Stewardship. Budování farností v severoamerickém katolicismu

Autor: Michael Richardy - Překlad: Miloš Voplakal - Číslo: 2010/3 (Praxe)

Pastoralblatt (Aachen aj.), 7/2008.

Katolická církev v Německu stojí před řadou výzev. Společenské a církevní procesy vedou k tomu, že je stále obtížnější zasáhnout lidi mimo církevní jádro.¹ K tomu přistupuje v mnoha německých diecézích extrémně napjatá personální a finanční situace, která v uplynulých letech způsobila masivní strukturní změny.

Na tomto pozadí, které znamená nové výzvy a strategie pro pastoraci, bych chtěl blíže osvětlit princip stewardshipu v severoamerických katolických farnostech a zkoumat otázku, zda tu jsou nové podněty pro pastorační práci i v Německu.

Základem těchto úvah je šestitýdenní praxe na podzim 2006 v katolické farnosti svatého Štěpána v Tinley Park v arcibiskupství Chicago, která se konala v rámci projektu Crossing Over katedry církevních dějin středověku a novověku na katolické teologické fakultě univerzity v Bochumu. Proto se následující popis vztahuje k příkladu farnosti svatého Štěpána. Je to mladá katolická farnost na předměstí Chicaga s cca 2800 registrovanými rodinami.

1. Pojem stewardshipu

Slovo stewardship se odvozuje od anglického steward (správce) a popisuje postoj křesťanské odpovědnosti dobrého správce.

Samo slovo se překládá obtížně. Tam, kde je nacházíme v anglickém biblickém textu, se v jiných jazycích překládá jako „úřad“, „úkol“, nebo „spoluodpovědnost“. Poslední výraz se mi jeví jako nejvýstižnější.

2. Spirituální přístup

Stewardship je pastorační koncepce pocházející z amerických evangelických církví, která se rozšířila i v tamější katolické církvi. V osmdesátých létech se týkala převážně finanční angažovanosti věřících,² ale pastýřský list americké biskupské konference k tomuto tématu z roku 1993 postavil do středu této koncepce duchovní přístup.

Stewardship vychází z teologického předpokladu, že Bůh je počátek a zdroj všeho života, všech lidských talentů a hmotných dober. Vše, co lidé mají, pochází nakonec od Boha – nikdo nemá nic jen sám ze sebe: život, zdraví, vztahy, hmotné statky atd. Tomuto základnímu postoji odpovídá vděčnost za vše, co jsem a co mám: svůj čas, své talenty, své hmotné statky. V koncepci stewardshipu se vždy vyskytuje souzvuk sdílení času, talentů a statků.

Z postoje vděčnosti vychází odpovědné zacházení s tím, co jsem dostal. Implikuje to, že tyto statky spravedlivě sdílím s druhými, popř. že část z toho, co mi patří, „vracím“ Bohu, tj. sdílím svůj čas, schopnosti a finanční prostředky pro dobro druhých. Co to v jádru znamená, vysvětluje věta ze zmíněného amerického pastýřského listu: „Jako křesťanští správcové přijímáme vděčně Boží dary, staráme se o ně odpovědně, s láskou se o ně dělíme s druhými a vracíme je rozmnožené Bohu.“³ C. Justin Clements to ve své farní příručce formuluje takto: „Stewardship je životní styl spočívající na čtyřech vzájemně svázaných idejích: a) Bůh jako zdroj, b) vděčnost, c) odpovědnost, d) vracení.“⁴

„Vracení“ části toho, co lidé mají a o čem se tu mluví, navazuje na starozákonní tradici dávání desátku

Opakovaně se zdůrazňuje biblické zakotvení stewardshipu, ve Starém i Novém zákoně. Při teologickém zdůvodnění se odkazuje např. na místo v Prvním listu sv. Petra, které je citováno ve zmíněném listu amerických biskupů: „Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal; tak budete dobrými správci milosti Boží v její rozmanitosti“ (1Petr 4,10).

