Povolání teologa

Autor: Benedikt XVI. - Číslo: 2011/3 (Punctum saliens)

Z homilie pronesené při mši celebrované pro členy Mezinárodní teologické komise 6. 10. 2006. Převzato z internetových stránek Vatikánského rozhlasu (překlad Josef Koláček SJ).

Mlčení a kontemplace mají svůj cíl, slouží k tomu, abychom si v neustálém shonu každodenního života zachovali stálé spojení s Bohem, které přetváří celé naše bytí.

Krásným povoláním teologa je mluvit. Jeho posláním v mnohomluvnosti naší doby i jiných dob, v inflaci slov je zdůrazňovat ta slova, která jsou opravdu podstatná. Má slovy zpřítomnit Slovo, Slovo, které pochází z Boha, Slovo, kterým je Bůh. Jak jinak bychom ale mohli my, kteří jsme součástí tohoto světa se všemi jeho slovy, zpřítomňovat Slovo slovy než v procesu očišťování našeho myšlení, jež musí také hlavně být procesem očišťování našich slov? Jak bychom mohli otevřít svět a nejprve sebe sama Slovu, aniž bychom vstoupili do Božího mlčení, z něhož Jeho Slovo pochází? Pro očištění našich slov, a tedy pro očištění slov světa, potřebujeme ono mlčení, které se stává kontemplací a díky němuž můžeme vstupovat do Božího mlčení a tak dojít až tam, kde se rodí Slovo – vykupitelské Slovo.

Svatý Tomáš Akvinský a na něj navazující dlouhá tradice říká, že Bůh není v teologii objektem, o němž mluvíme, tak jak to bývá běžně chápáno. Ve skutečnosti tedy Bůh není objektem, nýbrž subjektem teologie. Ten, kdo k nám v teologii promlouvá, mluvící subjekt, by měl být sám Bůh; naše mluvení a myšlení by mělo sloužit pouze tomu, aby mohlo být slyšeno a najít své místo ve světě mluvení o Bohu, Boží Slovo. A tak se znovu nacházíme na této cestě, kde se máme zříci svých slov, na cestě očištění, které by z našich slov učinilo pouze nástroj, jehož prostřednictvím může mluvit Bůh, aby Bůh skutečně nebyl objektem, nýbrž subjektem teologie.

V této souvislosti jsem si vzpomněl na úžasné slovo z prvního listu sv. Petra, v 1. kapitole, 22. verši, jenž latinsky zní „castificantes animas nostras in oboedientia veritatis“. Poslušnost vůči pravdě by měla „očišťovat“ naši duši, a tak vést ke správnému slovu a ke správné činnosti. Jinými slovy, mluvit s vidinou potlesku, mluvit podle toho, co chtějí lidé slyšet, mluvit podle diktátu veřejného mínění je považováno za prostituci slova a duše; čistota znamená nepodřizovat se těmto kritériím, nehledat potlesk, ale hledat poslušnost pravdě.

A myslím, že toto je základní ctnost teologa, tato kázeň v poslušnosti pravdě, ač tvrdá, která z nás dělá spolupracovníky pravdy, ústa pravdy, protože to nejsme my, kdo mluví v této řece dnešních slov, ale díky tomu, že jsme skutečně očištěni a „protříbeni“ poslušností pravdě, pravda mluví v nás. Tak můžeme být skutečně nositeli pravdy.

To mi připomíná sv. Ignáce z Antiochie a jeho krásná slova: „Kdo pochopil slova Páně, chápe jeho mlčení, protože Pán se poznává v jeho mlčení.“ Rozbor Ježíšových slov jde až do určitého bodu, ale zůstává v našem myšlení. Pouze když dospějeme do onoho mlčení Pána, do jeho bytí s Otcem, z něhož pocházejí slova, můžeme skutečně začít chápat hloubku těchto slov. Ježíšova slova se zrodila v jeho mlčení na hoře, jak říká Písmo, v jeho bytí s Otcem. A z tohoto mlčení ve společenství s Otcem, z ponoření se do Otce se rodí slova, a pouze když dospějeme do tohoto bodu a vycházejíce z tohoto bodu, dospějeme k hloubce Slova a můžeme být jeho autentickými vykladateli. Svým mluvením nás Pán vybízí k tomu, abychom s Ním vystoupili na horu do jeho mlčení, a tak se znovu naučili pravému smyslu slov.