Uvědomělost, či neznalost? 2Tim 4,3-5 stále aktuální

Autor: Jan Toman - Číslo: 2010/4 (Téma)

Je obecně známou skutečností, dokazovanou opakovaně statistikami i průzkumy veřejného mínění, že procento aktivních věřících, kteří se hlásí k té či oné křesťanské konfesi, je v Čechách nejnižší v Evropě. O příčinách tohoto stavu i o analýze této skutečnosti toho bylo již napsáno mnoho. Dosud jsem se však nikde nesetkal s hlubší studií, která by se zevrubně zabývala jak historickými kořeny, tak i současnými příčinami a širší analýzou tohoto zvláštního syndromu českého agnosticismu či aprakticismu.

Pro skutečnost, že poučenost a úroveň vzdělání v profánní české společnosti o věcech víry, náboženství a pravd křesťanské věrouky je mizivá, svědčí každodenní zkušenost. Bylo by však užitečné pokusit se skutečně exaktními metodami ozřejmit, zda se u české populace jedná o uvědomělý a na základě racionální úvahy individuálně vytvořený odmítavý postoj k pravdám náboženského přesvědčení v té či oné formě konkrétní konfese, nebo zda jde o pouhou neznalost, případně pasivně a iracionálně přijímanou lhostejnost. U každého z těchto jevů by pak bylo vhodné položit si otázku, proč tomu tak je. Z této analýzy by pak bylo možno postulovat konkrétnější a účinnější metody, jimiž by mohla v našem případě katolická církev tzv. většinovou společnost efektivněji oslovit.

Nejsem teolog, psycholog ani sociolog, uvedená tematika mne zajímá ryze amatérsky. Využil jsem proto ochoty ředitelství Osmiletého gymnázia v Mladé Boleslavi a sestavil jsem dotazník, který jsem na konci loňského školního roku předložil studentům této školy.

Osmileté gymnázium je výběrovou školou, jejíž abiturienti by měli tvořit budoucí intelektuální elitu této země. V dotazníku jsem položil studentům 20 otázek, z nichž každá nabízela čtyři odpovědi, z kterých jedna byla správná. Dotazník jsem předložil v šesti třídách od sekundy do septimy. Vrátilo se mi 158 vyplněných dotazníků. (Rozložení studentů podle ročníků uvádím v tabulce č. 1.)

TABULKA 1

Tab. 1: Počty studentů podle tříd

V prvé části jsem se ptal studentů, zda chodí do kostela na bohoslužby, zda vědí něco o svém vlastním křtu, zda se v jejich rodinách o věcech víry mluví, jak hodnotí své znalosti z oblasti náboženství a zda někdy uvažovali o duchovním povolání. V další části jsem jim položil otázky, kterými jsem se snažil orientačně mapovat jejich znalosti.

Dovolím si zde stručně prezentovat výsledky.

Na otázku po vlastním křtu odpovědělo 34 studentů, že „je pokřtěno“ (18,3 %), dalších 8 studentů „neví jistě, zda byli či nebyli pokřtěni“ (4,3 %), „určitě není pokřtěno“ 137 studentů (74 %), 6 studentů přiznalo, že „neví, co je to křest“ (3,2 %).

Na bohoslužby chodí z celého souboru „pravidelně“ 13 studentů (7 %), „nepravidelně“ další 3 studenti (1,5 %), „náhodně a ojediněle“ 48 studentů (20 %), zbývajících 121 studentů udalo, že ještě „nikdy v životě v kostele ani na žádné bohoslužbě nebyli“ (65 %).

O otázkách víry a náboženství se „hovoří zcela běžně“ ve 48 rodinách (25,9 %), „zásadně se o nich nemluví“ ve 116 rodinách (62,7 %), dalších 16 studentů přiznalo, že se o otázkách víry a náboženství „nemá kde a s kým poradit“ (8,6 %), dva studenti udali náboženství jako „zdroj konfliktů v rodině“ (1 %), zbývající studenti se nevyjádřili.

Další otázky se týkaly orientace v místě bydliště (Komu je zasvěcen hlavní kostel v Mladé Boleslavi? a Do které diecéze patří Mladá Boleslav?) Na první otázku odpovědělo správně 85 studentů (45,9 %). Dalších 40 studentů udalo vedlejší filiální kostel (21,6 %). Perličkou zůstává odpověď 8 studentů, kteří udali zasvěcení kostela Janu Ámosu Komenskému (4,3 %). Horší je to již s diecézí, protože Litoměřice udalo správně pouze 29 studentů (15,6 %). Převážná většina usuzovala na Prahu – 109 respondentů (58,9 %), další směřovali do Liberce – 19 studentů (10,2 %), nebo dokonce do Jičína –16 studentů (8,6 %). Zbývající studenti neodpověděli.