V tomto smyslu je stewardship více než program nebo metoda. „Je to celoživotní proces.“⁵ Slouží osobnímu duchovnímu růstu a uvádění křesťanské víry do každodenního života. „Je to kompletní životní styl.“⁶

3. Stewardship a profil farnosti

Pozadím pro nutnost jasného profilování amerických farností je situace, kdy na rozdíl od Německa stojí farnosti v konkurenci k jiným farnostem, resp. denominacím, a pochopitelně též k necírkevním nabídkám. V rozhovorech mi členové farnosti řekli, že po přistěhování do nového bydliště navštívili různé farnosti, resp. bohoslužby, než se nakonec rozhodli pro jednu farnost. Pastorace v amerických farnostech musí silněji než u nás vycházet z toho, že lidé mají možnost volby a také ji využívají. Americké farnosti též aplikují samozřejměji než u nás při své práci poznatky z marketingu. Když si farnosti konkurují o členy, dívají se profesionální funkcionáři na farníky jako na „zákazníky“. Pro farnosti to znamená, že musejí vypracovat vlastní profil a praktikovat jej, aby se daly rozlišit.

Většina katolických farností má proto svůj „mission statement“, profil, který se mj. uvádí na první stránce farního časopisu.

Farnost svatého Štěpána v Tinley Park byla od počátku budována na koncepci stewardshipu a na ní se zakládá i její „mission statement“. Ten v následujícím uvádíme jako příklad, protože i jiné farnosti zakotvují tuto koncepci ve svém profilu.

„Farnost sv. Štěpána je katolické společenství víry, které se snaží svědčit o evangeliu. Náš křest a biřmování nás volají, abychom vnášeli Kristovu lásku do svých rodin, na svá pracoviště a do našeho společenství. S vděčností za Boží dary chceme tyto dary rozvíjet a vracet něco z nich našemu Pánu tím, že se dělíme o svůj čas, talenty a finanční prostředky. Ve všech farních aktivitách se snažíme budovat osobní vztah k Pánu, který řídí náš život, a učit se pohledu, který vidí svět Kristovýma očima a vede nás k angažovanosti pro spravedlnost. Snažíme se o společenství v Kristu, které nás vede, abychom byli otevřenými a pohostinnými lidmi a radovali se, že jsme obdarováváni dary Boží lásky.“

Skutečnost, že jasný profil farnosti je v amerických farnostech nejen formulován, ale že jej lze zažít, souvisí s tím, že farnost musí jasně říci, čím se na rozdíl od jiných farností zabývá a jaké těžiště farního a duchovního života zde lidé mohou očekávat.

V Německu nebylo takové profilování farnosti na základě pozadí struktury lidové církve dosud nutné. Každá farnost poskytuje víceméně stejnou nabídku. Přesto však prožíváme v německých diecézích procesy změny struktur, které vedou k tomu, že všechny farnosti už nemohou udržet celý farní život, resp. že pastorace v běžném smyslu už nemůže být plošná. Vede to ke spojování farností, ke „společenství obcí“ nebo k fúzím. Rozloučení s pastorací, kde každý dělá všechno, vytváří nutnost jasnější profilace toho, čím se farnost nebo církevní nabídka zabývá. Je myslitelné, že ve společenství farností bude mít každá z nich speciální těžiště, které bude jenom tam (církev mládeže, nabídky pro rodiny, zvláštní hudba, speciální formy liturgie...). S tím je spojena nezbytnost jasné profilace takové nabídky a její zdůraznění navenek. Zároveň se tím odpovídá na skutečnost, že v současné německé společnosti probíhá diferenciace místního prostředí, což činí nezbytnou specifickou nabídku pro jednotlivé cílové skupiny.⁷

4. Stewardship času a talentu – stewardship a budování farnosti

Princip stewardshipu je zaměřen k tomu, aby se získalo co nejvíce lidí pro budování a farní, resp. církevní práci. Tuto práci umožňuje získáváním a zapojováním dobrovolných spolupracovníků pro různé činnosti.

