Chiméra náboženské svobody. Co to je scientologie

Autor: Andreas Fincke - Překlad: Oto Mádr - Číslo: 2009/4 (Panoráma)

Scientologie je varianta té ideologie, o které se v novověku stále znovu hovoří. Je to vyprávění o novém člověku. V něm se obráží široce rozšířená víra v totální zvládnutelnost života do té míry, že to až přechází do grotesky. Z toho vyplývá nutnost bdělosti, ovšem s rozumným odhadem.

Začátkem roku 2007 se sporná scientologická organizace zviditelnila navenek novým způsobem. Naplno se to projevilo ve zvacích materiálech: „Nepropaste důležité dění, jímž začíná nová epocha pro Evropu!“ O nové epoše se ve scientologii mluví často. Před několika roky prohlásil předseda výboru takzvaného „Religious Technology Center“ scientologie David Miscavige před tisícihlavým shromážděním stoupenců příchodu nové doby: „Vstupujeme do zlatého věku. Jsme zlatí lidé. Jsme noví lidé. Noví duchovní vůdcové světa. Bude se nám dařit podle toho, jak budeme pracovat. Budeme mít mír a paláce do té míry, jak zachováme nebo dokonce vytvoříme dobrý řád a rozumné chování, a také duševní zdraví lidí. Po mnoho století jste čekali na nějaké poučení (…) Vy jste tvůrci nových zemí a nového blahobytu, nových lidí a nového života“ (International Scientology News, 3/1997, 13).

Můžeme se klonit k tomu, že nároky takových vizí je možné připsat ovzduší místa, protože Shrine Auditorium je bašta show-businessu v Los Angeles. Tam vystupují velké hvězdy a tam se také propůjčují žádoucí Grammy a americké Music Awards.

Je to všechno snad jenom opojení, jež svedlo řečníka, ač reprezentanta nějaké organizace nazývající se církví, aby sebe a své přátele považoval za tvůrce nových zemí a nového života? Vůbec ne. Ta vidění jsou míněna vážně, velice vážně.

V počátcích organizace scientologie měla velkou roli kniha Dianetics. The Modern Science of Mental Health (1950). Do té doby si získal její autor, Ronald Hubbard (1911–1986), pověst v oblasti science-fiction. Teprve s titulem Dianetics se mu podařilo na sebe více upozornit. V USA byla ta kniha ceněna jako rádce pro osobní rozhodování a rychle se stala bestselerem. V Evropě nebyla zpočátku brána vážně. Teprve 1974 vyšel německý překlad. V dalších letech se umělé slovo dianetika zabydlelo ve smyslu „skrze ducha“ nebo „týkající se ducha“. Hubbard byl přesvědčen, že našel vhodné vysvětlení lidského rozumu jako absolutně platného vysvětlení lidského ducha (mind).

„Raději mrtvý než neschopný“

V dianetice se popisuje lidský duch jako sestávající ze dvou dílů. Jeden nazval Hubbard „analytickým“, druhý „reaktivním“. Analytická mysl je něco jako perfektně pracující databanka, v níž je umístěno všechno, co obsahují vzpomínky, a všechno naučené. Tato část rozumu pracuje korektně a bezchybně.

Všechny problémy, které člověk má, jsou podle Hubbarda založeny v reaktivní mysli. Ta zásobuje tzv. „engramy“, jež může člověk popsat jako neuvědomělé obsahy vzpomínek.

Tyto engramy zastiňují analytickou mysl a omezují její možnosti. Podle Hubbarda pocházejí z předporodní, popř. raně dětské doby. Uvádějí se například vzpomínky zárodku na vlastní početí, na pokusy navodit potrat, narození, ale také bolesti při operacích a jiné traumatizující události.

Hubbard považuje tyto engramy za klíč k pochopení problémů člověka. Jsou příčinou téměř všech nemocí, vášní a psychických vad. Také sociální konflikty, jako kriminalita, nepřátelství a války, by neexistovaly, kdyby engramy nezastiňovaly perfektní práci analytické mysli. Z toho plyne, že má důležitý význam osvobozování člověka od jeho engramů. Cestu k vyřazení škodlivých engramů vyjadřuje heslo „most k totální svobodě“. Rozhodujícím nástrojem je zde takzvaný auditing (lat. audire – naslouchat), spojení pomocí otázek a odpovědí mezi posluchačem a jeho klientem. Ten, kdo je auditován, se nazývá „preclear“, což znamená něco jako ještě neosvícený, popřípadě ještě neosvobozený. Ten, kdo byl osvobozen od svých engramů prostřednictvím naslouchání, se nazývá „clear“, jasný.

