„Kněží třetí generace“. Generační konflikt v církvi

Autor: Krzysztof Bronk - Číslo: 2010/3 (Lexikon)

RC Monitor, 2. 7. 2009.

„Sekularizace pro nás byla velkým objevem, naším životním dobrodružstvím. Koncilní otevřenost světu jsme chápali jako obrat k sekularizaci. Masivní autosekularizaci, probíhající ve většině západních církví, jsme proto podporovali.“ – Tak popisuje svou kněžskou generaci šestašedesátiletý dominikán P. Jean-Louis Bruguès, který se stal před devíti lety biskupem diecéze Angers ve Francii a poslední dva roky působí jako sekretář Kongregace pro katolickou výchovu, odpovídající mimo jiné za semináře. Před několika týdny se setkal s rektory římských seminářů. Promluva, kterou při té příležitosti pronesl, se zapsala jako významný krok v sebereflexi církve. Na prahu Kněžského roku se mu totiž podařilo vystihnout dosud nepopsaný generační konflikt, prostupující dnešním klérem, a v širším smyslu také značnou částí západní církve.

V charakteristice generace svých kněžských vrstevníků arcibiskup Bruguès připomíná, že v naprosté většině vyšli z křesťanského prostředí. A tento původ z tradiční církve jim vadil. Snili o církvi z přesvědčení, „církvi čistých“, „církvi očištěné od všech vnějších náboženských projevů“, vyhýbali se veškerým projevům lidové zbožnosti, jako jsou procesí, pouti apod. V biblických vědách i v doktríně převládal kritický duch. Sekularizace je fascinovala. Věřili totiž, že se inspiruje křesťanskými hodnotami: rovností, svobodou, solidaritou a odpovědností. Odtud velká angažovanost ve věcech míru, spravedlnosti, pokroku a rovněž v aktuálních etických debatách. Představitelé této kněžské generace a tohoto proudu katolicismu hrají v dnešní církvi klíčovou roli, dodává francouzský dominikán. Je tu však nemalý problém, působící bělovlasým dětem koncilu starosti: nedostatek nástupců v seminářích. Ty sice nejsou úplně prázdné, ale mladí, kteří se do nich hlásí, patří jiné generaci.

Dnešní seminaristé na rozdíl od svých vychovatelů nevyrůstali v křesťanském, nýbrž v již sekularizovaném prostředí. Nemají o něm žádné iluze. Hodnotí je negativně. Výrazně se od něj distancují. Chtějí být jiní, i kdyby se měli stát nevelkou menšinou. Jsou rozhodnější, silnější a odvážnější, říká arcibiskup Bruguès. Místo spolupráce s laickým světem vytvářejí alternativu, budují vlastní identitu. A rostou na síle, přestože stále ještě nejsou převládajícím proudem.

Zajímavé je, že představitelé této generace se často bojí překročit práh semináře. Nenacházejí v něm totiž to, co hledají. Sekretář vatikánského úřadu pro katolickou výchovu vypráví o jakémsi semináři ve Francii, kde byly před dvaceti lety zrušeny adorace Nejsvětější svátosti jakožto praktika příliš devocionální. Za jejich návrat museli seminaristé několik let bojovat. Když na to konečně došlo, několik profesorů podalo demisi. Spatřovali v tom návrat do minulosti, zradu toho, o co po celý život usilovali.

Jde tady nejen o výměnu generací, ale o interpretaci koncilu a vizi církve. Jistě se to neobejde bez napětí. Arcibiskup Bruguès je zažil ve své diecézi, když mladé kněze posílal ke starému faráři nebo do staré farnosti. Starší generace stále ještě převládá v episkopátech, v kněžských a farních radách, nová pouze v seminářích. Má ovšem silnou oporu v papeži. A celou budoucnost.