V šetření příslušného oddělení arcidiecéze Chicago se zkoumaly následující indikátory, jež jsou nutné pro farnost orientovanou na stewardship: Welcoming Spirit, Vibrant Liturgy, Prayerful Presence and Faith Formation, Children’s Stewardship, Ministries and Volunteers, Communication, Leadership and Organization. Některé z těchto aspektů budou dále objasněny.

4.1. Ministries and Volunteers – služby a dobrovolnictví

Ve farnostech fungujících na principu stewardshipu existuje obvykle větší počet „ministries“ (služeb, resp. pracovních oblastí), v nichž pracují placení lidé, ale především mnoho dobrovolníků. Tato angažovanost často odpovídá postoji „I am owner of the parish“.⁸ Farnost je pro angažované spolupracovníky prostorem uskutečňování spirituální praxe a společných projektů. Pro příklad uvádím některé ministries farnosti sv. Štěpána v Tinley Parku, které odrážejí typickou mnohotvárnost a šíři farní angažovanosti v Americe: Liturgy Team (plánování liturgických slavností), Lectors, Ministers of Communion (pomocníci při přijímání), Greeters (přivítání návštěvníků bohoslužeb), Ushers (uvaděči na místa), Welcoming Commitee (příprava setkání po bohoslužbě), Music Ministry, RCIA – Rite of Christian Initiation of Adults (katechumenát dospělých), Spiritual Life Commitee (nabídky k prohloubení víry a spirituality pro dospělé), Religious Education,⁹ St. Vincent de Paul Society (charitativní práce), Peace and Justice Commitee, Pastoral Care Ministers (služba návštěv u nemocných), Employment Support (podpora v nezaměstnanosti), Bereavement Ministry (podpora truchlících), Interfaith Team (spolupráce křesťanské, židovské a muslimské obce) atd.

V koncepci stewardshipu hraje velkou roli získávání a podpora dobrovolných pracovníků. Pro motivaci lidí, aby dali něco svého času a svých talentů farnosti, je třeba vytvořit odpovídající rámcové podmínky.

Patří sem především cílený a plánovitý nábor dobrovolníků, který se praktikuje např. při víkendových duchovních obnovách. Je rovněž třeba, aby se jasně ukázal způsob požadované činnosti a její rozsah, aby člověk věděl, pro co se rozhoduje, a neměl pocit, že bude využíván pro všechno možné.

Kompetentní podpora dobrovolnické práce profesionály přispívá k rámci, který lidem usnadňuje účast. Zde mám na mysli dobře připravená a moderovaná plánovací a hodnotící setkání nebo obstarávání informací a materiálů.

Důležitou roli hraje rovněž oceňování dobrovolnické práce, např. odpovídající formou poděkování.

4.2. Welcoming Spirit – pohostinnost

Důležitým předpokladem k tomu, aby se získala angažovanost a čas lidí, je to, aby byla farnost vnímána jako „welcoming“, aby se lidé cítili přijati a jako doma. To je jeden ze základních rysů farní existence, který lze cítit ve většině amerických farností. Uvedu dva příklady: Registrace členů farnosti slouží k zachycení členů a je oficiálním přijetím do farnosti. Tato registrace je ve farnosti sv. Štěpána něčím víc než jen administrativním aktem. Přijetí nových členů je spojeno s předáním podkladů o farnosti a dárku, s vysvětlením spirituality stewardshipu a pozváním k účasti na bohoslužbách a na životě farnosti. Vyslovuje se též prosba o finanční podporu ve smyslu spirituality stewardshipu. – Dalším aspektem „welcoming spirit“ je dostupnost, resp. jednoduchý kontakt s profesionálními funkcionáři. Ve farnosti sv. Štěpána existuje jediná ústřední kancelář, obsazená nejen přes den, ale i večer, schopná přijímat návštěvy, podávat informace atd.

Skutečnost, že se americké farnosti musejí silněji starat o své členy a umožňovat jim pocit domova, souvisí i s tím, že jen silná vazba členů na farnost umožňuje i její finanční pokračování.

