Josef Bartoň, MODERNÍ ČESKÝ NOVOZÁKONNÍ PŘEKLAD. Nové zákony dvacátého století před Českým ekumenickým překladem

Autor: Jaroslav Hrdlička - Číslo: 2010/3 (Recenze)

(Studijní texty České biblické společnosti, č. 1). Česká biblická společnost, Praha 2009, 228 str., ISBN 978-80-87287-07-1.

Církevní historik věnující se průzkumu pramenů o české novozákonní činnosti po roce 1900 pociťuje citelně nepřítomnost dostupných textů mapujících podrobněji cesty moderního českého biblického bádání a překladatelské činnosti. Starší práce Vladimíra Kyase (Česká bible v dějinách národního písemnictví, 1997), Jana Merella (Bible v českých zemích od nejstarších dob do současnosti, 1956) a Jindřicha Mánka (Bible v českých zemích, 1975) o dějinách biblického překladu v Čechách se tomuto tématu věnují jen okrajově. Nejúplnější bibliografický soupis P. Františka Vernera (Bibliografie českých překladů celé Bible i jejich částí, 1987) je cenným, ale ne do pramenné hloubky jdoucím zpřehledněním tématu. V této situaci práce PhDr. Josefa Bartoně, Th.D., z Katolické teologické fakulty UK o moderním českém novozákonním překladu tuto mezeru ze značné části zaplňuje.

Cílem posuzovaného spisu bylo zachycení české překladatelské novozákonní činnosti po roce 1900 a před započetím práce na Českém ekumenickém překladu roku 1961 (včetně ukázek textů) a tak přispění k úplnějšímu poznání rozsáhlé a dosud do značné míry opomíjené činnosti českých překladatelů zahrnutých let. Soustavnou pozornost věnoval autor práce kompletním a tiskem vydaným Novým zákonům v mapovaném období. Vědomě se vyhnul popisu nových edic překladů z doby před rokem 1900, i když se někde jednalo o revidovaná vydání (např. Karafiátova revize Kralické bible).

Posuzovaná práce je rozdělena do pěti oddílů. První obsahuje úvod (s. 13–18). Druhý (Edice českých překladů Nového zákona) je na stranách 19–27 věnován přehledné prezentaci těchto edic v podrobném bibliografickém soupisu. Strany 29–38 třetího oddílu textu (Překladatelé a spolupracovníci) přinášejí slovníkově heslovité údaje o osobnostech, jež se ve zkoumaném období tvůrčím způsobem podílely na českých překladech Nového zákona. Jsou to: ThDr. Jarolím Adámek, doc. ThDr. Rudolf Col, Jan Čep, prof. ThDr. Jan Hejčl, prof. ThDr. Antonín Kleveta, prof. PhDr. Oldřich Králík, DrSc., prof. ThDr. Jindřich Mánek, Augustin Šimun Pavlovič, S. Th. M., prof. ThDr. Ondřej Maria Petrů, ICD., PhDr. Václav Renč, Augustin Scherzer, S. Th. Lect., prof. PhDr. Emil Smetánka, prof. PhDr. Jan Sokol, CSc., PhDr. Jan Springer, prof. PhDr. Ferdinand Stiebitz, ThDr. Antonín Ludvík Stříž, prof. ThDr. Jan Ladislav Sýkora, ThDr. Pavel Vladimír Škrabal, S.S.L., prof. PhDr. Jiří Maria Leopold Veselý, S. Th. Lect., prof. ThDr. František Žilka.

Jádrem Bartoňovy práce je čtvrtý oddíl, Šest nových novozákonních překladů po roce 1900. Je rozčleněn (podle překladových typů vzniklých po roce 1900 a před rokem 1961) takto:

- Jan Ladislav Sýkora (s. 39–64). Tento profesor pražské teologie vydal překlad Nového zákona z Vulgáty s přihlédnutím k řeckému textu poprvé v letech 1909/1914.

- Jan Ladislav Sýkora – Jan Hejčl (s. 65–79). Výsledkem práce obou biblistů byl především překlad celé Bible, zahrnující vedle Hejčlova starozákonního překladu právě Sýkorův Nový zákon. Ten pak byl, nově revidovaný Hejčlem, vícekrát vydán ve třicátých a čtyřicátých letech minulého století.

- Rudolf Col (s. 80–102). Jeho živým jazykem přeložený Nový zákon založený na kritickém zpracování řeckého textu vyšel v letech 1947, 1961, 1970.

- František Žilka (s. 103–140). Tento pedagog meziválečné Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké (HČEFB) je svým roku 1933 vydaným Novým zákonem v Bartoňově textu zástupcem evangelického badatelského prostředí. Jeho překlad byl dále vydáván v letech 1934, 1940, 1946, 1951, 1966, 1970. Jak vím z vlastní zkušenosti i badatelské činnosti, překlad byl velmi oblíben i v dějinách CČSH. Svými modernizačními jazykovými postupy ovlivnil i časově následující římskokatolické překlady.

- Pavel Vladimír Škrabal (s. 141–170). Další překladatelskou řadu založil dominikán Pavel Škrabal. Jeho Nový zákon (první v katolickém prostředí otevřeně se hlásící k řeckému textu) vyšel roku 1948.

- Pavel Vladimír Škrabal – Ondřej Maria Petrů (s. 171–199). Za základ svého překladu si vzal Škrabalův text i dominikán Ondřej Petrů. Tento Nový zákon vycházel postupně v centru českých exulantů v Římě v letech 1951, 1954, 1955.

Pátý oddíl (s. 201–205) je i závěrem práce. Zahrnuje podkapitoly: Edice novozákonních překladů a osoby autorsky zainteresované na překladech; Shrnutí přínosu jednotlivých překladů; Charakteristika jazykových prostředků a vztahy mezi edicemi a překladovými typy; Autorské prezentace a odborná reflexe jednotlivých překladů; Perspektivy dalšího bádání. Kniha je (s. 206–220) uzavřena seznamem literatury i pramenů a jmenným rejstříkem (s. 222–226).

Cestu ke své kvalitní a přehledné studii si J. Bartoň připravil mimo jiné už svými dříve vydanými přehlednými učebními texty (Úvod do novozákonní řečtiny a Úvod do klasické staroslověnštiny). Jeho poslední práci nechybí seriózní orientovanost v historických, filologických a biblistických souvislostech, čerpaná z prvotních i druhotných pramenů. To ocení s uznáním církevní historik více či méně znalý těchto pramenů. Kladně je třeba hodnotit také srozumitelný a jasný jazyk textu. Knihu je možno zodpovědně doporučit studentům, historikům, teologům i široké veřejnosti. Potěšující je i autorovo upozornění, že připravuje pokračování svého textu, v němž budou zpracovány české novozákonní překlady nově vzniklé od roku 1961 do konce dvacátého století.