Clear je něco jako první stupeň uzdravení. Dnes je totiž ve scientologii mnoho dalších stupňů uzdravení. Auditing je popisován jako psychotechnika, která manipulativně zasahuje do duševního života klienta, činí ho závislým na auditorovi a tím i na scientologické organizaci.

V Hubbardových spisech zřetelně zaznívá, že auditing je technika, pomocí níž mohou být lidé manipulováni. 7. února 1965 napsal: „Když přijde nějaká kuchařinka, aby se u nás vzdělala, přeměňte kolísavou pochybnost v jejích očích v pevný, rozhodný jas. (…) Správná výchova se projeví takto: Jsi tady, tedy jsi scientolog. Uděláme z tebe odborného auditora stůj co stůj. Než neschopný, raději mrtvý.“

Utopie totálního vykoupení

Autor vědecké utopie Hubbard byl dítětem své doby. Science-fiction vypráví o sebevykoupení člověka, pokud najde a použije správnou techniku. Přibližně v téže době, kdy Hubbard v USA vynalezl svou dianetiku jako cestu ke zlepšení světa a člověka, propagoval Stalin svého komunistického nadčlověka; sovětská moc a elektrifikace rovná se komunismus, což bylo synonymum pozemského ráje. Totálně osvobozený člověk jako tvůrce nového blahobytu.

Pozdější přeměna scientologie v sektu má svůj původ v redukci různých otázek do jedné odpovědi. Přeměna v sektu proběhne často tehdy, když je snaha řešit různé otázky pomocí „patentovaného receptu“, prostřednictvím nezvratné formule.

Dodnes se scientologie drží naprosto překonaných momentů z tehdejší doby. Dnešní odborná psychoterapie přikládá vztahu mezi psychoterapeutem a klientem vysokou hodnotu, kdežto Hubbard a současná scientologie trvají na názoru, že záleží pouze na správné technice. Řeč těla, sympatie, a tím i ústřední téma přenosu, popř. protipřenosu, jsou pro průběh auditingu bez významu. To je nejen zcela falešné, nýbrž dokonce nebezpečné, protože to zkresluje pohled na klienta a jeho problémy.

Přesný přechod dianetiky na úroveň církve je v mlhách

Nikdo menší než Erich Fromm už v roce 1950 v recenzi dianetiky poukázal na propastné chyby tohoto myšlení. „Hubbardovu knihu lze těžko považovat za přínos k vědě o člověku. Přesto je třeba brát ji vážně jako symptom nebezpečného trendu. (…) Dianetika neprojevuje ani úctu, ani pochopení vůči komplexnosti osobnosti. Podle Hubbarda je člověk stroj. Racionalita, hodnocení, duševní zdraví a štěstí jsou dosažitelné prostřednictvím inženýrské aktivity.“ Dále Fromm hovoří o „těžkopádném biologismu“ a zjišťuje „přemíru zjednodušení, polopravd a nemotorných absurdit“ (Internationale Erich-Fromm-Gesellschaft, Forum Fromm – Fromm Forum, 2/1998, 11).

Povzbuzen úspěchem své Dianetiky, uveřejňoval Hubbard v dalších letech stále nové publikace na totéž téma. V podstatě tam nacházíme stěží něco nového. Stále více směřoval k založení instituce a jeho „dianetika“ se ocitla v sousedství církví. V roce 1954 byla v Kalifornii založena první Scientology-Church.

Tento krok překvapil, protože Hubbardova psychotechnika do té doby nikde nevystupovala jako náboženství. Zdá se, že prodej psychokurzů upozornil daňový úřad. To přimělo Hubbarda, aby svůj podnik prezentoval jako církev. Koluje Hubbardova poznámka, že by bylo pošetilé kvůli jednomu penny napsat i jen jedno slovo – „chce-li někdo vydělat milion dolarů, nejlepší prostředek je založit vlastní náboženství“.