I když v Německu tato nezbytnost (dosud) neexistuje, existují jiné důvody, proč bychom se měli snažit o pohostinnost a oslovování lidí. Církevní nabídky jsou ve stále větší konkurenci o čas lidí. Způsob, jak církev prezentuje sebe a své nabídky, je pro lidi relevantní při rozhodování, co počít se svým časem.

Dalším prvkem, který by se mohl převzít, je osobní setkání po bohoslužbách. Farář nebo ostatní profesionálové, kteří po bohoslužbách nezmizí v sakristii, volný prostor za kostelem k setkání, šálek kávy nebo čaje s pár sušenkami – to vše jsou jednoduše proveditelné pohostinné prvky k vytváření společenství.

Dalším bodem je otázka dostupnosti osob, na něž se lze obrátit v našich farnostech. S postupující redukcí personálu je dosažitelnost partnerů pro rozhovor stále obtížnější. Dostupnost je však ústředním bodem pohostinnosti a vazeb. Bude třeba se znovu zamyslet nad tím, jak mohou ke zlepšení dostupnosti přispět centrální farní kanceláře a dobrovolné kontaktní osoby v menších farnostech.

4.3. Vibrant Liturgy – živá liturgie

Charakteristickým prvkem farností orientovaných na stewardship je liturgie, která oslovuje.

V amerických farnostech je nápadný velký počet nedělních bohoslužeb a velká účast na nich. Např. ve farnosti sv. Štěpána se včetně sobotní mše v předvečer slouží pět mší v angličtině a jedna v polštině. Účast věřících je vyšší než v Německu, činí asi 35 % registrovaných farníků. Na bohoslužbách spolupracuje velký počet dobrovolníků. „Greeters“ vítají účastníky bohoslužeb, „ushers“ uvádějí na místa, provádějí sbírku a po mši rozdávají farní časopis. Protože se vždy přijímá pod obojí způsobou, spolupracuje vždy řada rozdělovatelů eucharistie. Členové týmu „welcoming“ připravují a provádějí setkání po bohoslužbách.

Hudební doprovod bohoslužeb je velmi rozmanitý. „Normální“ doprovod zahrnuje kytary, klavír a klávesy. Dále se užívají (elektronické) varhany, hrají a zpívají různé hudební skupiny a sbory.

Liturgie je orientována jasně podle daného ritu, ale obrací se k účastníkům. Velký důraz se klade na kázání, které oslovuje posluchače. Po bohoslužbě kněží a ostatní profesionální funkcionáři zdraví osobně věřící v předsíni kostela a vzniká tak prostor pro rozhovory.

4.4. Prayerful Presence and Faith Formation – spiritualita

Farnost je místem, kde mohou lidé zažít a praktikovat svou spiritualitu.

Je nápadné, že mnohem přirozeněji než v Německu je modlitba pevnou součástí všech setkání ve farnosti (staff meeting, commitee meetings atd.). Výběr modliteb sahá od standardních přes volně formulované příslušným vedoucím (pravidelně) až po svobodné prosby nebo díky všech účastníků.

Při „Religious Education“ je obvyklá společná modlitba na začátku i na konci ve všech třídách. Překvapilo mne, jak samozřejmě praktikují dobrovolní katecheti a katechetky volně formulovanou modlitbu. V modlitbách hraje důležitou roli duchovní postoj vděčnosti za obdržené dary, což je základní rys spirituality stewardshipu.

Kromě slavení bohoslužeb existují různé nabídky duchovní obnovy, popř. prohloubení (biblické kurzy, rekolekce, farní misie), které využívá mnoho farníků.

S ohledem na německou situaci bych chtěl zdůraznit, že v koncepci stewardshipu nejde v prvé řadě o pastorační metodu nebo strategii, nýbrž o duchovní orientaci, „a change of heart, a process of conversion“.¹⁰ Uvědomovat si to je důležité i pro naši situaci, která je častěji charakterizována strukturními úvahami než poznáním, že změny nejdříve potřebují novou duchovní orientaci.

