Nikdy nedokáží chytit vítr

Autor: Tom White - Číslo: 2010/1 (Dokumenty)

Již po třicet šest let je sleduji, jak se snaží chytit vítr: neviditelného Ducha Svatého, který po celém světě pracuje v nás i skrze nás. Nepřátelé evangelia usilují chytit tento vítr, aby ho mohli zničit. Na uvěznění křesťanů užívají pouta, řetězy, železné dveře, mříže, beton, bambus, provazy nebo dráty. Přesto je nemožné, aby tito duchovně slepí lidé chytili něco, čemu vlastně vůbec nerozumějí.

Pod rouškou naší slabosti, našeho nedokonalého těla, evangelium postupuje dál. Jsme částí Boží strategie k rozšiřování nezničitelného Království, právě tam a právě v tu dobu, kdy je nejméně očekáváno.

Během čtrnáctiletého věznění [ve své rumunské vlasti] prožíval Richard Wurmbrand kruté mučení, ale přesto plukovník Sandu Franco, který ho vyslýchal, byl doslova omráčen chováním své oběti. Wurmbrand byl kdysi ateista, stejně jako on. Když se po jednom takovém výslechu plukovník Franco vrátil domů, řekl své ženě: „Je se mnou něco v nepořádku! Cítím se, jako bych byl nemocný. Nikdy jsem se ve svém životě nesetkal s takovým člověkem, jako je tenhleten Wurmbrand.“

Tento plukovník byl ohromen dvěma silami, které předtím vůbec neznal – Boží láskou a zbožnou pokorou –, proti kterým svět nemá obranu. Při snaze chytit vítr nakonec vítr chytil jeho a přitáhl ho k věčnému životu. Plukovník Franco se stal křesťanem a nakonec i on skončil ve vězení.

Tento vítr nezávisí na čase či místě. Nezáleží ani na našem rozhodování. Během mého uvěznění na Kubě mě na kost promrzlého odvedli z uměle vychlazené cely před jistého kapitána Santose. Začal jsem se za něho tiše modlit. Ptal se mě, co to dělám. Řekl jsem mu, že to on je chladný, nikoli já, a že ho může Boží láska rozehřát. Zdálo se, že po těchto slovech poněkud znervózněl.

Napříště, když mě dozorce opět odvedl k výslechu k tomuto člověku, měl nasazené sluneční brýle, abych se mu nemohl dívat do očí. Nechápal však, že proti Duchu Svatému se nelze zatarasit slunečními brýlemi.

Během dlouhých měsíců mého vyšetřování si kapitán pozval další důstojníky, aby mě také uviděli. Zřejmě mě považovali za určitou kuriozitu. Možná však se onen vítr přece jen trochu do nich opřel. Neseděl jsem přece jen před kapitánem Santosem, ale rovněž na nebeských místech s Ježíšem Kristem (Ef 2,6). Nesmíme být zmatení, když někdo nepřijme naše svědectví. Jsme prostě jen hliněné nádoby. Boží Duch však dokáže využít určitou příležitost, určité okolnosti. Výsledek vždy závisí na Bohu.

Včera jsem večeřel s jistou čínskou rodinou, jejíž blízká příbuzná byla propuštěna po dvou a půlletém vězení v provincii Jün-an. Protože je již mimo vězení a dokonce má práci ve státních službách, nemůžeme citovat její pravé jméno. Budeme ji zde jmenovat „Ching Lan“.

Tato mladá křesťanská žena dokázala vydat svědectví víc než dvěma stům svých spoluvězeňkyň. Činila tak při tvrdé práci – ve vězení vyráběli žárovky. V noci ženy spaly na zemi a byly na sebe tak namačkány, že když se chtěla jedna otočit, musela se s ní otočit celá řada. Přesto věřící ani v takových podmínkách nejsou oběti, ale vítězové v Kristu.

Během této doby přijala Krista asi stovka žen. Ching Lan je pokřtila sběračkou a studenou vodou. Z této ženy vyzařoval takový soucit a vlídnost a svému okolí dodávala takový pokoj, že z ní nakonec ve vězení udělali úsekovou vedoucí. Některé z dozorkyň dokonce plakaly, když byla Ching Lan propuštěna na svobodu. To bylo zřejmě poprvé, co se jich dotkl Duch Ježíšův.

Naše svědectví vzkříšeného Krista nám ovšem nikterak nezaručuje život prostý strachu. Křesťané, mezi nimiž v desítkách národů pracujeme, samozřejmě zakoušejí chvíle úzkosti a strachu, stejně jako možná vy, když máte vydat své svědectví. Přesto Duch Svatý je mocnější než strach a dává nám sílu, abychom projevovali lásku dokonce i tváří v tvář našim nepřátelům. Někdo kdysi poznamenal: „Odvaha není nepřítomnost strachu, ale víra, že je něco důležitějšího než náš strach.“ A my víme, že věčnost je důležitější (Mt 5,10-12).

Ti, kteří se pokoušejí chytat vítr, vypalují kostely v Nigérii, ale to, co nevidí, spálit nemohou. Snaží se izolovat křesťany v Číně od vnějšího světa. Zatloukají dveře kostelů v Indonésii a nechtějí křesťany vpustit dovnitř. Nepřátelé evangelia se snaží chytat vítr a použijí k tomu proti křesťanům jakoukoli zbraň – benzín, autogen, hřebíky, kulky nebo i sekulární média –, avšak nikdy nemohou zvítězit. Bůh otevírá dveře, které nemůže nikdo zavřít. Vznášejme se na větru jeho vzkříšení a vděčně vzhlížejme k našemu Spasiteli. Vždyť právě jako On chytil nás, může chytit někoho dalšího, třeba i z těch, kteří jsou nyní jeho úhlavními nepřáteli.

Hlas mučedníků, 1/2008.