Láska jako smysl bytí

Autor: Walter Kasper - Překlad: Miloš Voplakal - Číslo: 2010/2 (Punctum saliens)

Pastoralblatt (Aachen aj.), 4/2009.

Domyslíme-li do konce větu, že Bůh je láska, pak z toho plyne, že Bůh je nejobsáhlejším horizontem veškeré skutečnosti a že láska je smyslem veškeré existence. Touto tezí dosahujeme toho, co jsme formulovali jako požadavek, totiž chápat veškerou realitu od Boha, a tím sice nedokazovat pravdivost Boha ve smyslu přírodních věd, ale přesto ji prokázat jako racionálně poznatelnou. Tato teze, že láska je smyslem bytí, představuje určitou revoluci v oblasti metafyzického myšlení. Neboť tento názor vede k poznání, že vlastní a základní skutečností není ani sama v sobě stojící substance, ani autonomní novodobý subjekt; výchozím bodem a základem je spíše to, co je u Aristotela pouhým akcidentem a nejslabší skutečností bytí, totiž vztah.

Člověk musí být v tomto pohledu chápán jako vztahová a dialogická bytost. Nenachází své naplnění v násilném sebeprosazování, nýbrž v respektujícím a milujícím uznávání jinakosti druhého. To je základní paradox a dialektika křesťanské existence: jenom ten, kdo svůj život vydá, jej nalezne (srov. Mk 8,35; Jan 12,25). Běh světa už nemají určovat násilí, peníze, moc a vliv, ale tolerance, respekt, solidarita, odpuštění, dobrota a praktická láska.

Z nauky o Bohu a Trojici tak vyplývají perspektivy, které ještě zdaleka nejsou domyšleny do konce. Představit si nauku o Bohu a Trojici jako souhrn veškeré teologie znamená dosud nenaplněnou výzvu a obrovskou úlohu, která má smysl.

Je tedy načase mluvit o Bohu, dosvědčovat Boha a myslet na něj. Pokud chce teologie dojít sluchu v současné pluralistické změti hlasů a mínění, pak musí nejprve a především vědět, čím sama je. Může mít relevanci jen tehdy, když si udrží svou nezaměnitelnou identitu jako teologie, tj. řeč o Bohu. Pokud to nečiní, stanou se teologie a církev pouhými eticko-morálními institucemi, které by nikdo nechtěl trvale poslouchat. Pokud naproti tomu bude novým a svěžím způsobem mluvit o živém, osvobozujícím Bohu, který je Láska, pak se stane službou životu, svobodě, spravedlnosti a lásce, pak může sloužit lidské důstojnosti a zachytit pravdu skutečnosti. Může otevírat perspektivy naděje ve všech aporiích současnosti. Proto opakuji: Je nejvyšší čas mluvit o Bohu.