K článku Tomáše Bayera „Co s evolucí II“
Autor: Vladislav Běhal - Číslo: 2011/4 (Dialog)
Po přečtení článku Tomáše Bayera v TT 4/2010 jsem se nemohl nepozastavit nad demagogií spojenou s neznalostí problému. Začnu definicí biologické evoluce uváděnou autorem: „Biologická evoluce je definována jako postupná kumulace změn v živých systémech, a to od buňky až po populace, případně ekosystémy. Její podstatou jsou změny v genomu (mikroevoluce), které se posléze (a třeba i se zpožděním) mohou projevit na živém organismu makroskopicky (makroevoluce). To je proces, který prokazatelně probíhá a patří k organickému životu stejně jako růst, rozmnožování či dráždivost. Samotná biologická evoluce je tedy doloženým faktem, a co zůstává teorií, je otázka abiogeneze (mechanismus vzniku genetického kódu uloženého v DNA).“
Tato definice je pravdivá a je doložena fakty, pokud jde o patologické změny v genomu jedince, které se kumulují a posléze se mohou projevit i makroskopicky. Jenže v tom není podstata sporu mezi zastánci a odpůrci evoluce podle Darwinovy „teorie“. Problémem jsou změny vedoucí ke vzniku nového druhu, které jsou podmíněny vznikem nové bílkoviny (enzymu) náhodnými změnami v genomu jednotlivce, jakožto základním krokem vedoucím k vzniku nového druhu. Nic takového nebylo prokázáno, nebyl pozorován vznik nového druhu za 150 let ani u mikroorganismů majících generační dobu několik desítek minut (bakterie) nebo hodin (kvasinky). Nebyl nalezen ani nový enzym u Octových mušek pěstovaných po 50 let v tisících chovech a podrobených působení různých mutagenů, natož vznik nového druhu. Vznik nového enzymu náhodnými mutacemi prostě není možný, protože i když jen 5 % genomu kóduje životně důležité enzymy, tak každá dvacátá náhodná mutace eliminuje takovýto enzym a nenarodí se životaschopný jedinec. Pravděpodobnost vzniku jen malého enzymu, kódovaného 1 000 bází DNA, náhodnými mutacemi, je 1 : 10600, tedy v reálném čase nulová. Přírodní výběr nevytváří nové druhy, ani nemůže vytvořit nový enzym, jenom chrání druh před degenerací. Vznik nových ras v rámci druhu nevede k obohacení genomu, ale ke ztrátě genů, tedy je to spíš devoluce. Ani paleontologie nepřinesla žádný důkaz o existenci nějakých mezistupňů mezi jednotlivými druhy. Darwinova „teorie“ o vzniku druhů náhodnými změnami genomu jednotlivce je vědecky překonaná a udržuje se jen terorem darwinistů, kteří obsadili významná místa na univerzitách, vědeckých ústavech a redakcích časopisů a potlačují, velmi nevybíravými způsoby, všechny kritiky Darwinovy „teorie“. Jak ukazuje T. Bayer, s pojmy evoluce a biologická evoluce lze různě manipulovat a zamlžovat pojmy a podstatu problému.
Otázkou je, jaký vliv měla Darwinova evoluční „teorie“ na vznik nacistického rasismu. Rasismus je starý, kam sahá lidská paměť. Antičtí Řekové považovali barbary za určené k otrocké práci v okovech a černochy za křížence lidí s opicemi. Tento názor zastával i Voltaire a byl také zuřivým antisemitou. Rovnost mezi lidmi přinesl až Ježíš Kristus, už svým „Otče náš“. Křesťanství hlásá, že člověk, díky nesmrtelné duši, má takovou hodnotu a je natolik povznesen nad ostatní tvory, že fyzické rozdíly mezi lidmi jsou zanedbatelné. Před Bohem jsou si všichni lidé rovni. V padesátých letech 19. století Arthur Gobineau, francouzský spisovatel a diplomat, napsal knihu O nerovnosti lidských ras, v níž dokazuje, že nositeli pokroku byly čisté rasy a v Evropě, po pádu Říše římské, to byli čistokrevní Germáni. Jak píše Václav Černý, byl tento názor v roce 1932 všeobecně akceptovaný, zejména v Německu. Vědecké zdůvodnění, pokud darwinismus je považován za vědu, přinesl Darwin svojí „teorií“.
Už právě Darwin v knize O původu člověka staví černochy a australské domorodce téměř na úroveň goril a považuje je za „morálně otupělé“. Píše: „Vyšší, civilizované rasy po celém světě vyhladí bezpočet nižších.“ E. Haeckel, Darwinův nadšený zastánce a autor podvodu, ve kterém dokazoval, že vývoj embryí obratlovců opakuje vývoj druhů, napsal: „Němci se od společného opičího základu vzdálili nejvíce. Po psychologické stránce mají nižší rasy blíže k zvířatům než k civilizovaným Evropanům. Je proto nutné přiřadit jejich životům jinou hodnotu.“ Haeckel propojil darwinismus s představou magické germánské pohanské minulosti, jež může osvobodit Německo od morálních hranic, které určuje křesťanství, ve prospěch přísné evoluční logiky. Podle Haeckela „křesťanské nevědecké přesvědčení, že člověk má duši, je příčinou degradace rasy“. K těmto názorům se hlásily, nejen v Německu, intelektuální vrstvy, včetně význačných akademiků, dávno před Hitlerem. Významnou roli sehrál i antisemitismus, hojně rozšířený v Rakousku, Francii a Německu.
Nástupem nacismu se výše uvedené názory dále rozvíjely. Rudolf Hess, místopředseda NSDAP, konstatoval, že „národní socialismus není nic než aplikovaná biologie“.
Hitler chtěl léčit neduhy společnosti darwinistickými prostředky. V Mein Kampfu se hlásí „k nemilosrdnému odhodlání vyřezat všechny výrůstky (společnosti), které nejsou schopny pokroku (…) Nejvyšším cílem lidské existence je zachování rasy.“ Evoluční proces se stal soudcem veškeré morálky. Podle této logiky je vyhlazování jednotlivců a ras považovaných za méněcenné nejen morálně oprávněné, ale dokonce žádoucí a nutné. Holocaust byl jen praktická aplikace Darwinovy teorie na živočišný druh Homo sapiens. Svět měl ovládnout nový druh, Homo germanicus, nadčlověk; jiné lidské rasy, včetně Slovanů, měly být nejdříve zotročeny a posléze vyhubeny. V tom viděl Hitler vyšší poslání, dané mu přírodními zákony evoluce.
V současné době je darwinismus hlavní zbraní militantních ateistů, reprezentovaných Dawkinsem, v boji proti víře v Boha a křesťanství. Paul Johnson nazývá Darwina „svatým patronem všech ateistů“.
