Jak přežít džihád? Pronásledovaná církev v Asii

Autor: Hlas mučedníků - Číslo: 2010/3 (Praxe)

Hlas mučedníků (bulletin občanského sdružení Pomoc pronásledované církvi), 1/2010. – Zkráceno. Titulky redakční.

Útok na křesťany v Pandžábu

Křesťané v pákistánské provincii Pandžáb museli během jediného měsíce čelit hned třem útokům. Ty měly svůj začátek ve vesnici Bahmani v červnu 2009, kdy tamní muslimové oznámili křesťanům, že urazili proroka Mohameda. 30. června pak křesťany napadl zástup 150 muslimských radikálů. Útočníci vypalovali a rabovali domy a ničili všechno, na co přišli. Dokonce se pokoušeli upálit jednu křesťanskou ženu, kterou polili benzínem a pak ji chtěli zapálit. Ženě se naštěstí podařilo zavčas uprchnout. Při útoku zničili radikálové na šestnáct domů a dalších šedesát poškodili.

Ještě téhož dne se nepokoje přenesly do další pandžábské vesnice Korian, kde jistý křesťanský mladík údajně znesvětil Korán tím, že spálil několik stran z této svaté knihy. Ve chvíli, kdy rozhněvaný zástup plenil a zapaloval domy, představený místní mešity zapřísahal věrné muslimy, aby uštědřili řádnou lekci kafirům, tedy lidem kteří odmítají islám, a proto si zasluhují smrt. Útočníci v této vesnici vypálili 57 křesťanských domů. Z muslimských domů byly poškozeny dva.

O dva dny později propuklo nejhorší násilí v nedalekém městě Gojra. Zde několik tisíc muslimů zaútočilo na oblast, která je známá jako křesťanská enkláva. S pokřikem „Allahu akbar!“ a „Zabíjejte kafiry“ útočníci vyplenili a podpálili na 122 domů. Při tomto útoku přišlo o život sedm lidí a devatenáct dalších utrpělo vážná zranění. Pákistánské úřady vydaly následně prohlášení, že žádné obvinění o znesvěcení islámu ze strany křesťanů se nezakládalo na pravdě.

Radikální muslimská ideologie se šíří napříč celým Pákistánem. Tatáž ideologie popouzí sebevražedné atentátníky k útokům na islámskou univerzitu, podnítila militanty k útoku na velitelství pákistánské armády a vybízí členy Talibanu, aby bojovali s pákistánskou vládou o kontrolu nad územím jižního Vazíristánu.

Rodinám (bylo jich 558), které ve vesnicích Bahmani, Korian a městě Gojra přišly doslova o všechno, poskytl Hlas mučedníků finanční pomoc. Vedle toho jsme v této oblasti rozdali 996 souprav obsahujících základní životní potřeby. Je třeba zmínit i tu povzbuzující skutečnost, že někteří muslimští sousedé jim sami poskytli jídlo a další pomoc. Tito křesťané však nemají, kde by přečkali následující zimu. Zástupci naší misie proto rozdali mezi vesničany 358 velkých teplých přikrývek, koupili osly a vozíky těm, kterým byly ukradeny, a 294 dětem poskytli kompletní oblečení a školní potřeby.

V minulém roce zajistila naše misie literaturu, traktáty i biblické kursy pro řadu pákistánských evangelistů, kteří pracují na nejnebezpečnějších místech své země. Vedle toho Hlas mučedníků pořádá pro pákistánské křesťany profesní kurzy, jejichž cílem je získání ekonomické nezávislosti ve většinovém muslimském prostředí.

Íránské ulice plné demonstrantů jako pole připravená ke žni

Svět byl v minulém roce svědkem, jak se íránský lid pokoušel povstat a své politické vůdce volat k odpovědnosti. A svět uviděl, jak tito vůdci lidu odpověděli: bití demonstrantů, zatýkání po tisících a nekonečné lhaní.

Jelikož politické otěže drží v Íránu islámští náboženští vůdci, odcizení se vládním náhledům současně znamená odcizení se islámu. A kde svět vidí tisíce rozhněvaných demonstrantů, tam vidí íránští křesťané pole připravená ke žni, vidí muslimy, kteří jsou připraveni slyšet pravdu o Ježíši Kristu.

Takový duchovní hlad není mezi íránskými muslimy nikterak neobvyklý. Je mezi nimi mnoho těch, kteří horlivě touží poznat Ježíše. Pro tuto duchovní touhu pracuje Hlas mučedníků již několik let na vydání studijní Bible v jazyce farsí, které obsahuje řadu vysvětlujících poznámek pod čarou. Nic takového dosud v Íránu není k dispozici.

Riziko, kterému se íránští křesťané vystavují, je naprosto reálné. Jejich smělost a odvaha jsou však silnější.

Indické vdovy

Svět již ví o devastujících důsledcích protikřesťanského násilí, které v této zemi proběhlo v roce 2008: 121 pastorů a věřících bylo usmrceno, zničeno víc než 5000 domů patřících křesťanům, vypáleno 235 modliteben a kostelů a 70 000 lidí muselo uprchnout ze svých domovů. Ale tyto útoky nepřekazily úsilí odvážných křesťanů, kteří i navzdory tuhé opozici nepřestávají zvěstovat Krista. Pozoruhodnou úlohu v hlásání evangelia v oblastech, které jsou úzkostlivě střeženy hinduistickými radikály, pak hrají křesťanské vdovy a také někteří indičtí pastoři.

Manžel Lydie Digalové přišel o život způsobem bohužel v Indii až příliš častým. Lydia, její manžel Akabar a jejich pětiletý syn Oved spolu žili v domečku hned kousek od jejich kostela. Pastor Akabar založil tento sbor před deseti lety, a přestože to nebyl největší sbor ve vesnici (čítal kolem osmdesáti rodin), pozvolna a trvale rostl.

26. srpna 2008 dorazil do této vesnice zástup asi 4000 hinduistických radikálů. V té době obcházeli radikálové v indickém státě Urísa jednu vesnici po druhé a hledali křesťany, a zejména pak křesťanské pastory. Nejdříve se podařilo Akabarově rodině ukrýt v kurkumovém poli, ale za nějakou dobu řekl Akabar své manželce, aby vzala jejich syna a našla pro něho a sebe nějaký lepší úkryt. Bylo to naposled, kdy Lydie viděla svého muže živého. Když se k němu později vrátila, našla jeho vysvlečené tělo s množstvím bodných ran.

O rok později patřila Lydia k 225 postiženým ženám ze státu Urísa, které se setkaly, aby se navzájem povzbudily ve víře. Toto setkání organizovala indická kancelář Hlasu mučedníků, která rovněž předala těmto ženám pomoc. Lydia se pevně drží biblického zaslíbení z Kázání na hoře (Mt 5,10). A přestože přišla tragicky o manžela, cítí se být duchovně požehnána.

„Poté, co zabili mého muže, hledali rovněž mě a mého syna, ale neúspěšně,“ vzpomíná Lydia. A jaké chová pocity k těm, kteří mají tento brutální čin na svědomí? „Odpustila jsem jim,“ prohlašuje Lydia. „Snad přijdou i oni jednoho dne ke Kristu. V to doufám.“