Odpověď prof. Evženu Kindlerovi (TT 21, s. 207–210)

Autor: Ctirad Václav Pospíšil - Číslo: 2011/1 (Dialog)

Na počátku své odpovědi si dovolím zacitovat slova Písma svatého: „Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte, ale čiňte to s tichostí a s uctivostí. Když jste vystaveni pomluvám, zachovávejte si dobré svědomí, aby ti, kteří hanobí váš dobrý způsob života v Kristu, byli zahanbeni.“ (1Petr 3, 5-16) V podobném duchu bychom měli vést pochopitelně i diskuse mezi sebou.

V první řadě bych si dovolil upozornit na velmi závažnou hermeneutickou nekorektnost, která se nachází v TT 21, s. 208, 3. odstavec shora, kde autor vyjadřuje svůj dojem, který pak automaticky na dalších řádcích považuje se záviděníhodnou jistotou za můj úmysl. Když tvrdím, že něco je podnětně, pak to také tak doopravdy myslím. Koneckonců v jiných publikacích, v nichž se vyslovuji k Dawkinsově knize Boží blud, upozorňuji na nebezpečí, které s sebou tento druh ideologie nese, velmi podobně jako Souza. V dialogu je třeba vycházet z toho, co je řečeno, a nikoli z vlastních dojmů. Pak hrozí, že se nebude jednat o dialog, nýbrž pouze o maskovaný monolog.

V dalším odstavci prof. Kindler váhá, zda hluboce věřící darwinisté v mém podání věří v Boha nebo v Darwina. Myslím, že ten, kdo chce rozumět, rozumí dobře. Kdo dělá, že nerozumí, rozumět nebude nikdy. Nevím, zda si prof. Kindler uvědomuje rozdíly mezi křesťanskou vírou a vírou v darwinismus. Na jedné straně se jedná o otevřenost transcendenci, odmítání vnitrosvětské ideologie, na druhé straně se jedná o víru pouze přirozenou, lidskou, a proto vystavenou riziku ideologie. Pokud jde o důslednost a nedůslednost darwinismu, dodám jenom tolik, že darwinismus jako přírodovědecká hypotéza nemá sám o sobě žádnou teologickou valenci. Tu si osobují určité jeho interpretace, které samy o sobě už do přírodních věd nepatří. Věřící člověk má povinnost být otevřený pravdě, tedy i tomu pravdivému, co přináší Darwin. Nevidím tedy žádný problém v tom, když věřící (rozuměj křesťan) přijímá evoluční teorii, ovšem bez její ideologické nadstavby. Konec konců Jan Pavel II. prohlásil, že evoluce už není pouze teorie. Takže jaký problém?

Pokud jde o název Souzovy knihy, nevidím v Kindlerově argumentaci jediný důvod k tomu, abych měnil svůj názor. Jednak v knize opravdu není nic tak zásadně nového, jednak se mi zdá, že autor kritické reflexe nad mojí recenzí zde sám sobě odporuje, protože na jiném místě tvrdí pravý opak toho, co nyní koná. Na straně 207, poslední odstavec, totiž odmítá jakýkoli ohled na kohokoli, když se jedná o pravdu.

Poznámka o těch, kdo chtějí dělat kariéru v teologii a jejichž jedinou snahou je mít impaktované publikace, má jediný účel, totiž mravně deklasovat toho druhého. Nakolik se to shoduje s pravdou a nakolik je takovýto postup v souladu s křesťanskou etikou a s hermeneutickou etikou obecně, to ať si každý posoudí sám.

Nyní k poslednímu odstavci na straně 208. Teologové neuhýbají, ale nechtějí se snížit na dryáčnickou úroveň svých protivníků. Nevím, kolik toho prof. Kindler zná z oblasti fundamentální teologie, ale každý, kdo se touto disciplínou zabýval, určitě přizná, že se zde před ateismem neuhýbá. Tvrzení o uhýbání celé obce teologů je třeba důsledně doložit. Když už je tedy zjevení tak halasně „obhajováno“, proč není dodržováno v otázce osmého přikázání?

K druhému odstavci na str. 209. Myslím, že označovat ateisty za homosexuály není korektní. Obhajovat tento druh výroků mi připadá povážlivé, byť by se k tomu používala jakákoli „hermeneutická“ ekvilibristika. Jak vidno, ten, kdo se nebojí bezostyšně urážet lidi stejné víry, bude jásat nad tím, když jsou uráženi i její protivníci. Jenomže co pak dělat s tím výrokem z prvního listu sv. Petra, který jsem uvedl na začátku této mojí reakce? Jestliže ateisté urážejí a ponižují nás, věřící, my jsme přece podle pana Dawkinse ti méně inteligentní, pak to ale neznamená, že se snížíme na stejnou úroveň. V dialogu totiž důsledně platí zlaté pravidlo: Nečiň druhým, co nechceš, aby druzí činili tobě – Jednej s druhými tak, jak si přeješ, aby oni jednali s tebou. Tato myšlenka je jak ve Starém, tak v Novém zákoně, kde ji prezentuje dokonce sám Ježíš. Budeme-li postupovat v této záležitosti bez ohledu na zjevení, pak tím vlastně dáváme druhým právo, aby nás pomlouvali, osočovali, uráželi. I to je třeba brát v potaz. K tvrzení ohledně porodnosti si dovolím podotknout, že znám nevěřící lidi, kteří mají hodně dětí, a nejedná se pouze o jeden případ. Zkrátka a dobře, tento druh argumentace pro mne není přijatelný.

