Berme diamanty!

Autor: Štefan Brinda - Číslo: 2010/2 (Praxe)

Brázda. Časopis nepomucenských alumnů (Řím), 2/2008–2009. – Mírně zkráceno.

Osoba s celibátní volbou života se dala do služby ohně. A co je teď právě nejdůležitější – víc než jakákoli jiná věc – je předávat dál ten oheň. Zvláště tím chci říci, že je nezbytné a žádoucí být nerozdělen ve svém čase, ve svém srdci, v životě, aby všechno moje bylo k dispozici, ke službě Božímu Slovu, které já do svého života plně přijímám, uskutečňuji. Službou Božímu Slovu proměňuji svou vlastní existenci a stávám se svědectvím pro jiné. Jako bych házel síť a lovil. Používám síť, která nemá hranice, síť, která nezná limity. Být svázán vztahem jiným, kde láska k Ježíši je, ale intenzitu toho vztahu okupuje atraktivnější vztah opačného nebo i stejného pohlaví, by principiálně mohlo znamenat, že zůstávám limitován, že moje síť má jenom nějakou velikost a že obsah sítě probírám, samozřejmě, ve prospěch vztahu pro mě „atraktivnějšího“. Ježíšův celibátní život není ani zapíráním se, ani to není nějaká tělesná vada, ale život v plnosti lásky. Lásky, která nezná hranic.

A co rodina Ježíšova? „Hle moje matka a moji bratři“ (Mt 12,50). Toto je jasné. Matka Ježíšova, Maria, je příkladná učitelka s vlastní zkušeností, jak se zvládá rodičovská zkouška, když minimálně jeden z rodiny je celibátník. Evangelista Lukáš – „Přišla za ním jeho matka a bratři, ale nemohli se k němu dostat pro zástup. Lidé mu oznámili: ‚Tvoje matka a bratři stojí venku a chtějí se s tebou setkat.‘ On jim odpověděl: ‚Má matka a moji bratři jsou ti, kdo slyší slovo Boží a podle toho jednají‘“ – jasně ukazuje, jak to funguje (Lk 8,19-21). Nemůžeme popřít, že jsou to závažná, tvrdá a přísná slova. Ale Ježíš srdce má. Právě v předchozí kapitole je například pohnut nad smrtí jediného syna vdovy z Naimu (Lk 7,12). V Kristu je absolutní svoboda. V životě celibátníka je svoboda i ve vztahu k matce. Ježíšova matka, Maria, pochopila, že musí ponechat Ježíšovi jeho úděl, že ho nezíská jinak, než že se ho vzdá, a že bude dál žít z učednické poslušnosti. Maria je vyzvána, a ona to přijala, aby prošla – i když má privilegium, že je jeho matkou – cestou učednictví a naslouchání.

Ježíš nebyl celibátník z touhy po pohodlnosti života nebo že by znevažoval lidskou sexualitu anebo že by se bál žen. Žil celibátním životem proto, že byl fascinován Božím královstvím až do svého nejniternějšího nitra. „Kdo není ženatý, zajímá se o věci Pána, tak jak se líbí Pánu“ (1Kor 7,32).

Celibát světský, pokud se hledá dobrovolně, může znamenat i projev sobectví, pohodlnosti a možná i „tajných hříchů“. Pozvání k životu v církevním celibátu je pozvání do sebezapírání, posvěcení, do heroického hrdinství, jehož je schopná dosáhnout slabá lidská přirozenost.

Jsem přesvědčený o tom, že když svůj celibátní život, a je jedno, zda jsem to já kněz nebo řádová sestra nebo bratr, chápu jako darovávání se jiným ve službě a jsem pln vnitřní štědrosti, kterou taky prezentuji navenek, je téměř naprosto vyloučeno, abych se dostal do osidel smutku, samoty nebo do jakékoli (ne)činnosti, které nekorespondují s volbou celibátního životního stavu.

Srdce nerozdělené ale vůbec neznamená, že mám srdce zavřené, necitlivé, egoistické. Toto v celibátním životě Ježíše vůbec nenajdeme. V Ježíšově srdci je pravý opak toho výše zmiňovaného. Jeho srdce se stalo a je mým vzorem, a podle toho vzoru je i moje srdce otevřené všem, je svobodné, radostné a šťastné, když může obdarovávat a milovat. Jediná věc, kterou si musím já sám jako celibátník nepřipustit na mysl, zříci se jí, je projekce a realizace vlastních plánů.

O celibátu a jeho významu nebo hodnotě nerozhodují jenom léta, ale podstata je v odhodlanosti a ryzosti úmyslu, cíle vůle plně a všestranně jej zachovávat, a samozřejmě v totálním vydání sebe sama milosti Boží. Je naprosto nepřípustné se domnívat, že u osob v celibátním životním stavu jde celibát proti proudu pohlavního pudu a zříká se lásky. Na této pozici se může zastavit a spokojit se s ní jenom zcela nízko uvažující člověk. Lidská sexualita a projevy lásky jsou paradoxně organicky srostlé. Jako i semeno rozsévače musí odumřít, aby přineslo úrodu, tak i život v celibátu je oběť a život, umrtvování a pokrok, askeze a ctnosti. Postavit celibátní formu života do pozice služby čistě negativní znamená ukrást jí opravdovost, sílu i konečné vítězství. Negativní celibátní myšlení ohrožuje celibátní životní stav co do jeho podstaty, realizace, života a naplnění. Negativní celibátní myšlení u osob se slibem celibátu znamená už teď být na hlavu poražen a tato osoba se jen stěží bude v budoucnu rozvíjet k plnému životu hodnému člověka, k životu, který odpovídá pravdě podle evangelia. Kolik je padlých celibátních osob, které jednají z hladu po lásce a pozornosti, z falešné domněnky, že každé sexuální spojení jim nahradí rodinné štěstí, kterého se před x lety zřekli z lásky ke Kristu? Ale není trvalé opravdové lásky, kde není opravdové vzájemné vážnosti. Není rodiny, není v ní požehnání a štěstí, kde není mravní čistota a vyšší povinnosti.

Vyšší láska, smysl pro vyšší rodinu, Ježíš Kristus, umožní celibátníkovi plně rozvinout květ čistoty a plně prožívat panickou nebo panenskou lásku. Nikdo není osobou plně celibátní, kdo nesrostl s dušemi jemu ve službě svěřenými a necítí se být vázán poutem a vedením Krista. Nelituji osobu žijící celibátním životním stavem, když si stěžuje. Lituji nešťastný směr její duše, která přehlíží diamanty a shání se po smetí.