Jiří Beneš, NEVYSTIŽITELNÝ BŮH. Rozhovory nad Biblí

Autor: Petr Melmuk - Číslo: 2011/3 (Recenze)

Jiří Beneš, NEVYSTIŽITELNÝ BŮH. Rozhovory nad Biblí. Vyšehrad, Praha 2010, 288 str.

Je možné, aby rozhovory nad Biblí byly pro dnešní čtenáře čtivé a zajímavé? Pokusil se o to Jiří Beneš, vedoucí katedry biblistiky z Husitské teologické fakulty UK. Otázky kladl Petr Vaďura, misijní pracovník, který spolupracuje s Českým rozhlasem a TWR.

Nejprve se rozhovor dotýká textů pěti knih Mojžíšových, kde můžeme nalézt kromě interpretačně obtížných míst („Dína a Šekem“ – Genesis 34 či „Bronzový had“ – Numeri 21) i texty takřka klasické („Desatero“ – Exodus 20 nebo „Šema Jisrael“ – Deuteronomium 6). Beneš přitom myšlenkově vychází z teologie Slova a v něčem navazuje i na svou knihu z roku 2003 V moci slova. Autorovi nejde jen o a analýzu biblických textů, ale o snahu jim porozumět a pokoušet se je domýšlet do současnosti. K zajímavým teologickým podnětům této části patří třeba Benešovo vyjádření o Desateru. V ekumenických Biblích nacházíme jednotlivá přikázání v budoucím čase, což připomíná rozkazovací způsob. Slovesa jednotlivých přikázání jsou však uvedena ve způsobu oznamovacím. Pak se podle Beneše nejedná v Desateru o příkazy, ale o konstatování toho, co člověk automaticky dělá, je-li strůjcem jeho jednání Hospodin.

Naučných knih Starého zákona se dotýká řada osmi rozhovorů. Kromě jobovské tematiky je více prostoru věnováno i starozákonním žalmům. Při rozhovoru nad Žalmem 118 se Beneš zamýšlí nad našimi představami o Bohu a varuje před krajnostmi, když říká: „Na jedné straně pro nás může být Bůh někým vzdáleným a neosobním, takže se k němu nedokážeme přiblížit, na druhé straně jej můžeme považovat za kamaráda, se kterým si lze poklábosit, kdykoli se nám zachce. Obě tato pojetí jsou biblickému obrazu Boha velmi vzdálená.“

Také v prorocké části starozákonního poselství jde o osm rozhovorů. Nejvíce prostoru je zde věnováno izaiášovským textům. V podnětném zamyšlení nad textem Iz 55,1-13 varuje Beneš před kupeckými počty, které můžeme vnášet i do vztahu k Bohu: Poznamenává, že „Boží nabídku je možno přijmout pouze jako dar. Dokládá to (v onom biblickém textu) podobenství o lijavci. Déšť nemůže z mraků nespadnout, stejně jako jej země nemůže nepřijmout. A podobně jako země nikdy nebude schopna poskytnout mrakům nějakou protislužbu, nemůže člověk cokoli vrátit Hospodinu.“

Beneš se v poslední části (z hlediska rozsahu jde asi o čtvrtinu) knihy věnuje soustavněji i novozákonním textům. Ke slovu se dostává jak evangelijní zvěst, tak i podněty z novozákonních epištol. Někde přitom věnuje pozornost textům, které mohou být chápany velmi vyhroceně – např. Mk 9,38-50 a nadpis oddílku „Utínání rukou a nohou a vylupování očí“. Snaží se takovým textům porozumět v jejich tehdejší naléhavosti sdělení. Zmíněná Ježíšova slova z evangelia podle Marka přetlumočuje takto: „Hlídejte sebe sama, nikoli toho, kdo v mém (tedy Ježíšově) jménu něco dělá a nechodí s vámi. Zameťte si před vlastním prahem a buďte na sebe přísní.“ V posledním z rozhovorů propojuje autor rozbor textu s křesťanským vyznáním, když říká: „V textu (2P 3,18-22) se dozvídáme, že Ježíš jako svrchovaný Pán sestupuje i do těch nejhlubších myslitelných oblastí, ať už se jedná o podsvětí, nitro člověka nebo nevyřešené události z minulosti. Jestliže je na pravici Boží, potom je svrchovaný nad všemi sférami viditelného i neviditelného světa, a to v jakémkoli čase.“

V knize najdeme průběžně i poznámky pod čarou, za každým rozhovorem je napsáno i datum, kdy byl natočen Českým rozhlasem na stanici Vltava. Možná by pro větší přehlednost bylo dobré rozdělit tuto knihu rozhovorů do jednotlivých částí. Na konci by mohl být zřejmě rejstřík biblických míst, aby se čtenář mohl lépe orientovat, o kterých konkrétních biblických textech se hovořilo.

Autor nezatajuje svůj teologický přístup, kdy se nechá vést slovem Bible, promýšlí jeho význam a dovede se ztišit před Božím tajemstvím, které leckdy chápe jako neproniknutelné. Za rozhovory je patrná Benešova velmi dobrá znalost textu v originálním jazyce. Zvláště ve starozákonní části dává často průchod asociacím, které v něm hebrejský tvar konkrétního pojmu vyvolává. Forma rozhovoru je myslím i čtenářsky šťastným počinem. Přemýšlivý čtenář zde najde mnoho cenných podnětů a informací. Ne vždy se při rozhovorech dojde k zodpovězení nejasností (např. otázka malomocenství, kultická nečistota, která vylučuje ze společenství), což motivuje čtenáře, aby se pokoušel dále domýšlet to, na co zde přímou odpověď nenalezne. Lze jen doporučit všem, kteří mají zájem zamýšlet se nad biblickým poselstvím, aby na tuto knihu nezapomněli a začetli se do ní.