Je třeba se ptát, do jaké míry je samozřejmé uplatňování volné modlitby též otázkou rozdílné mentality. Přesto by pro nás bylo dobré integrovat modlitbu samozřejměji do našich církevních aktivit a zkoušet i volnější formy, aniž bychom vyvíjeli nátlak nebo budili u lidí pocit, že musejí zveřejňovat svou vnitřní situaci. Jde o uvědomění toho, co je základem všech aktivit farní, resp. církevní práce.

4.5. Communication – práce s veřejností

Pro získávání lidí je neodmyslitelná práce s veřejností. Farnost sv. Štěpána má velmi působivou prezentaci na internetu (www.ststephentinley.com), skrze niž dostávají farníci první dojmy o farnosti a mohou získávat aktuální informace. Samozřejmá je i možnost kontaktu e-mailem a mnoho farníků ji využívá.

Týdně vychází Parish-Bulletin ve vícebarevném provedení. Po bohoslužbách je rozdáván návštěvníkům bohoslužeb. Financován je plně z inzerátů na poslední straně. Získávání inzerce, sazbu a tisk zařizuje firma, farnost musí pouze včas dodat své texty a informace. Redaktorem je dobrovolník z farnosti.

Atraktivní práce s veřejností, zahrnující i moderní média, jako je internet, bude stále důležitější i pro německou církev. Mladší lidé dnes hledají informace a navazují kontakty právě přes tato média. Patří sem i bezproblémová dosažitelnost e-mailem. Také oslovující farní časopis, ev. na rovině svazu farností a financovaný reklamou, by mohl prospět naší práci s veřejností.

5. Stewardship of Treasure

Jak jsme vyložili, stewardship slouží duchovnímu růstu každého jednotlivce a budování živých farností. Finanční angažovanost farníků, „stewardship of treasure“, je důsledkem zapojení do farní obce. V amerických farnostech často slyšíme: „When people give their time and talent, the money will follow.“ (Když lidé věnují svůj čas a talent, přijdou i peníze.) Proto stewardship obsahuje též finanční angažovanost členů. Ta nestojí na prvním místě, i když byl v minulosti stewardship často chápán takto omezeně.¹¹

Poněvadž ve Spojených státech neexistuje církevní daň, musejí farnosti samy sehnat peníze pro svou aktivitu. Pokud jde o tento fundraising, zaujalo mne, že se ve farnosti sv. Štěpána neužívá mnoha různých instrumentů fundraisingu, jak je to obvyklé v USA obecně a též v jiných církevních obcích, ale že se sleduje koncepce jediné nedělní sbírky jako hlavního zdroje příjmů.

Rozhodující pro ochotu k finanční angažovanosti je skutečnost, že se všechny podstatné finanční transakce provádějí transparentně, např. měsíční publikací příjmů a vydání ve farním zpravodaji.

Pokud jde o fundraising a sponzoring, v americké církvi existují mnohem menší obavy než (dosud) v Německu. Tak např. pro podzimní slavnost roku 2006 měla farnost sv. Štěpána jednoho hlavního sponzora (místní autofirmu) a další sponzory, kteří přispěli celkem 14 000 dolary. Protislužba farnosti spočívala v tom, že se ve slavnostním stanu vyvěsila vlajka se jmény sponzorů, jimž se dále poskytla možnost vyložit prospekty na zvláštním stole. Firma navíc umístila z reklamních důvodů před stanem prodávaná vozidla. Za kontakt se sponzory odpovídá dobrovolná pracovnice. Taková forma získávání prostředků je pro americké poměry samozřejmá. Opětovně jsem se setkával s elementárními aspekty, jako např.: „People want to give, you have only to ask them.“¹²

Nejprve je třeba sdělit hodnotu, která se skrývá za nějakým projektem či zařízením, a pak lze žádat peníze, neboť: „Where your heart is, there goes your money.“¹³

Je důležité dobře informovat lidi a vázat je k nějakému projektu např. pravidelnou informací v novinách. A velmi důležitou zásadou je poděkovat!