V dalších otázkách jsem se zabýval určitými pojmy, o nichž jsem předpokládal, že by je studenti mohli znát. (Procenta odpovědí uvádím v závorkách, texty odpovědí v uvozovkách.)

Na otázku, co znamená slovo KATOLICKÝ, zaškrtlo variantu „zkostnatělý“ 17 studentů (9,1 %), „pravověrný“ 142 studentů (76,5 %), „konzervativní“ 15 studentů (8,1 %) a pouze 6 studentů „obecný“ (3,2 %).

Na otázku, KDO ZALOŽIL KATOLICKOU CÍRKEV, odpovědělo správně „Ježíš Kristus“ 31 respondentů (16,7 %), „dohromady sv. Petr a sv. Pavel“ 56 studentů (30,2 %), „koncil v Kostnici“ vybralo 18 studentů (9,7 %), „římský císař Konstantin“ 72 studentů (38,9 %).

Další otázka se týkala ZNAMENÍ SV. KŘÍŽE, které se dělá „zásadně pravou rukou“ u 116 studentů (62,7 %), „levou nebo pravou rukou podle vlastního vkusu“ u 20 studentů (10,8 %), „katolíci pravou a evangelíci levou rukou“ u 14 studentů (7,5 %) a „židé levou a křesťané pravou rukou“ 21 studentů (11,3 %).

Slovo EVANGELIUM znamená v překladu „radostná zvěst“ pouze u 38 studentů (20,5 %), u dalších 44 to znamená „životopis Mistra“ (23,7 %), variantu „zpráva o zázraku“ zvolilo 63 studentů (34 %) a „dobrá rada“ 23 studentů (12,4 %).

Na VELKÝ PÁTEK si podle mínění studentů křesťané připomínají „poslední večeři Páně“ v 65 případech (35,1 %), vzkříšení v 19 případech (10,2 %), v 18 případech „otvírání pokladů“ (9,7 %) a pouze 80 odpovědí bylo „ukřižování“ (42,3 %).

Ptal jsem se i na to, z čeho pochází KADIDLO používané při bohoslužbách. Odpověď „z pryskyřice“ udalo 120 respondentů (64,8 %), ale 26 studentů zvolilo odpověď „ze zkamenělého zvířecího trusu“ (14 %), „z plodnic podzemních hub“ 10 studentů (5,4 %) a „z květů exotických bylin“ 20 studentů (10,8 %).

Jak se nazývají odborně kostelní ZPĚVNÍKY, tak zněla další otázka. Odpověď „misál“ zaškrtlo 21 studentů (11,3 %), „breviář“ 24 studentů (12,9 %), „pluviál“ 21 studentů (11,3 %), správně „kancionál“ napsalo 106 studentů (57,3 %).

Zajímalo mne také, KDE BYL UKŘIŽOVÁN PÁN JEŽÍŠ. Studenti si mohli vybrat, zda „v Římě“ – 16 odpovědí (8,6 %), „v Tel Avivu“ – 12 odpovědí (6,5 %) „v Betlémě“ – 4 odpovědi (2,1 %) a konečně „v Jeruzalémě“ –150 odpovědí (81 %).

Další otázky jsem směřoval na některé osobnosti, resp. světce. Položil jsem otázku, jaké bylo původní POVOLÁNÍ MISTRA JANA HUSA. Studenti si mohli vybrat alternativu „katolický kněz“ – 71 odpovědí (38,4 %), „lékař“ – 6 odpovědí (3,2 %), „profesor latiny“ – 94 odpovědí (50,8 %) nebo „filosof“ – 8 odpovědí (4,3 %).

Velmi dobře dopadla otázka na příbuzenský VZTAH SVATÉHO VÁCLAVA A SVATÉ LUDMILY. Zde odpovědělo 16 studentů „syn a matka“ (8,6 %), „synovec a teta“ – 4 odpovědi (2,1 %), „nebyli příbuzní“ – 6 odpovědí (3,2 %) a „vnuk a babička“ – 158 odpovědí (85,4 %).

