekčních nemocech s vysokým rizikem poškození,

– zhoubných onemocněních (počáteční stadia rakoviny), zvláště u dětí,

– akutních onemocněních, která mohou vést k funkčním poruchám orgánů,

– traumatických zážitcích psychické povahy,

– psychických poruchách s rizikem poškozování sebe či jiných.

Zde je třeba důsledně varovat jak pacienty, tak rodinné příslušníky před výhradním užíváním spirituálních nabídek léčby nebo před výhradním sebeléčením tzv. měkkými nebo alternativními metodami.

Rizika při použití esoterické životní pomoci a odpovídajících léčebných postupů spočívají

u uživatele léčby:

– v posunu symptomů nebo útěku před vlastní odpovědností,

– v předávkování či přehánění,

– ve výlučnosti léčby bez konzultace s odborníky,

– v psychické citlivosti a nestabilitě uživatele,

– v nepředvídatelném účinku prostředku nebo metody,

– ve vzájemném působení v psychosociálním smyslu, např. na partnerský vztah nebo rodinu,

– ve vedlejších účincích duševní povahy, jako jsou neklid, úzkostné stavy atd.,

– ve vývoji závislosti na nabídce sekt,

– v kontraindikaci pro dotyčnou osobu, tj. nevhodnosti pro ni,

– v překračování mezí tělesné a duševní povahy poskytovatelem,

– v přetěžování ve snaze docílit účinku,

– v odmítání životně důležité medikace,

– v obtížnosti ručení a regresů v případě neúspěchu,

– ve vyvolání latentních psychických poruch;

u poskytovatele:

– v narcistickém velikášství, tj. poskytovatel neúměrně přeceňuje své schopnosti,

– v přeceňování účinnosti metod a cvičení,

– v nezjištění kontraindikace, tj. situace, kdy z tělesných či duševních důvodů je metoda nevhodná,

– ve vykořisťování zákazníků nepřiměřenými honoráři nebo příliš vysokými časovými a osobními náklady,

– v diferenciálnědiagnostickém nevyšetření příčin, např. konzultací s lékaři či psychiatry,

– v nedostatku biografické a sociálněpsychologické anamnézy, tj. hledání osobních či sociálních spouštěčů zdravotních poruch,

– v sektářském pozadí poskytovatele nebo jeho vztažné skupiny,

– ve fušerství a šarlatánství,

– v nedostatku dokladů o vzdělání a zkouškách, které by mohly doložit schopnost poskytovatele,

– v nedostatku možnosti propojení, odsouhlasení a delegování,

– v nepřítomnosti kontroly zřizovatelem nebo uznanými odbornými svazy.

Kritéria k posuzování alternativních nabídek

Následující kritéria by měla pomoci při posuzování alternativních nabídek. Vlastní zkušenosti s modlitbou a meditací, koncentrační pohybovou terapií, jógou, vlastní znalosti náboženství a spirituality jsou též užitečné.

– Lékařská, terapeutická nebo pedagogická kvalifikace poskytovatele (uznaná zastřešující organizace, jako např. Svaz německých učitelů jógy, státem uznávané vzdělání, práce v uznaném zařízení; činnost v oblasti psychosociální základní péče u státního nebo svobodného zřizovatele je přinejmenším prvním dokladem kvalifikace).

– Je třeba prozkoumat izolační riziko a závislostní potenciál. (Představuje se nabídka jako jediná správná a jiné možnosti pomoci jsou odmítány nebo zesměšňovány? Poukazuje se např. na nezbytné lékařské či psychoterapeutické objasnění určitých symptomů?)

– Je třeba přezkoumat jasnost a dosažitelnost slíbených výsledků. (Co je pravé Já? Co je osvícení? Jaké sliby uzdravení se poskytují?)

– Je třeba prozkoumat potřeby osoby hledající pomoc a cíle terapie: Chce pacient skutečně transcendenci, osvícení a tajné vědění, nebo chce „jen“ žít zdravěji, bez bolestí, klidněji a bez zátěže?

– V jakém poměru jsou náklady k užitku pro uživatele?

– Zná poskytovatel meze, nebezpečí a předpoklady své nabídky a sděluje to svým zákazníkům?

– Může nabídka zhoršit stav pacienta? (Např. extrémní půst, výživa světlem, odmítnutí životně důležitých léků.)

– Využívají se potřeby nebo nemoc pacienta k vytvoření vazby na léčebnou nauku nějaké sekty?

Kromě šancí a rizik, které jednotlivci dává svobodná volba léčebné metody, vznikají často (i nechtěně) rizika, která mohou spočívat v zahnání do úzkých, v ovládnutí a manipulaci. V nejextrémnějších případech to vede k hmotnému vykořisťování a k psychickým závislostem na poskytovatelích.

Alternativní léčebné metody, i když jsou esoterického původu, mohou při kritickém zkoumání a se souhlasem ošetřujícího lékaře nebo psychoterapeuta představovat rozumný doplněk a etablovanou léčebnou metodu. Bylo by žádoucí, aby se léčitel i pacient podrobili tomuto kritickému posouzení.