Jak jsme již řekli, pro koncepci stewardshipu je podstatné, že na prvním místě je získání času a talentů členů farnosti. Finanční angažovanost pak z toho vyplyne téměř automaticky. A na druhé straně slouží finanční angažovanost vazbě na farnost: „Giving money means ownership of the parish.“ Kdo finančně přispívá, je „částečným vlastníkem“ farnosti.

V současné finanční situaci mnoha německých biskupství se musí i tamější církev zamyslet nad novými formami financování církevní práce. Měli bychom se obrátit i k formám fundraisingu pro cílené projekty církevní práce.

Je přitom důležité, aby se do popředí dostaly hodnoty, které stojí za nějakým projektem nebo oblastí církevní práce. Lidé se angažují finančně, ale i jinak, když sdílejí tyto hodnoty a mohou je také prožívat. Proto na počátku úspěšného fundraisingu stojí i jasné vysvětlení profilu, neboť profil farnosti nebo projektu tyto hodnoty transportuje a orientuje lidi k tomu, co zde mohou najít. Jestliže zde najdou své hodnoty, jsou více ochotni angažovat se. Dobrovolná pracovnice, která má ve farnosti sv. Štěpána na starosti shánění peněz, mi řekla: „Fundraising means helping people fulfilling their wishes.“

Pokud jde o profesionální koncepce a strategie fundraisingu, mají naše církve co dohánět. Že je to stále nezbytnější, dokazují četné podpůrné spolky, zakládané v současnosti k tomu, aby církevní zařízení nebo budovy měly budoucnost.

Při sponzorování církevních projektů nebo akcí vyvstává u nás rychle otázka, zda přitom nevzniká nebezpečí závislosti na firmách a jiných dárcích. Tato otázka je oprávněná – je však třeba uvážit, do jaké míry může být pro obě strany užitečná spolupráce s podniky, které zastávají podobné hodnoty, jaké platí v křesťanské farnosti. Jistě je třeba postupovat citlivě.

6. Stewardship-Renewal

Podstatným prvkem procesu stewardshipu je pravidelná obnova, tj. občerstvení a obnova stewardshipu s cílem dát vyúčtování o aktivitách farnosti, posílit existující angažovanost a získat nové lidi pro angažování. Za tím účelem se ve farnosti sv. Štěpána koná jednou za rok „Stewardship-Renewal“. Ve třech následujících víkendech je stewardship tématem bohoslužeb a následujících aktivit. Podstatným prvkem této obnovy byla prezentace farních skupin a aktivit (ministries). Přitom se o jednotlivých víkendech návštěvníkům bohoslužeb představuje v předsíni kostela vždy třetina „ministries“. Jednotliví zástupci představují svou práci a agitují pro spolupráci; zájemci se pak mohou zapsat ve vyložených listech ke spolupráci v jednotlivých oblastech. Ve třech víkendech se tak představilo 35 skupin, resp. aktivit, a 27 z nich dokázalo získat nové spolupracovníky. Celkem se zapsalo ke spolupráci 119 osob, z toho 52 poprvé.

Závěrečné poznámky

Předložené úvahy snad zřetelně naznačily, že se vyplatí pohlédnout přes vlastní plot na americkou koncepci stewardshipu. Přitom je třeba mít na paměti, že není možný jednoduchý import pastoračních koncepcí ze Spojených států do Německa. Je tu rozdílné kulturní pozadí, historický vývoj a tradice, které nelze přeskočit.

Nicméně existují výchozí body, které jsou zajímavé i pro pastoraci v Německu. Nemůže jít o to, aby se k různým pastoračním koncepcím v německých biskupstvích připojovalo něco dalšího. Spíše se mohou skrze impulzy zvnějšku vytvořit východiska pro změněnou praxi pastorační práce, užitečná a povzbudivá v současných procesech přelomu.