Horší byly odpovědi na PŮVOD SVATÝCH CYRILA A METODĚJE. „Soluň“ udalo 102 tázaných (55,2 %), 4 byli pro „Atény“ (2,1 %), „Konstantinopol“ udalo 65 tázaných (35,1 %) a „Korint“ 10 tázaných (11,7 %).

Zákeřným dotazem bylo určení, kdo NEPATŘÍ MEZI ČESKÉ SVĚTCE. Celých 119 studentů (64,3 %) vyloučilo „svatého Norberta“, 5 studentů vyloučilo „svatého Prokopa“ (2,7 %), „svatou Zdislavu“ 38 studentů (20,5 %), zatímco „svatou Elišku“ vyloučilo pouze 16 studentů (8,6 %).

Závěrečné tři dotazy byly obecnějšího rázu.

Položil jsem studentům nejprve otázku, jaká je základní povinnost křesťanů. Odpovědi byly „dodržovat zásady desatera“ v 88 případech (47,5 %), „milovat Boha a bližního“ 79 odpovědí (42,7 %), „dodržovat půst a chodit ke zpovědi“ 5 odpovědí (2,7 %), „přispívat desátky na život církve“ 10 odpovědí (11,7 %).

Pak jsem požádal studenty, aby sami zhodnotili své znalosti z oblasti víry či náboženství. Pouze 13 studentů je hodnotí jako „hluboké a dostatečné“ (7 %), 63 studentů jako „útržkovité“ (34 %), „chabé a přivítal bych výuku ve škole“ – souhlasilo 26 studentů (14 %) a 81 studentů odpovědělo „žádné a o žádné nemám zájem“ (43,8 %).

Závěrečná otázka zněla, zda se dotazovaní někdy zabývali myšlenkou na kněžské či řeholní povolání. O duchovním povolání „nikdy neuvažovalo“ 152 studentů (82,1 %), za „východisko z nouze“ by je považovalo 5 studentů (2,7 %), „nemá jasnou představu“ 15 studentů (8,1 %) a „občas uvažuje“ 5 studentů (2,7 %).

Srovnání rozdílů mezi studenty jednotlivých ročníků nelze pro malý počet statisticky hodnotit, je však na prvý pohled patrné, že procento chybných a správných odpovědí se mezi jednotlivými ročníky zásadně neliší a že procento správných odpovědí v průběhu studia nepřibývá (viz tabulka č. 2).

TABULKA 2

Tab. 2: Počet a poměr správných a špatných odpovědí

Z uvedeného průzkumu si dovoluji vyvodit následující závěry:

1. Na výběrové škole v okresním městě je sotva jedna pětina pokřtěných dětí a aktivních věřících je mizivé množství.

2. Faktické znalosti studentů jsou zcela fragmentární, protože chybí integrující výuka základů křesťanského náboženství, byť ve formě výběrového předmětu.

3. Bylo by nesmírně užitečné provést průzkum těchto znalostí mezi pedagogy. Je totiž pravděpodobné, že na školách působí již druhá či třetí generace pedagogů, jejichž znalosti daného oboru jsou na stejně nedostatečné úrovni jako u jejich žáků.

4. Podobně prospěšné by bylo provedení obdobného průzkumu na různých typech škol a odborných učilišť a v různých regionech republiky.

5. Zapojení studentů teologických fakult do podobného průzkumu formou studentské vědecké práce by bylo ideální řešení. Kromě ceny papíru a chvíle času stráveného „čárkováním“ při zpracování výsledků mne výše uvedená studie nestála zhola nic.

6. Výsledky odborně vedeného průzkumu by se mohly stát argumentem pro jednání mezi Českou biskupskou konferencí a Ministerstvem školství v zájmu nápravy stávající situace.

A ještě několik poznámek na okraj:

1. Právě jsem se vrátil z Egypta a pod vlivem dojmů z této muslimské země vidím jako nanejvýš nutné, aby se tím naším křesťanstvím někdo konečně začal zabývat vážně. Bude-li Evropa duchovně mrtvá, budou naše vnučky nosit brzy burku.

2. Jak by asi dopadl podobný průzkum, kdyby se předložil věřícím v kostele při nedělních bohoslužbách?

3. Před nedávnem nás doma navštívila česká rodina žijící dlouhá léta v Bavorsku. Dvě dívky ve věku 13 a 15 let se nesmírně těší do české školy. Hlavní důvod? V Čechách není povinná Kirchlehre – tedy náboženství…