Od polovice padesátých let obohatil Hubbard svou dianetiku o okultní prvky. Z dianetiky povstala scientologie. Obraz člověka získal další úroveň. Mysl (mind), původně myšlená jako počítačový stroj, byla nyní popisována jako něco duchovního, na hmotě nezávislého, jako takzvaný „thetan“. Ten je vlastní jádro lidského bytí. Obsahuje rozum, vzpomínky, schopnosti, ale i škodlivé engramy. Lidské tělo je myšleno pouze jako pozemská schránka thetana. Thetan je božská jiskra v člověku, která musí být osvobozena technikou scientologie. Kdo vstoupí na „most k totální svobodě“, osvobodí svého thetana a sám může být zbožštěn jako thetan.

Problémy spojené s dosahováním vyšších stupňů bytí už nepocházejí z engramů dětství, nýbrž především z mentálních obrazů energie (scientologicky: „faksimile“) z dřívějších inkarnací thetana. Scientologie tedy zná reinkarnační představy: někdy mohou být faksimile stará až miliony let. Tato faksimile mohou být odstraněna, když si je člověk uvědomí, a tím je jakoby „odmocní“.

Tím člověk osvobodí svého thetana a přibližuje se k cíli ozdravění: stát se „(neomezeně) operujícím thetanem“. Tento „OT“ má autarkní existenci v nekonečnu a rozsáhlé schopnosti: „zasahovat do hmoty, energie, prostoru, času a myšlení“. Cílem uzdravení je zde nakonec osvobození, popřípadě zbožštění vlastního thetana. Tohoto OT by bylo možné označit jako nadčlověka.

Scientologie je varianta té ideologie, o které se v novověku stále znovu hovoří. Je to příběh o „novém člověku“. Ten se sám vytváří i zušlechťuje a s konečnou platností překonává své – různě chápané – odcizení. Dvacáté století poskytlo nesčetné příklady. Připomeňme aspoň „nového, socialistického člověka“. Věřilo se, že v socialistických brigádách a kolektivech vyroste socialistický člověk.

Do ráje prostřednictvím drahých psychokurzů

Rozdíl spočívá v tom, že reálsocialistické vize byly vztaženy na kolektiv a že klíč k vykoupení byl spatřován v odstranění soukromého vlastnictví. Podle Hubbarda jsou viníky každého zla engramy, popřípadě faksimile. Ve východním Berlíně to byli kapitalisté. Oba světonázory si nárokovaly neomylnost, a tím i totální podřízenost. „Strana,“ zaznívalo z NDR, „má vždycky pravdu. Dala nám všecko, slunce a vítr, a nikdy neskrblila.“ Scientologie říká: „Máme všecky odpovědi na otázky života, vesmíru a nesmrtelnosti. Precizní a perfektní technikou auditingu dostaneme lidi z temna do světla nového Zlatého věku“ (Scientology News, 2/1996).

Nadmíru podivnou paralelu k Hubbardově vizi nového, nesmrtelného člověka šířila v téže době v Moskvě Olga Lepešinská (1871–1963). Domnívala se, že našla recept, jak prodloužit lidský život pomocí nové, socialistické biologie.

Dobré je, co posiluje

Scientologie je organizace s nárokem na moc. Uvažuje se prostě: „Protože Scientologie přináší totální svobodu, má také právo vyžadovat totální podřízenost“ (Hubbard). Každý, kdo se té organizaci staví do cesty nebo jí dává kritické otázky, je považován za nepřítele a zrádce: „Nikdy jsme se nesetkali s kritiky scientologie bez kriminální minulosti.“

Odpadlíci a kritici organizace jsou označováni za „antisociální osobnosti“ nebo „supresivní osoby“. Konstatuje se bez váhání, že takové „nepřátele“ je třeba zničit. Mezitím však tyto pokyny scientologie zbavila účinnosti, protože protivníci je často citovali. Pokud jde o věc, ukazují takové formulace, stejně jako dříve, odkud vítr vane. Z hlediska scientologie jsou všichni ne-scientologové méněcenní nebo „zločinci“. Zakladatel scientologie má vizi: „V daleké budoucnosti budou asi jen neúchylným (tj. scientologům) propůjčována občanská práva. Možná dosáhneme cíle, když v daleké budoucnosti budou přiznávána občanská práva pouze nepomýleným. Tento cíl je hodný usilování, neboť zvýší vitalitu a štěstí lidstva“ (L. Ron Hubbard, Dianetika, něm. překlad 487).