Ke třetímu a čtvrtému odstavci na straně 209. Problém tkví v tom, že pak bude muset autor aplikovat zmíněný princip důsledně. Jak ale vysvětlí místa, kde se do Bible promítá dobová a jednoznačně překonaná představa světa? Navíc hrozí, že budeme dělat stejnou chybu jako ideologičtí darwinisté, totiž překračovat kompetenční pole vymezené víře a teologii. Víra, zjevení, teologie nikdy nemohou přírodní vědě předepisovat, co smí a co nesmí objevovat. Jiné je to pochopitelně v oblasti etiky, protože ne všechno, co je možné, je také etické. Autor reakce si možná nevšiml, že v dané souvislosti odkazuji na dokument Mezinárodní teologické komise, jejímž předsedou byl v době vzniku daného dokumentu sám kardinál Ratzinger. Tento dokument varuje před laciným propojováním teorie velkého třesku s učením o stvoření z ničeho a má pro to velmi vážné důvody. Teologie se již poučila a na základě historické zkušenosti dobře ví, že není radno vázat vlastní výroky příliš horlivě na momentálně převládající přírodovědecké teorie.

K pátému odstavci na straně 209, druhý sloupec. Ať se na mne pan Kindler nehněvá, ale jeho argumentace je nepřijatelná. Tvrzení o ateistických formách antropického principu jsou důsledně zdokumentována v odborné literatuře. Existuje o tom i velmi fundovaná monografie v českém jazyce. To není tvrzení, to je prostě fakt. Když to pan Souza neví a pan Kindler se pohoršuje, dovoluji-li si něco takového tvrdit, pak to prostě a jednoduše není mým problémem.

Zbývající dva odstavce jsou formulovány tak obecně, že se na ně nedá reagovat. Proč se pan Kindler nevyrovnává s mojí kritikou Souzovy prezentace soteriologie? A přitom se jedná pro věřícího člověka o záležitost klíčovou, protože tu jde o obraz Boha. Není zde ani řeč o mé kritice Souzova nadhodnocování Kantovy filosofie v oblasti křesťanství. Nehovoří se o problematice Souzova pojetí sjednocení člověka s Bohem, které je pojímáno jako odosobnění, což z křesťanského hlediska opravdu není adekvátní. Právě tyto body pak vytvářejí v myslích lidí nesprávné a zavádějící představy o křesťanství, a proto má teolog povinnost se k tomu vyjádřit. A věřte, že ani recenze Souzovy knihy, ani tato reakce nejsou v impaktovaném periodiku a že za ně já osobně nemám ani bod.

Dovoluji si jen na okraj podotknout, že v knize pana Souzy jsem našel nemálo pozitivního, ale také nemálo nepřesného, zavádějícího a nedomyšleného. Pan Kindler v mé recenzi našel jen negativa. Já si ve své recenzi nedovoluji říci nic osobně útočného proti panu Souzovi, jehož snahu považuji za subjektivně ušlechtile motivovanou, leč z odborného hlediska leckdy neuspokojující. Naproti tomu pan Kindler podsouvá čtenáři, že patřím mezi bandu lidí, kteří dělají kariéru v teologii a honí se za publikacemi v impaktovaných periodikách. Proč se asi mají čtenáři zamyslet na tím, že jsem se zastal ateistů a homosexuálů? Výklady této výzvy mohou být opravdu nejrůznější. Neopovažuji si ale svévolně vybrat ani jeden z nich, i když jsem si vědom všech variant, a pak za to pana Kindlera kárat. Na rozdíl od pana Souzy za takovéto publikace nemám zhola nic, tedy především finančně, ale ani z hlediska „bodového“ ohodnocení, protože nehledím na to, zda periodikum je na nějakém seznamu, nebo ne.

Na závěr si kladu otázku, jaký smysl mají publikace tohoto druhu a této úrovně. Jistěže každý má právo vyjádřit svůj názor, leč v odborném periodiku by to mělo být vědecky fundované a především slušné. Dlouho jsem váhal, zda má smysl ztrácet čas s odpovědí. Pak jsem si ale uvědomil, že reakce pana Kindlera jen potvrzuje mé obavy ohledně určité možné působnosti Souzovy knihy, a proto jsem se odhodlal ztratit jedno odpoledne.