Katechetická metoda Josefa Zvěřiny

Autor: Marta Slavíčková - Číslo: 2010/1 (Praxe)

Základním požadavkem, na kterém Zvěřina budoval svou katechezi, byla srozumitelnost, řeč jazykem doby. Tzv. „katechismové poučky“, tak často užívané ve výuce náboženství bez patřičného inkulturovaného výkladu, odmítal jako něco, co dnešní lidi nemůže srozumitelně oslovit.

Aby přinutil studenty myslet nově, slyšet a vnímat ducha doby, rád se někdy stavěl do role nevěrce a kladl otázky provokativního typu. Tím u studentů rozvíjel schopnost nejen naučené aplikovat, ale hlavně rozumět tomuto světu v přirozené rovině. Učil hledat a nacházet odpovědi a argumenty vycházející z lidské skutečnosti a zkušenosti, protože velmi dobře věděl, že ke kvalitní křesťanské formaci nestačí pouze nauková část.

Za další nezbytný předpoklad pro kvalitní katechezi považoval prožitek vzájemnosti a soudržnosti. Proto zahajoval tato studijní setkání společenstvím při mši svaté, proto nikdy nemohly chybět aktuality, ze kterých bylo možné vstřebávat lidské hodnoty, křesťanskou praxi a svědectví života.

U Zvěřiny se nikdy nevyskytovala vlastnost, s níž se lze setkat u některých velkých osobností, totiž nevšímavost vůči „nevýznamným“ jednotlivcům, projevovaná neosobním způsobem komunikace. Jeho přístup k jednotlivcům byl pozoruhodný. S každým se přivítal osobně, jevil značný zájem o životní okolnosti svých studentů, vždy zaregistroval a zvlášť přivítal každého nového účastníka.

Jako kněz a pedagog byl vnímavý na zpětnou vazbu. Vyplývalo to z osobních rozhovorů i z atmosféry během přednášek. Vítal každou iniciativu ze strany studentů. Zvláště vybízel k dotazům a konzultacím. Jeho citlivá katechetická navigace byla snad nejzřetelnější právě při osobních konzultacích, které nebyly ze strany studenta vždy úspěšné. Zpravidla ale ani tehdy Zvěřina žádného nepropustil příliš rychle, často v rozhovoru pokračoval, aby pomohl orientovat se v problematice. I takového studenta propouštěl většinou s pozitivním laděním, ovšem s pozváním na příště. Za nejtěžší průběh zkoušky považovali studenti tu, při níž se Zvěřina stavěl do role nevěřícího a hledajícího. Potom totiž jeho otázky kladly značné nároky na syntézu teorie s praktickou aplikací.