Křesťané v islámském světě
Autor: Stefan da Silva - Překlad: Pavel Nohel - Číslo: 2010/2 (Panoráma)
Pracovní referát
Z bulletinu Křesťanská mezinárodní solidarita, 2/2010. Další informace: www.csi-cr.cz.
V náboženském vývoji arabského světa lze rozpoznat tři trendy:
1. Rozmach radikálního islámu, násilný charakter a násilné přepady Al-Káidy na celém Blízkém východě, ale i v Jemenu a severní Africe. V Mauretánii žijí křesťané ve velkých obavách. I v Alžírsku vláda pod nátlakem Al-Káidy zostřila svoji politiku proti křesťanům.
Změnila se i podpora radikálního islámu. Dříve jej podporovali lidé, kteří neměli práci, před sebou neviděli žádnou budoucnost. Ale po 11. září 2001 podporují teroristy muslimové s vysokoškolským vzděláním se sedmimístnými bankovními konty, kteří žijí v Americe i v Evropě. Nepodporují jen násilné formy, ale věnují své dary do médií, na propagandu. Největší hlásnou troubou radikálního islámu je Al-Džazíra. Ta poskytuje různé nové programy v arabském jazyce, nová vysílání, speciálně i pro děti a mládež, které již od dětství chtějí vychovat v radikální islamisty. Jsou si vědomi, že probíhá náboženská válka. Když porovnáme situaci před dvaceti lety a nyní, nezbývá než konstatovat, že se dramaticky změnila. Např. v Turecku je vládnoucí stranou strana radikálního islámu, což by před dvaceti lety nebylo myslitelné. Kdo byl v té době na dovolené v Egyptě, v hlavním městě Káhiře, ví, že bylo vidět jen velmi málo žen se zahalenými hlavami. Nebo např. můj kolega v tzv. umírněné zemi, v Jordánsku, nemohl v pátek, tj. v den jejich celostátního svátku, najít volné parkovací místo. Vysvětlil, že to bylo blízko velké mešity, kde radikální imám zcela jasně hlásal nenávist proti západnímu křesťanství, a smutné na tom je, že právě tento nenávistný imám přitahoval tak velké zástupy muslimů. Také vysvětlil, že bydlel v obytném bloku, kde bydleli křesťané i muslimové. Dříve bylo zvykem, že při slavení křesťanských svátků navštěvovali muslimští sousedé křesťany a opačně při konci ramadánu zvali zase křesťany k sobě. Dnes muslimové již k sobě křesťany nezvou. To má hluboký dopad na křesťanskou komunitu v těchto zemích.
2. Dramatický úbytek tradičního křesťanství na Blízkém východě. Hlavním problémem křesťanů je vystěhovalectví. Na celém Blízkém východě je 18 arabsky mluvících zemí, Izrael, Turecko a Írán. Jenom 6 z těchto 18 arabských zemí má národní církve, které navazují na církev pocházející od apoštolů, datovanou z ještě předmuslimských dob. Křesťané utíkají ve velkých počtech. Několik příkladů: Libanon býval jedinou zemí na Blízkém východě s křesťanskou většinou obyvatel. To již neplatí. V Egyptě vzrostl počet obyvatel za posledních dvacet let o více než 20 milionů, počet křesťanů však jen o asi půl milionu. Takže procento křesťanů v egyptské populaci se snížilo. Před dvaceti lety bylo 15 až 20 %, nyní jen asi 12 %. Podobný trend lze pozorovat i v Sýrii. V Izraeli se lidé obracejí ke křesťanství, ale mnoho palestinských křesťanů opouští zemi. V této oblasti vzrostl za posledních dvacet let počet obyvatel o 4,5 milionu, ale žádný nárůst počtu křesťanů. V Íránu před dvaceti lety bylo čtvrt milionu křesťanů s arménským nebo asyrským původem, dnes z nich zbylo jen 100 000. A nejradikálnější a nejtragičtější příklad na Blízkém východě – Irák, kde organizace Open Doors pracuje již