Scientologie chápe samu sebe jako „aplikovanou náboženskou filosofii“, jako „náboženství všech náboženství“ a jako „církev“. Otázka, zda je scientologie spíše církev než koncern, podnik nebo totalitní ideologie, se řeší různě, v poslední době se však prosazuje kritický názor. V roce 1991 stanovil německý spolkový soud: „Pouhé tvrzení a sebepojetí, podle něhož se nějaké společenství hlásí k nějakému náboženství a je náboženským společenstvím, nestačí, musí skutečně jít o obsahově i jevově prokazatelné náboženství a náboženské společenství“ (2 BvR 263/86).

Scientologie jako fenomén ducha času

V létě 1997 se dohodli němečtí ministři vnitra, že nechají téměř ve všech spolkových zemích scientologii sledovat. Na to reagovala scientologie velmi agresivně. Spolkové vládě bylo podsouváno, že chce rozbít nezávadnou náboženskou společnost. Ve své brožuře srovnávala scientologie postoj médií s jejich aktivitou v nacistickém Německu. V severoamerických časopisech vyšly celostránkové inzeráty, které budily dojem, že scientologové jsou v Německu tak pronásledováni jako kdysi Židé v takzvané Třetí říši.

Posuzování scientologie je ztíženo také tím, že je třeba držet od sebe různé roviny. Když se podíváme na četné nabídky pomoci ke zvládání života, patří scientologie do prostoru alternativní psychoscény s jejími mnohdy přehnanými sliby. Měřeno sociální účinností, je tato organizace rafinovaným systémem podbízení, který zatěžuje lidi finančně i psychicky. Z hlediska religionistické kategorizace konstatujeme, že organizovaná scientologie nemá nic, naprosto nic společného s nějakým náboženstvím nebo církví.

Z křesťanské perspektivy musíme konstatovat: Neexistuje větší protiklad mezi ukřižovaným Kristem a totálně sebeosvobozujícím thetanem. Jestliže však přesto pátráme po náboženských prvcích, pak bychom mohli scientologii popsat jako okultně magickou techniku sebevykoupení. Pokud se zeptáme na světonázorovou půdu, pak jde u sytému scientologie o agresivní sociáldarwinismus v podobě paravědecké ideologie.

Někdo nad tím může kroutit hlavou – jenže právě v této prosté ideologii spočívá recept na úspěch. Scientologická organizace má úspěch, protože transportuje jednoduché přísliby vykoupení a vyhlídku na nadlidství ve vědeckém hávu. Svůdnost scientologie spočívá v tom, že některé tréninkové metody, zaměřené na získání necitlivosti a síly k prosazování, jsou skutečně účinné a že scientologie svým příslibem síly – i když v pošetile přehnané podobě – zapadá do společnosti zaměřené na sebeoptimalizaci. Zdá se, že také proto je v USA široce zastoupena právě u herců a hudebníků. Kdo má touhu zapojit se do západní společnosti, snadno podlehne svodům scientologie.

Scientologie obráží široce rozšířenou víru v totální ovladatelnost života a přehání ji až do grotesky. Z toho plyne potřeba bdělosti, ale spojené s odhadem situace. Ať se scientologie snaží přelstít německou společnost – to se nepodaří. Na tom nic nemění ani nová hlavní reprezentační centrála s plochou 4000 metrů na šesti poschodích.

Přesto je to velká výzva. Scientologie provádí obratnou propagandu a vystupuje pod různými jmény. Oslovuje žáky, studenty a novináře, rozesílá velkoryse materiály do knihoven. Expanduje do východní Evropy a ví, že se každé pobouření časem zklidní. Pak se třeba řekne: Berlín si na to zvykl. Proti tomu je třeba vystoupit. Scientologické pojetí člověka je nebezpečné a vyzývá církve. Je třeba želet toho, že obě velké církve redukují své aktivity v oblasti světonázorových otázek. Stále častěji tazatelé dlouho čekají, než získají kompetentní informaci.

Vůči scientologii neexistuje patentovaný recept. V „nových duchovních vůdcích světa“ se setkáváme s novou podobou politického extrémismu, pokřiveným obrazem západní společnosti úspěchu a v jistém smyslu s chimérou svobody náboženství.

Herder Korrespondenz, 5/2007.