více než dvacet let. Již osmnáct let projíždím Irákem alespoň jednou za rok. Na různých místech Iráku máme své týmy a denně s nimi komunikujeme. Když předchozí řečník uvedl, že je to zde katastrofa, není to žádné přehánění. Před dvaceti léty zde bylo, řekl bych, 800 000 až milion křesťanů. A kolik jich zde zůstalo? Méně než 350 000. To znamená, že v průběhu dvaceti let 60 % iráckých křesťanů zemi opustilo. Bude-li to s takovou rychlostí pokračovat, dá se očekávat, že za dalších dvacet let nebude existovat žádný irácký křesťan. A když se podíváme na zbylých 350 000 blíže, vidíme, že jsou to uprchlíci ve vlastní zemi. A to z dobrých důvodů. V zemi proti sobě bojují o vliv dvě znepřátelené frakce islámu, šíité a sunnité. Každá z nich ale nenávidí křesťany. Je to obrovská nenávist, která byla ovšem importována z jiných zemí. To je jedno z vysvětlení, proč za časů Saddáma Husajna byla v zemi relativní stabilita. Násilí nezačalo hned v roce 2001, ale až v roce 2004. Rok po pádu Husajnova režimu byl v Iráku relativní klid, protože Iráčané sami nebojovali navzájem proti sobě ani proti křesťanům. Během roku však přišlo do země množství džihádistických bojovníků ze sousedních zemí. Írán vyslal své lidi, aby posílili šíitské hnutí, potom ze Saudské Arábie přišli wahhábisté, a přirozeně i Al-Káida vyslala své islámské bojovníky. Například před dvěma lety byl bojovníky Al-Káidy unesen náš spolupracovník. Díky Bohu přežil a podařilo se mu vrátit. Když ale podával zprávu o svém zajetí, říkal, že v táboře islámských bojovníků bylo jen velmi málo lidí ze samotného Iráku. Většina byla z Alžírska, Tuniska, Jemenu a Saudské Arábie. A těm byl osud iráckých křesťanů lhostejný, ani neznali historii země. Chtěli křesťanství v Iráku zlikvidovat, na druhé straně se snažili z křesťanské menšiny dostat co nejvíce peněz. Jak myslíte, že vypadá nyní život křesťanů v Bagdádu nebo v Mosulu? Může se každý den stát, že islamistická skupina zatluče na vaše dveře a máte na vybranou: buď do 24 hodin opustíte dům a islamisté vás nechají odnést jen to, co máte na sobě nebo co stačíte unést v rukou. Druhá možnost je, že vezmou vaši ženu nebo dceru do prostituce. Třetí možností je veřejné přihlášení se k islámu. Z toho důvodu křesťané utíkají ze země. Slyšeli jsme podobná svědectví od mnoha a mnoha iráckých křesťanů. Dokonce i samotné Spojené národy potvrdily, že v Iráku narůstá značné násilí proti tamním křesťanům. (…)
Krize zde je vleklá a stále pokračuje. Je pravda, že nyní je v Iráku více stability než přede dvěma nebo třemi lety. Bagdád byl rozdělen mezi sunnity a šíity. Ale na novém plánu Bagdádu není už žádné místo pro křesťany. To je důvodem, proč se křesťané nevracejí do Bagdádu nebo Mosulu. Mnoho lidí prchá z Iráku do Sýrie. Irácký ministr říká, že křesťané se chtějí vrátit, ale v Sýrii je zadržují, – to je propaganda. Díky Bohu, dosud v Iráku existuje relativně bezpečná oblast pro křesťany. Je to na severu, v místech, kde žijí Kurdové. Ti mají svoji nezávislost uvnitř Iráku. Mají své politické strany, vlastní policii, své bezpečnostní síly a dokonce do určité míry i vlastní armádu. To je místo, kde jsou křesťané v bezpečí. A je ještě jedna malá oblast v blízkosti Kurdistánu, tzv. rovina v okolí Ninive, kde také mohou křesťané žít. V ostatních částech Iráku je to pro křesťany stále obrovské drama. Uprchlíci žijí v nepředstavitelné bídě, jak v Iráku, tak i mimo Irák. Jak již bylo řečeno, mnoho křesťanských uprchlíků žije v Sýrii. Chtěl bych říci, že za to Sýrii patří mohutný potlesk. Chtěl bych vyzvednut velikou pohostinnost syrské vlády vůči uprchlíkům z Iráku, protože v době, kdy Iráčané utíkali ze své země do Sýrie, nebyla k dispozici žádná mezinárodní finanční pomoc. A iráckých uprchlíků do Sýrie bylo 1,5 až 2 miliony. Celkový počet obyvatel Sýrie je asi 20 milionů. Do země tedy přibylo téměř 10 % obyvatel. Představte si: to je, jako by do Česka přibyl 1 milion uprchlíků nebo 8 milionů do Německa. To je obrovské zatížení pro zemi, ale Sýrie všechny uprchlíky přijala a nezavřela své hranice. Představte si, co by 8 milionů uprchlíků v Německu udělalo s ekonomikou, s trhem. Ceny domů a pozemků v Sýrii enormně kvůli uprchlíkům vzrostly. Uprchlíci musejí nějak přežít, ale v Sýrii již před příchodem uprchlíků byly obrovské problémy s nezaměstnaností. Z toho důvodu nesmějí být uprchlíci zaměstnáváni. V současné době mnoho Iráčanů v Sýrii již vyčerpalo své peníze a chybí jim k přežití nejzákladnější potřeby. (…)
3. Silný rostoucí zájem muslimů o křesťanskou víru. V každé jednotlivé muslimské zemi teď existuje domácí křesťanská církev. Když jsem před dvaceti lety začínal projíždět těmito zeměmi, v žádné z nich domácí křesťanská církev nebyla. To už dávno není pravda. V mnoha zemích jsou tyto skupiny opravdu malé, v Ománu nebo Kataru je rodilých věřících dnes skutečně jen hrstka, v jiných částech počet věřících pomalu stoupá. Například v Mauretánii za dvacet let narostl počet ze třiceti na tisíc. Mezi Kurdy v severním Iráku z pěti v roce 1991 na dnešních tisíc. Nejvíc v této oblasti vyniká Írán – z tehdy 10 tisíc dnes 100 tisíc a snad i víc obrácených muslimů. Uvedu příklad. Íránský pastor byl dotázán mulláhem: Kolik lidí jsi nám ukradl? Pastor odpověděl, že 10 tisíc. Protože z bezpečnostních důvodů byl v době íránské revoluce každý pastor omezen na 10 tisíc věřících. Ale mulláh se usmál a řekl: My oba víme, že to bylo víc než 10 tisíc! To nám poskytuje naději do budoucna. Před 100 lety byla v Číně sotva jedna křesťanská náboženská obec. Dnes je tam zhruba 100 milionů věřících. Před sto lety byla sotva jedna obec v Koreji. Dnes je jedna čtvrtina křesťanů. A světlo vychází i v Íránu. Uvedu příklad. Známe jednoho bratra, kterému říkáme skandinávský Ali. Jako muslim odešel do severských zemí, aby tam vydělal peníze. Jediným cílem bylo vydělat hodně peněz. Byl v jedné skandinávské zemi, peněz vydělal opravdu hodně, ale šťasten nebyl, byl tam beznadějně sám. Po několika letech, téměř blízko sebevraždy, šel jednou kolem kostela a zavolal: Isa, Ježíši, jestli existuješ, přijď a pomoz mi. A Ježíš se mu opravdu zjevil. Ali mu nabídl celý svůj život. S nadšením přijal novou víru. Když na své dovolené přijel do rodného města, vyprávěl o tom svým příbuzným a získal ke konci dovolené 11 nových věřících. Příští rok už to bylo 47, když se naposledy vrátil, bylo jich již 107. Když ajatolláh Chomejní přišel k moci, chtěl celou zemi udělat islámskou a islám exportovat i do ostatních zemí, a nyní se v této zemi tisíce lidí obracejí na křesťanskou víru. Lidé v této zemi potřebují vaši modlitbu, aby zůstali silní. A nezapomínejte, že i na Blízkém východě je situace otevřená a lidé nacházejí cestu ke Kristu.
